Bébel a jeho parta: Kdo hrál s Belmondem nejčastěji – a kdo byl skutečně jeho přítelem?
Jean-Paul Belmondo natočil desítky filmů a vystřídaly se vedle něj stovky herců. Někteří jen jednou, jiní se vraceli znovu a znovu. Kdo ale stál před kamerou po jeho boku úplně nejčastěji?
Odpověď je překvapivá. Není to Jean Rochefort, Jean-Pierre Marielle ani Charles Gérard. Dokonce ani Michel Beaune, jehož tvář znají diváci Belmondových filmů téměř důvěrně. Rekordmanem je muž, jehož jméno většina diváků vůbec nezná – Maurice Auzel.
Včetně drobných a neuvedených rolí se Auzel objevil nejméně v 29 celovečerních filmech s Jean-Paulem Belmondem. Druhý Beaune jich má „pouze“ dvanáct. Jak se mohl bývalý boxer, který vlastně nikdy nebyl klasickým profesionálním hercem, objevit v Belmondových filmech více než dvakrát častěji než jeho slavní herečtí přátelé? Odpověď vede k něčemu zajímavějšímu než k obyčejné statistice. K přátelství.
Nenápadný rekordman Maurice Auzel
Maurice Auzel se narodil v Paříži roku 1932 a jeho původním světem nebyl film, ale box. Stal se profesionálním boxerem a v letech 1963–1964 francouzským mistrem welterové váhy. Box byl zároveň jednou z velkých vášní Jean-Paula Belmonda a Auzel se tak stal jeho tréninkovým partnerem. Po skončení boxerské kariéry působil také jako Belmondův takzvaný „světelný dublér“ – při přípravě záběrů stál na jeho místě, aby kameramani a osvětlovači mohli připravit scénu ještě před příchodem hlavní hvězdy. Vedle toho dostával malé filmové role. Některé byly tak malé, že jeho jméno není ani v závěrečných titulcích.
Ve filmu Zvíře se například mihne jen na několik sekund – Mike Gaucher (Belmondo) vleze oknem do cizího bytu, protože si potřebuje zaelefonovat. Auzel je muž, kterého tam vyruší. V obsazení bývá uváděn jen jako muž u telefonu, a navíc bez uvedení v titulcích. V Bídníci 20. století (1995) je zase jedním ze stěhováků. Mezi tím se objevoval jako policista, řidič, boxer, voják, barman, taxikář, legionář či zákazník bistra. Někdy měl několik vět, někdy několik sekund.
Právě neuvedené role jsou důvodem, proč se údaje o počtu Auzelových filmů v různých databázích liší. Jeho běžná filmografie část těchto drobných výstupů vůbec neobsahuje.
Mezi jeho společné filmy s Belmondem patří například Muž jménem La Rocca, Cartouche, Starší Ferchaux, Peau de banane, Hon na muže, Víkend na Zuydcoote, Rošťák, Zloděj, Ho!, Borsalino, Muž z Acapulca, Strach nad městem, Nenapravitelný, Lovec hlav, Tělo mého nepřítele, Zvíře, Policajt nebo rošťák, Kašpárek, Profesionál, Eso es, Dobrodruh, Mrchožrouti, Veselé Velikonoce, Samotář, Neznámý v domě a Bídníci 20.století.
A pak jsou tu ještě role, které snadno uniknou i pozornému divákovi.
Tři pumpaři v Bláznivém Petříčkovi
Jedna z nejkurióznějších sestav se sešla v Godardově Bláznivém Petříčkovi. V malé scéně u čerpací stanice se objeví Henri Attal, Dominique Zardi a Maurice Auzel. Tři pumpaři. A zároveň tři herci z desítky mužů, kteří s Belmondem natočili nejvíce filmů.
Podobné několikasekundové výstupy dobře ukazují, proč nestačí sledovat pouze hlavní obsazení. Belmondův filmový svět byl plný známých tváří, které se vracely v těch nejmenších rolích.
Kdo hrál s Belmondem nejčastěji
Při započítání celovečerních kinofilmů, včetně doložených neuvedených rolí, vychází první desítka takto:
1. Maurice Auzel – nejméně 29 filmů
2. Michel Beaune – 12
3. Dominique Zardi – 10
4. Pierre Vernier – 9
5.–6. Jean-Pierre Marielle – 8
5.–6. Henri Attal – 8
7. Mario David – 7
8.–9. Georges Géret – 6
8.–9. Charles Gérard – 6
10. Julien Guiomar – 5
Čísla ovšem sama o sobě nevypovídají o tom, jak blízký vztah měl který z těchto herců k Belmondovi. Dominique Zardi a Henri Attal například patřili k nejvytíženějším představitelům malých rolí ve francouzském filmu. Často hráli policisty, vojáky, gangstery, strážné či nejrůznější poskoky a režiséři je rádi obsazovali společně.
