Anémone
Anémone začala svou kariéru v kavárenském divadle v souboru Splendid. Svůj pseudonym získala podle prvního filmu, v němž se objevila, Anémone od Philippa Garrela. Právě Coluche jí dal první větší filmovou roli ve filmu Vous n’aurez pas l’Alsace et la Lorraine z roku 1977. V roce 1979 se objevila na jevišti ve hře Ježíšek je neřád, kterou napsal právě soubor Splendid. Role Thérèse jí přinesla velký úspěch u publika, který potvrdila a umocnila filmová adaptace hry v režii Jean-Marie Poirého.
V 80. letech byla velmi populární herečkou, hrála v řadě komedií: Ma femme s’appelle reviens, Les Babas-cool, Pour cent briques, t’as plus rien…, Le Quart d’heure américain a Le Mariage du siècle, k níž napsala většinu scénáře. Od roku 1985 jí vážnější role nabídli Michel Deville (Péril en la demeure, Aux petits bonheurs) a poté Jean-Loup Hubert. Tyto role byly úspěšné, neboť v roce 1988 získala Césara za nejlepší ženský herecký výkon za film Le Grand Chemin (na jeviště šla převlečená za vojáka druhého ročníku, aniž by se o svou cenu jakkoli zajímala, dokonce na ni „zapomněla“, když ji položila). V polovině 80. let se se souborem Splendid nepohodla po uvedení filmu Ježíšek je neřád, který obsahoval značnou část jejího původního díla, počínaje hrou z roku 1979; za hru ani za film z roku 1982, které obsahovaly slavné repliky, jež vytvořila, nedostala ani práva, ani honorář. Herci z filmu Le Splendid ji bez varování propustili ze speciálně vytvořené společnosti s ručením omezeným.
Herečka byla překvapena chováním a politickými názory svých bývalých přátel z Le Splendid a v několika rozhovorech prohlásila: „Byla jsem překvapena a zklamána, když jsem zjistila, že jsou to všechno pravičáci!“.
V devadesátých letech byla Anémone diskrétnější, pracovala s Tonie Marshallovou (Pas très catholique, Enfants de salaud), Romainem Goupilem (Maman) a Christine Pascalovou v pozoruhodném filmu Le petit prince a dit. V roce 1996 si zahrála ve filmové adaptaci Binetova komiksu Les Bidochon, která však propadla. V roce 2010 se vrátila k filmu ve snímku Francka Phelizona Les Amours secrètes.
Poté se věnovala divadlu, kde hrála ve hrách L’Avare pro Rogera Planchona, Mademoiselle Werner v Théâtre des Variétés a Les Nœuds au mouchoir v Palais des glaces, což byla její poslední hra, kterou oznámila na konci roku 2017.
V prosinci 2017 oznámila, že ke konci roku definitivně ukončí svou kariéru, a v témže rozhovoru se velmi kriticky a rozčarovaně podívala na to, co se stalo se světem obecně, a se světem showbyznysu zvlášť. Když zemřela, na její pohřeb přišlo jen velmi málo celebrit, kromě jejích přátel Tonie Marshallové, Luise Rega a Agnès Soralové.
La Monnaie de leur pièce
2015
Jsem tu pro vás
Le Grand Partage
Poblouzněný Vincent
2014
Jacky au royaume des filles
Le Grimoire d’Arkandias
2013
La cosa
2012
Ouf
2010
Les Amours secrètes
Pauline et François
2009
Mikulášovy patálie
2006
Džungle
2005
La Ravisseuse
Voisins, voisines
2004
Dvojník
2002
Josy
Maurice to zařídí
2001
Step by Step
Voyance et manigance
2000
Passeurs de rêves
1999
L’Homme de ma vie
1998
Lautrec
1997
La Cible
Markýza
1996
Enfants de salaud
L’Échappée belle
Le Cri de la soie
Les Bidochon
1995
Le Fils de Gascogne
1994
Žádné neviňátko
1993
Aux petits bonheurs
Coup de jeune
Poisson-lune
1992
Krásný příběh
Le Petit Prince a dit
Ma soeur, mon amour
1991
Loulou Graffiti
1990
Après après-demain
Les Enfants volants
Mad Monkey
Máma
1989
Les Baisers de secours
Zanzibar
1988
Pošlete housle
Sans peur et sans reproche
1987
Kuře a hranolky
Velká cesta
1986
Miluji tě
1985
Le Mariage du siècle
Les Nanas
Péril en la demeure
Zlomky života
1983
Un homme à ma taille
1982
Ježíšek je neřád
Le Quart d’heure américain
Ma femme s’appelle reviens
Prachy v prachu
1981
Květinové děti
La Gueule du loup
Viens chez moi, j’habite chez une copine
1980
Certaines nouvelles
Je vais craquer
Une merveilleuse journée
1979
Francouzské pohlednice
O Madiana
Všechno je v háji
1978
Sale rêveur
Vas-y maman
1977
Le Couple témoin
Vous n’aurez pas l’Alsace et la Lorraine
1976
Attention les yeux
L’Ordinateur des pompes funèbres
Případný sňatek možný
Záletník
1975
Nenapravitelný
1970
La Maison
1969
Je, tu, elles…
1968
Anémone