Bernard-Pierre Donnadieu
2.7.1949 – Paříž, Francie
27.12.2010 (61 let) – Versailles, Francie
27.12.2010 (61 let) – Versailles, Francie
V roce 1975 se stal členem divadelního týmu Roberta Hosseina v Remeši. Jeho partnery byli Gérard Desarthe a mladá Isabelle Adjani. Hráli La Maison de Bernarda od Federica Garcíi Lorky a Les Bas-fonds od Maxima Gorkého. Ve svých 25 letech zahájil svou filmovou kariéru, když se objevil v několika malých rolích ve filmech převážně známých režisérů. Objevil se ve filmu Romana Polanského Le Locataire (1976), poté spolupracoval s Claudem Lelouchem ve filmu Si c’était à refaire (1976), Jeanem-Jacquesem Annaudem ve filmu Hlavička (1978) a Patricem Chéreauem ve filmu Judith Therpauve (1978). Tyto malé role mu umožnily udělat si ve světě filmu slušné jméno, ale teprve v roce 1981 se zapsal do povědomí široké divácké obce ve filmu Profesionál, kde si zahrál roli inspektora Fargese po boku Jeana-Paula Belmonda.
Jeho tvrdá tvář, přímý pohled a ostře řezané rysy ho předurčovaly do rolí padouchů, psanců a chuligánů. Po roli Martina Guerreho ve filmu Návrat Martina Guerreho (1981) se stal nebezpečným zločincem a vůdcem gangu v drsném filmu Rue barbare (1983), hrál strašlivého Ange Malaggioneho ve francouzském thrilleru L’Indic (1983), děsivého neonacistu v Urgenci (1984) a především vytvořil úzkostlivého a nezapomenutelného psycho-sociopata Raymonda Lemorna ve filmu Muž, který chce žít.
Ve filmu La Passion Béatrice (1987) je středověkým rytířem, kterého od dětství mučí vzpomínky na matku, kterou překvapil s milencem, zatímco jeho otec odjel na křížovou výpravu, kde ho čekala smrt.
V devadesátých letech se Donnadieu věnoval především divadlu a televizi, kde podával skvělé výkony v sympatických rolích. S Laurou Morante prožil milostný románek ve filmu Faut pas rire du bonheur (1995). Hrál také mnoho historických postav v divadle i televizi: plukovníka Aurouxe, plukovníka Jindřicha, Karla Velikého, Napoleona, Jeana Jaurèse, Jeana Monneta. V angažovaném televizním filmu Marcela Bluwala À droite toute o vzestupu krajní pravice ve Francii v letech 1936-1939 je Françoisem Salmonem, velkým výrobcem automobilů, který se pravděpodobně inspiroval Eugènem Schuellerem. V roce 2008 se vrátil na plátna kin jako Galapia ve filmu Faubourg 36 režiséra Christopha Barratiera.
Uplatni se i jako výborný dabér – pro francouzské publikum nadaboval Harveyho Keitela, Michaela Rookera, Brendana Gleesona, Manfreda Zapatky, Josefa Bierbichlera. Daboval také kreslené filmy a svůj hlas pravidelně propůjčoval také jako vypravěč v mnoha dokumentárních filmech. Bernard-Pierre Donnadieu vždy upřednostňoval eklektický a inovativní přístup, a tak se ujal i rolí v rozhlasové tvorbě (hlavní role v seriálu Marine Drive, la fin du Voyage, vysílaném na France Culture). V roli Rogera Salengra se v červnu 2008 znovu setkal s Yvesem Boissetem při natáčení televizního filmu L’Affaire Salengro. Jeho poslední role byla v roce 2010 ve filmu Marcela Bluwala Jeanne Devère, kde ztvárnil postavu Martina.
Zemřel v prosinci 2010 ve věku 61 let na rakovinu prostaty a jeho pohřeb se konal 3. ledna 2011 v kostele v Sceaux.
12 balles dans la peau pour Pierre Laval
2008
Paříž 36
2006
Police blues
2001
Král Galů
1996
Caboose
1995
Faut pas rire du bonheur
1993
Mauvais garçon
Nalezenec Justininen, boží levoboček
Rosenemil
1992
Blanc d’ébène
La Scène finale
Stín vlka
Szwadron
1991
Marcelino, chléb a víno
1990
Bouřlivý život
Connemara
1989
Christian
1988
Spoorloos
1987
La Passion Béatrice
Les fous de Bassan
1986
Flagrant désir
L’Intruse
Max, má láska
1985
Naléhavý případ
1984
Ulička barbarů
1983
Liberty belle
Práskač
Smrt Maria Ricciho
Život je román
1982
Návrat Martina Guerra
1981
Jedni a druzí
Profesionál
1980
5% de risques
1979
Hlavička
Takové krásné městečko
Twee vrouwen
1978
Judith Therpauve
Mon premier amour
1976
Nejcennější co mám
Nájemník
Pan Klein
Tělo mého nepřítele
Začít znovu
