André Pousse: Od profesionální cyklistiky k filmu

/ 9 září, 2026

Přesně před 21 lety, 9. září 2005, zemřel André Pousse – jedna z nezaměnitelných tváří francouzského filmu. Než se však ve 44 letech poprvé postavil před filmovou kameru, stihl být profesionálním cyklistou, impresáriem Édith Piaf, uměleckým ředitelem Moulin Rouge a mužem, který se osobně znal s Marcelem Cerdanem, Elvisem Presleym i řadou dalších hvězd. Jeho životní cesta byla možná ještě pestřejší než role, které později hrál.

André Pousse se narodil 20. října 1919 v Paříži. Ke sportu a konkrétně k cyklistice se dostal víceméně náhodou. Jezdil na kole po silnici s kamarády a brzy se ukázalo, že má pro závodění přirozené předpoklady. Sám později přiznával, že jeho největšími zbraněmi nebyla ani tak technika nebo taktika jako spíš tvrdost, odvaha a obrovská chuť závodit.

Jeho začínající kariéru však přerušila válka. V roce 1939 byl mobilizován, po propuštění v roce 1941 se okamžitě vrátil k tréninku na pařížském Vélodrome d’Hiver, obrovské kryté cyklistické aréně známé jako Vel‘ d’Hiv, která tehdy patřila k nejslavnějším sportovním místům Paříže. Velodrom zůstával v provozu i během německé okupace.
Mezi amatéry na sebe rychle upozornil a v roce 1942 přešel k profesionálům. Až do roku 1949 se účastnil řady závodů ve Francii i ve Spojených státech.

Dnes je těžké si představit, jak významné místo měla tehdy dráhová cyklistika ve francouzském společenském životě. Šestidenní závody na Vel‘ d’Hiv nebyly pouze sportovní událostí, ale také obrovskou lidovou show.
Pousse později vzpomínal, že zejména sobotní večery byly čistým folklórem. Pod světly haly se střídaly sprinty a stíhací závody, orchestr hrál populární písně a tribuny byly zaplněné k prasknutí. Přicházelo až 20 000 diváků, vybavených klobásami, camembertem a červeným vínem. Dokonce i jezdci během závodů jedli a pili.
Uprostřed velodromu byla navíc luxusní restaurace, kam chodila pařížská smetánka na večeři ve smokinzích a večerních šatech – a přitom sledovala závodníky kroužící po dráze.
Pousse nebyl podle vlastních slov nejlepším cyklistou své generace, ale uměl udělat divákům show a získat si jejich přízeň. Brzy se stal jedním z nejoblíbenějších závodníků Vel‘ d’Hiv a měl mnoho obdivovatelů – a obdivovatelek.

Právě v této době se začal pohybovat mezi lidmi z pařížského společenského života. Seznamoval se s umělci, herci i osobnostmi showbyznysu a navázal řadu přátelství, která mu později výrazně pomohla.
Poznal ale také poněkud temnější stránku Paříže. U Vel‘ d’Hiv se pohybovali lidé z podsvětí a Pousse s některými z nich udržoval dobré vztahy. Nebylo to pro něj úplně cizí prostředí – jeho otec pracoval jako policejní komisař a díky své profesi znal řadu kriminálníků a podvodníků.

V roce 1948 odjel André Pousse závodit do Spojených států. Vedle závodů tam získal množství kontaktů, které později sehrály důležitou roli v jeho životě.
Během amerického pobytu se spřátelil také se slavným francouzským boxerem Marcelem Cerdanem a poznal jeho tehdejší partnerku, zpěvačku Édith Piaf.
Pousse původně uvažoval, že si pobyt v Americe ještě prodlouží. Na poslední chvíli se však rozhodl vrátit do Francie společně s Cerdanem. Toto rozhodnutí mu možná zachránilo život.
Marcel Cerdan se krátce nato vydal zpět do Spojených států. 28. října 1949 zahynul při havárii letadla Lockheed Constellation společnosti Air France na Azorských ostrovech.
Pousse se vrátil do Francie a po svých posledních pařížských šestidenních závodech v roce 1949 ukončil cyklistickou kariéru.