Jejich vysoké umístění tedy souvisí také s obrovským počtem filmů, v nichž účinkovali.
Maurice Auzel naproti tomu představuje přesný opak. Herectví nebylo jeho hlavní profesí, a přesto se v Belmondových filmech objevoval téměř neustále. A zde ten důvod byl čistě osobní.
Belmondo neměl jen jednu partu
Jak je všeobecně známo, s Jean-Paulem Belmondem se nejčastěji spojuje legendární Bande du Conservatoire. Na pařížské konzervatoři se v padesátých letech vytvořila skupina mladých herců, do níž patřili mimo jiné Jean Rochefort, Jean-Pierre Marielle, Bruno Cremer, Pierre Vernier, Michel Beaune a Claude Rich. Nebyla to jen profesní známost. Pierre Vernier později vzpomínal, že Belmondo, Marielle, Rochefort, Beaune a on byli „jako pět prstů jedné ruky“.
Přátelství přežilo školu, rozdílné kariéry i Belmondův raketový nástup mezi největší francouzské hvězdy. Jenže Belmondův osobní svět se neomezoval na spolužáky z konzervatoře. Další přátele získal prostřednictvím boxu, sportu, divadla a filmu. Vzniklo tak několik okruhů, které se postupně prolínaly.
Přátelé z konzervatoře
Právě tady se nejlépe ukazuje, že počet společných filmů a síla přátelství jsou dvě různé věci. Jean Rochefort byl jedním z Belmondových nejbližších přátel, přesto mezi deset nejčastějších filmových partnerů nepatří. Stejně je na tom Bruno Cremer. Claude Rich s Belmondem natočil pouze tři celovečerní filmy – Hon na muže, Stavisky a Désiré – přesto patřil k původní skupině přátel z konzervatoře. Naopak Michel Beaune, Pierre Vernier a Jean-Pierre Marielle patřili do obou světů – byli přáteli v soukromí a zároveň se pravidelně vraceli do Belmondových filmů.
Michel Beaune: dvanáct filmů
Beaune je v pořadí druhý. S Belmondem jej pojilo přátelství už od konzervatoře a během dalších desetiletí se stal jednou z nejznámějších vedlejších tváří jeho filmů. Dvanáct společných snímků proto není jen výsledkem castingových rozhodnutí. Beaune byl součástí Belmondova osobního světa, a sám Blmondo se dokonce stal kmotrem Beauneovy dcery Caroline.
Pierre Vernier: devět filmů
Také Vernier spojoval oba světy. Konzervatoř, společné večírky, sport, divadlo i film. Právě jemu patří vzpomínka na „pět prstů jedné ruky“, která asi nejlépe vystihuje vztah mezi Belmondem, Mariellem, Rochefortem, Beaunem a Vernierem. Jejich kontakt přetrval desítky let.
Jean-Pierre Marielle: osm filmů
Marielle byl dalším členem nejužšího jádra. S Belmondem se přátelil dávno předtím, než se z něj stal Bébel. Už jako mladí spolu vyráželi na dovolené, bavili společnost nejrůznějšími recesemi a jejich přátelství pokračovalo po celý život. Osm společných filmů je tedy jen jednou částí mnohem delšího příběhu.
Přátelé z boxerského ringu
Jiná cesta k Belmondovi vedla přes sport. Nejdůležitějšími představiteli tohoto okruhu jsou Maurice Auzel a Charles Gérard. Auzel byl Belmondovým tréninkovým partnerem a blízkým kamarádem. Jacques Vendroux jej ve vzpomínce na Belmonda označil za jeho „grand copain“ – velkého kamaráda – a připomněl, že když Auzel potřeboval práci, Belmondo mu pomáhal získávat malé filmové role. Tím se vysvětluje jeho neuvěřitelných nejméně 29 filmů. Auzel se neobjevoval v Belmondových filmech proto, že by byl vyhledávanou hvězdou vedlejších rolí. Objevoval se v nich proto, že patřil k Bébelovým lidem.
Charles Gérard: nejlepší přítel
Ještě silnější pouto spojovalo Belmonda s Charlesem Gérardem. Znali se od mládí a spojovala je mimo jiné vášeň pro box. Jejich přátelství trvalo přibližně sedmdesát let a Gérard býval označován za jednoho z vůbec nejbližších Belmondových přátel. Společně natočili šest filmů: Nenapravitelný, Tělo mého nepřítele, Zvíře, Policajt nebo rošťák, Kašpárek a po dlouhé přestávce Muž a jeho pes.
