Belmondo o Belmondovi
Festival Lumière 2015 naplánoval předpremiéru dokumentu, který natočil Paul Belmondo o svém otci Jean-Paulovi. Belmondo o Belmondovi je road movie, která popisuje celou Bébelovu kariéru a místa natáčení jeho filmů. Prostřednictvím míst a období, partnerů, režisérů, přátel a rodiny film zobrazuje muže, který se stal legendou. Krásný americký kabriolet jede po silnici v Itálii a za volantem sedí padesátník s prošedivělými skráněmi. Po jeho boku si výlet užívá chlapík s bílými vlasy a širokým úsměvem na tváři. Vyznění filmu je dáno. Paul poveze Jeana-Paula na jeho natáčecí místa v Itálii, na Azurovém pobřeží, v Paříži, v Brazílii. Setká se tam se svým mládím, svými filmy, partnery, režiséry, manželkami, rodiči, dětmi.
Jean-Paul Belmondo nikdy nebyl nakloněn životopisným příběhům, několikrát mu byla nabídnuta účast na dokumentu, jehož tématem by byl jeho život a kariéra. Herec vždy odmítl. Až do dne, kdy si s ním o tom přišel promluvit jeho syn Paul. Byl to totiž, a možná dokonce hlavně, dar milujícího syna otci. Otec Belmondo nemohl odmítnout. I on tedy učinil tento dar: přijmout.
Přestože dokument začíná prvními filmy Belmonda a končí některými z posledních, cesta, kterou se režisér vydal, není přímá. Dělá okliky, vrací se zpět, zdržuje se… Společná nit příběhu však zůstává čitelná, život žádného člověka není dlouhá klidná řeka a Belmondův život teprve ne. 
A tahle filmová procházka je obzvláště příjemná. Protože tam vidíme nejen Jeana-Paula Belmonda, ale i spoustu dalších známých tváří. Některé vzpomínky jsou prokládány rozhovory s již nežijícími Bébelovými režiséry – s Georgesem Lautnerem, Jean-Pierre Melvillem, Henrim Verneuilem, Philippem de Brocou. Jiné jsou živé vzpomínky jeho přátel od začátku kariéry, Jeana Rocheforta, Guye Bedose, starého přítele Charlese Gérarda (jaká chuť a talent pro vyprávění veselých anekdot), hereckého partnera Richarda Anconiny. Další režiséři Jean-Luc Godard, Jean Becker, Jean-Paul Rappeneau, Philippe Labro, Claude Lelouch, kaskadér Rémy Julienne ve svých pamětech do jednoho chválí výjimečnou profesionalitu Jean-Paula. Jeho o tři roky mladší „bratr“ Alain Delon vzpomíná, že oba byli šampióny kasovních trháků. „Jednou to byl on, jednou já…“. Věrný své legendární pověsti skromnosti, Roch Siffredi z „Borsalina“ jako ostatní potvrzuje, že Belmondo je zkrátka gigant který je mu rovný.
Synova cesta nás zavede do míst natáčení, která se zapsala do dějin kinematografie: do malého normanského městečka Villerville, kde se odehrává film Opice v zimě, na roh ulice v Paříži, který se stal osudným hrdinovi filmu U konce s dechem, budovy Copacabany, na kterou šplhá ve filmu Muž z Ria, Cinecitta, ulice Říma, střechy Paříže… V průběhu vyprávění se tam dozvídáme, že herec málem přišel o život při kaskadérském kousku. Přetrhlo se nosné lano a herec mnoho minut visel na jediném zbylém lanku několik desítek metrů vysoko, držící se jen silou rukou a nohou.
Během této více než hodinu a půl dlouhé cesty vypráví současný Bébel, vždy zářící neobyčejným úsměvem, o svých přátelích, láskách, partnerkách. Ve věku 82 let, od roku 2001 tělesně postižený po mozkové mrtvici, kterou jednoduše nazývá „nemocí“, dává Jean-Paul Belmondo výjimečnou životní lekci. Navzdory handicapu, který ho sužuje. Jeho přátelé mizí jeden za druhým, vzpomínka na rodiče je stále přítomná, děti jsou mu věrné, společníci evokují jeho osobnost s něhou a humorem. Jean-Paul Belmondo byl Solitaire, Profesionál, byl to kněz Léon Morin, Doulos, byl nenapravitelný jako Guignolo, byl Jean Valjean a doktor Popaul. Objímal nejkrásnější ženy současnosti. Pierre Dux z Comédie Française mu jednoho dne řekl, že nikdy nebude mít úspěch u žen. Když ho o mnoho let později potkal se svou tehdejší partnerkou Ursulou Andress, Belmondo se spokojil s jen se slovy: „Dělám, co můžu!“.