V cyklistických statistikách po něm nezůstala sbírka velkých vítězství. V roce 1946 skončil se svým partnerem Delvoye devátý na pařížské šestidenní, v roce 1948 osmý s Doussetem. Téhož roku obsadil s Graussem třetí místo v Buffalu a v březnu 1949 byli společně sedmí na šestidenním závodě v New Yorku.
Sám Pousse však rád připomínal jiný rekord: tvrdil, že držel rekord v počtu absolvovaných kol na Vel‘ d’Hiv. Když byl slavný velodrom později zbourán, jeho přítel Jean Gabin mu údajně řekl: „Ještě že Vel‘ d’Hiv zbourali, Dédé. Aspoň ti nikdo nepřekoná rekord v počtu kol…“

Když André Pousse kolem třicítky pověsil závodní kolo na hřebík, rozhodně nezůstal bez práce. Jeho adresář byl plný kontaktů. Sám později žertoval, že tehdy uvažoval, zda se nestane gigolem nebo profesionálním hráčem karet. Nakonec ale zůstal u světa zábavy, který během závodnických let dobře poznal.
Nejprve se stal impresáriem Édith Piaf, s níž měl později také milostný vztah. Následně působil jako agent celé řady významných osobností – mezi jeho klienty patřili například Joséphine Baker, Henri Salvador, Petula Clark, Eddie Constantine, Johnny Hallyday, Mouloudji nebo Philippe Clay.

Později se stal uměleckým ředitelem Moulin Rouge, kde působil dvanáct let. Podílel se rovněž na programu řady dalších podniků, například Olympie, cirkusu Médrano, Bobina, kasina v Libanonu, Gaumontu, New Frontier v Las Vegas nebo madridského Florida Parku.
Právě v Moulin Rouge se Pousse v červnu 1959 setkal také s Elvisem Presleym, který během vojenské služby v Německu trávil dovolenou v Paříži. Elvis tehdy navštívil vystoupení americké zpěvačky Nancy Holloway, kterou do Moulin Rouge angažoval právě Pousse. Holloway pozvala Elvise po představení do zákulisí a jejich setkání zachytil fotograf Moulin Rouge. Na jednom z dochovaných snímků stojí vedle Elvise a Nancy také André Pousse.
Nakonec si otevřel také vlastní podnik na pařížském Pigalle – La Locomotive, který vedl s velkým úspěchem a kde vystupovala řada tehdejších hvězd včetně Michela Polnareffa, Eddyho Mitchella, Clauda Nougara nebo Toma Jonese.

Přestože měl André Pousse mezi filmaři spoustu přátel, před kameru se dostal poměrně pozdě. První filmovou roli získal až ve 44 letech, když se v roce 1963 objevil po boku Johnnyho Hallydaye ve filmu Odkud jsi, Johnny? (D’où viens-tu Johnny?)
O tři roky později mu jeho přítel Michel Audiard, s nímž sdílel vášeň pro cyklistiku, dobré jídlo a trefné hlášky, nabídl roli gangstera vedle Lino Ventury, Michela Constantina, Mireille Darc a Jeana Lefebvra ve filmu Georgese Lautnera Zachovejme klid (Ne nous fâchons pas).

A právě tady se naplno ukázalo, že Pousse má pro film něco, co se nedá naučit. Jeho drsná tvář, výrazný hlas, přirozené vystupování a schopnost pronést dialog tak, že si jej divák zapamatoval, z něj udělaly ideálního představitele gangsterů, policistů, drsňáků a mužů pohybujících se na hraně zákona. Sám o své filmové kariéře s typickým humorem říkal: „Uvažoval jsem, že se dám na podvody, ale s mým ksichtem to nebylo možné.“

Následovala řada rolí ve francouzských kriminálních filmech a komediích. Pousse spolupracoval mimo jiné s Georgesem Lautnerem, Michelem Audiardem, Lino Venturou, Mireille Darc či Jeanem Lefebvrem a postupně se stal jednou z těch tváří, které francouzský divák poznal během několika sekund. Nebyl klasickým charakterním hercem, který by se pokaždé zcela proměnil ve svou postavu. Spíše naopak – do rolí vnášel sám sebe. Podobně jako Jean Gabin nebo Lino Ventura nechával postavu přizpůsobit své vlastní osobnosti, než aby se v ní ztrácel. A právě to se stalo jeho největší předností.

André Pousse nebyl velkým cyklistickým šampionem a ani jeho filmová kariéra nestála na hlavních rolích. Přesto zanechal ve francouzské populární kultuře mimořádně výraznou stopu. Profesionální cyklistika mu otevřela dveře do společnosti, pařížský noční život ho přivedl k největším hvězdám své doby a kontakty i přátelství získaná během těchto let ho nakonec dovedla před filmovou kameru. Jeho kariéra tak vedla neobvyklou cestou: od profesionální cyklistiky přes pařížský svět Édith Piaf a Moulin Rouge až k francouzskému filmu. André Pousse zemřel 9. září 2005 v Gassinu ve věku 85 let na následky dopravní nehody.

Za drsnou tváří a pověstí tvrdého chlapa se podle lidí, kteří ho znali, skrýval člověk s velkým respektem k přátelům, kolegům i publiku. Ať už byl cyklistou, impresáriem, uměleckým ředitelem nebo hercem, jednu věc dělal vždy stejně: naplno a s vášní.

Zdroj: https://www.lepetitbraquet.fr/