Jejich vztah nebyl po celou dobu idylický. V jednom období spolu několik let nemluvili. Dobové a pozdější texty dávají roztržku do souvislosti s Gérardovým veřejným vyjádřením o Belmondově rodině. Přesnou podobu výroku však sekundární zdroje podávají různě, takže je bezpečnější nepřikládat mu konkrétní formulaci. Nakonec se ale usmířili. Po Gérardově smrti v roce 2019 Belmondo mluvil o ztrátě, která jej hluboce zasáhla.
Mario David: přítel mimo konzervatorní partu
Mario David je v této společnosti mimořádně zajímavý. Se sedmi společnými filmy je sedmým nejčastějším Belmondovým filmovým partnerem. Jejich společná historie ale začala ještě před Belmondovou filmovou slávou. Už v roce 1958 spolu vystupovali v Théâtre de l’Athénée v komedii Oscar. Belmondo hrál Christiana Martina, Mario David Philippa. O rok později se oba objevili v Chabrolově filmu Nadvakrát (À double tour). Následovaly Muž z Hongkongu, Velký šéf, Borsalino, Muž z Acapulca, Zvíře a nakonec Neznámý v domě. Jejich společná filmová historie tak pokrývá více než tři desetiletí.
Mario David přitom nebyl členem původní Bande du Conservatoire. Jeho cesta vedla přes kabaret, cirkus, divadlo a film. Přesto patřil do Belmondova osobního okolí.
Výmluvná je fotografie z premiéry Belmondova Keana v roce 1987. Kolem Belmonda stojí Michel Beaune, Jean-Pierre Marielle, Pierre Vernier, Jean Rochefort – a Mario David. Téměř třicet let po jejich společném Oscarovi byl stále součástí Bébelovy party. Ve Zvířeti navíc dostal roli, která k němu dokonale seděla. Hraje Santose, kamaráda-kaskadéra Mikea Gauchera.
Mario David sám začínal jako cirkusový akrobat a patřil k fyzicky mimořádně disponovaným hercům. Vedle Belmonda, který proslul vlastními kaskadérskými výkony, tak hraje právě jeho kolegu-kaskadéra.
Filmoví parťáci
Ne všichni z první desítky ale patřili k Belmondovým nejbližším přátelům. Dominique Zardi s ním natočil deset filmů. Pohyboval se i v širším Belmondově sportovním okolí a objevil se v dokumentu Charlese Gérarda La Bande à Bebel. Neexistuje však stejně silný doklad celoživotního osobního přátelství jako u Auzela, Gérarda nebo konzervatorní skupiny. Henri Attal se s Belmondem potkal osmkrát. Jeho vysoké číslo dobře odpovídá jeho kariéře specialisty na drobné charakterní role. S Dominique Zardim vytvořili jednu z nejpozoruhodnějších dvojic francouzského filmu.
Georges Géret má šest společných filmů. V některých dostal výrazné role – například gangstera Théodora Musarda v Policajtovi nebo rošťákovi. Jeho blízkými osobními přáteli však podle dobových vzpomínek byli především Yves Montand a Lino Ventura.
A Julien Guiomar, s pěti filmy na desátém místě, byl především skvělým opakovaným filmovým partnerem.
Dvě party, které se překrývaly
Belmondův svět se tak dá představit jako dva překrývající se kruhy. V jednom jsou životní přátelé. Ve druhém herci, kteří se pravidelně vraceli do jeho filmů. Někteří patřili pouze do jednoho z nich. Jean Rochefort, Claude Rich nebo Bruno Cremer byli významní přátelé, ale do první desítky nejčastějších filmových partnerů se nedostali. Zardi, Attal, Géret a Guiomar naopak patří především do filmového kruhu. A uprostřed jsou Maurice Auzel, Michel Beaune, Pierre Vernier, Jean-Pierre Marielle, Mario David a Charles Gérard. Lidé, kteří patřili do obou světů.
Bébel si své lidi bral s sebou
Možná právě tady leží jedna z méně nápadných příčin přirozenosti Belmondových filmů. Když se před kamerou otočil na policistu, barmana, gangstera, boxera nebo kamaráda, často proti němu nestál úplně cizí herec. Někdy tam stál člověk, kterého znal dvacet nebo třicet let.
Belmondo se stal jednou z největších evropských filmových hvězd, ale řadu lidí z doby před svou slávou si ponechal nablízku. Kamarády z konzervatoře. Kamarády z boxerského ringu. Kamarády z divadla. A někdy pro ně ve filmu stačilo jen několik sekund.
Proto je Maurice Auzel tak výmluvnou postavou celého příběhu. Nemusel mít velkou roli. Nemusel být na plakátu. Často se nevešel ani do titulků. Přesto se znovu a znovu objevoval někde poblíž. A když se všichni ti policisté, řidiči, boxeři, vojáci, taxikáři, stěhováci a muži u telefonu sečtou, vyjde nečekaný vítěz „ceny o nejčastějšího filmového partnera Jean-Paula Belmonda“.