Charlotte Rampling, celým jménem Tessa Charlotte Rampling, je britská herečka, jejíž kariéra je po několik desetiletí úzce spojena také s francouzskou a evropskou kinematografií. Narodila se 5. února 1946 ve vesnici Sturmer v anglickém hrabství Essex. Její matka Isabel Anne Gurteen byla malířka a otec Godfrey Lionel Rampling důstojník britské armády a někdejší špičkový atlet, který získal zlatou olympijskou medaili ve štafetě na 4 × 400 metrů.

Kvůli otcově vojenské kariéře rodina často měnila bydliště. Když bylo Charlotte devět let, přestěhovala se do Francie, kde navštěvovala školu ve Fontainebleau a naučila se francouzsky. Později studovala také v Anglii. Se svou starší sestrou Sarah krátce vystupovala v kabaretním programu a na počátku šedesátých let pracovala jako modelka.

Před filmovou kamerou se začala objevovat v polovině šedesátých let. Po menší úloze ve filmu Fortel, a jak ho získat následovala výraznější role v komedii Georgy Girl. Už v raném období její kariéry však její osobní život zasáhla tragédie. Její starší sestra Sarah zemřela v mladém věku vlastní rukou. Skutečné okolnosti smrti byly před jejich matkou dlouhá léta utajovány a Rampling později několikrát uvedla, že tato událost zásadně ovlivnila její pohled na život i výběr rolí.

Na konci šedesátých let odešla do Itálie. Významným mezníkem se stal film Luchina Viscontiho Soumrak bohů, v němž ztvárnila Elisabeth Thallmanovou. Rampling se postupně vyprofilovala jako herečka, která se nebála psychologicky komplikovaných, provokativních nebo kontroverzních postav. Mezinárodní pozornost jí přinesl zejména Noční portýr režisérky Liliany Cavaniové z roku 1974, kde hrála bývalou vězeňkyni koncentračního tábora, která po letech znovu potkává svého někdejšího nacistického věznitele.

Ve stejném období se objevovala také v anglicky mluvených filmech. Se Seanem Connerym hrála v Boormanově sci-fi Zardoz, s Robertem Mitchumem v detektivce Sbohem buď, lásko má a později s Woodym Allenem ve Vzpomínkách na hvězdný prach. Výraznou roli dostala také ve filmu Sidneyho Lumeta Verdikt po boku Paula Newmana. Její schopnost přecházet mezi britskou, francouzskou, italskou a americkou produkcí se stala jedním z charakteristických znaků celé její kariéry.

Od konce sedmdesátých let žila převážně ve Francii. Objevila se například ve filmu Purpurové taxi Yvese Boisseta, ve snímku Ať žije život Clauda Leloucha nebo v kriminálním filmu Umírá se jen dvakrát Jacquese Deraye.

Po méně výrazném období devadesátých let zaznamenala na přelomu století nový mimořádný vzestup. Velký podíl na něm měl François Ozon, který jí svěřil hlavní roli ve filmu Pod pískem. Rampling zde ztvárnila ženu, která se nedokáže vyrovnat se záhadným zmizením svého manžela. S Ozonem následně natočila také Bazén, Angel, Jen 17 a Všechno dobře dopadlo.

V roce 2001 převzala čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii. Nadále střídala evropské autorské projekty s velkými mezinárodními produkcemi.

Jednu z nejvýraznějších pozdních rolí vytvořila v roce 2015 v dramatu 45 let režiséra Andrewa Haighe. Za postavu Kate Mercer získala na Berlínském filmovém festivalu Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku a následně byla poprvé ve své kariéře nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon.

Další generaci diváků se připomněla jako ctihodná matka Gaius Helen Mohiam ve Villeneuvově adaptaci Duny a v jejím pokračování Duna: Část druhá. Ani v pokročilém věku nepřestává natáčet a nadále střídá francouzské filmy s evropskými a hollywoodskými projekty.

V osobním životě byla dvakrát vdaná. Z prvního manželství s Bryanem Southcombem má syna Barnabyho Southcomba, který se stal režisérem. Jejím druhým manželem byl francouzský hudebník a skladatel Jean-Michel Jarre; jejich syn David Jarre se rovněž věnuje hudbě.