Claude Carliez: Marais mi řekl, ať zkusím i režii
Claude Carliez připravoval a prováděl kaskadérské kousky v několika filmech, na kterých se podílel Louis de Funès. Od filmů André Hunebelleho (Fantomas) po filmy Gérarda Ouryho (Smolař, Velký flám, Pošetilosti mocných) včetně Kapitán Fracasse, byl společně s Rémy Juliennem a Yvanem Chiffrem tím, kdo ve francouzské kinematografii koordinoval četné scény bojů, kaskadérských kousků a šermování. Pracoval také na bojových scénách ve filmu Jeana Giraulta Senzační prázdniny, kde si také zahrál malou roli nájemce lodí v námořním klubu, který je obtěžován rozzlobeným a velmi uspěchaným Philippem Bosquierem (Louis de Funés). Pozoruhodně připravil kaskadérské kousky a bojoval v mnoha filmech. Jeho sláva se postupně stala mezinárodní, nejpřesvědčivějším příkladem byla jeho účast ve filmu série Jamese Bonda Moonraker v roce 1969. Jako vynikající šermíř také dlouho zastával prestižní funkci prezidenta Francouzské vojenské akademie. 
V roce 2007 Claude Carliez poskytl dvěma francouzským novinářům rozhovor, ve kterém probrali jeho kariéru, jeho vzpomínky na Louise de Funèse, ale také další kaskadéry, kteří tvořili jeho tým, včetně např. Antoina Bauda. Kompletnější rozhovor byl plánován na podzim roku 2014 v jeho domě v Saint-Mandé, ale projekt se bohužel nikdy neuskutečnil. Šermířský mistr zemřel 17. května 2015 ve věku 90 let.
Pane Carliezi, filmoví nadšenci o vás vědí, že jste připravoval kaskadérské kousky pro mnoho francouzských filmů, zejména v žánru „pláště a meče“ (v češtině spíše historické a dobrodružné filmy). Jak jste se dostal k šermu a kaskadérské práci?
Můj otec, který byl šermíř, mě inspiroval už ve dvanácti-třinácti letech navštěvovat zbrojnice. Ale pak jsem se rozhodl pracovat na sobě a opustit amatérskou sféru. V 18 letech jsem tedy vstoupil na Ecole Magistrale d’fencing de Joinville-le-Pont, kde jsem za 3 roky získal magisterský titul. Když jsem odešel, bylo mi 21 let a stal jsem se mistrem šermu. Když jsem byl v Joinville kousek od natáčecích studií, najali mě, abych korigoval šermířské scény v různých filmech.
Byl to skvělý začátek, protože jste se potom stal prezidentem Francouzské vojenské akademie…
Ano, stal jsem se specialistou na provádění scén s noži a meči, ale také kaskadérských kousků. Nyní, po 45 letech v profesi, jsem v důchodu.
Pracoval jste na sérii André Hunebelleho Fantomas s Jeanem Maraisem a Louis de Funèsem. Jaké vzpomínky máte na Funése?
Louise de Funèse jsem potkal poprvé už v roce 1960 ve filmu Pierra Gaspard-Huita s názvem Kapitán Fracasse. Byl tam i Jean Marais, ale i Jean Rochefort, Philippe Noiret… Měl malou roli. Následně jsem se s ním sešel v trilogii Fantomas André Hunebelleho. Zjistil jsem, že Louis de Funès vytvořil s Jeanem Maraisem dobrý tým.
Jaký jste měl vztah s Louis de Funèsem?
Byl to zábavný a příjemný muž, ale trochu zaujatý a uzavřený. Stejně jako mnoho komiků netrávil dny tím, že by se smáli. Byl docela soustředěný a přemýšlel o svých komických skečích. Rozesmějí lidi, nebo ne? Uvolnil se, když viděl konečné scény a výsledky. Naopak Bourvil byl uvolněnější muž…
Také jste hodně pracoval s André Hunebellem…
V době natáčení Fantomase jsem pro něj již pracoval, zejména na snímku Kapitán. A později jsem upravoval i kaskadérské kousky pro řadu francouzských špionážních filmů o agentovi OSS 117, s výjimkou posledního záběru v Itálii.
Louis de Funès jste potkal ve filmech Smolař, Velký flám a Pošetilosti mocných Gérarda Ouryho, kde jste pracovali s Yvanem Chiffrem…
Bylo velmi příjemné točit s Gérardem Ourym. Jednak si dokonale rozuměl se svými herci, kteří byli velkými hvězdami (Louis de Funés, Bourvil…), jednak byl velmi loajální ke svým technikům, které si najímal na všechny své filmy. Natáčení bylo tedy příjemné.
Vraťme se na chvíli k Jeanu Maraisovi, se kterým jste se znovu setkali při natáčení filmu Vyděděnec (La Paria, 1969) s Horstem Frankem. Jak se stalo, že jste tento film režíroval?
Jeana Maraise jsem dobře znal, pracovali jsme spolu 15 let, většinou na filmových trhácích… Jednoho dne mi řekl: „Poslouchej, ty roky vymýšlíš kaskadérské kousky a scény, nechtěl bys teď taky režírovat jeden film?“ Byl to zajímavý projekt a vzal jsem ho, protože mi slíbil, že bude hrát jednu z hlavních roli, pokud bude scénář dobrý. V obsazení najdeme i Horsta Franka (nám známého jako Théo ze snímku Povedení strejcové Georgese Lautnera).
Existuje další velikán, kterého jste musel dobře znát, je to Jean-Paul Belmondo. Musel jste mít hodně práce na jeho filmech – Strach nad městem, Dobrodruh, Kašpárek a dokonce Policajt nebo rošťák…
Ach ano, Jean-Paula jsem také znal velmi dobře. Ráno na natáčení dorazil vždy uvolněný s úsměvem. Byl skvělý…
Jaká je nejlepší vzpomínka ve vaši kariéře?
Pro natáčení Kapitána mě najal André Hunebelle. Už jsem pro něj trochu pracoval na pár scénách v předchozích filmech, ale u tohoto filmu mi řekl: „Budeš zodpovědný za všechny akční scény.“ Poprvé jsem byl zodpovědný za kaskadérské a bojové scény…
Litujete něčeho konkrétního?
Každý v této profesi lituje. Když jste mladí, bezhlavě se řítíte a říkáte si, že díky podpoře ostatních všechno dobře dopadne…A pak se vždycky najdou věci, které vám naznačí, že ne vždy děláte to, co byste chtěli…
Můžeme na závěr zmínit některé vaše kolegy, se kterými jste pravidelně spolupracoval? Pro začátek, třeba François Nadal?
Byl to můj velký přítel, bohužel nedávno zemřel. Společně jsme připravili scény pro téměř 20 skvělých filmů. Byl tam také Rémy Julienne, se kterým jsem pracoval na dobrodružných filmech.
Můžete nám říct něco o této skupině kaskadérů, zvláště o těch, kteří hráli s Louisem de Funèsem?
Byl tam můj dobrý přítel Guy Delorme, obsazovaný neustále do záporných rolí, se svými pronikavě modrýma očima. Byl tam také Antoine Baud, který byl něco jako můj zástupce. Eric Wasberg pro mě také pracoval, ten loni zemřel… Ve skutečnosti byly dva týmy: 12 lidí, herců a šermířů v prvním týmu, a potom lidé s působivou postavou – zápasníci, boxeři, judisté atd… – to byl druhý tým. Tam jsme objevili zejména Jeana Minisiniho. Nakonec pro mě Yvan Chiffre pracoval 5 let, než se vydal na sólovou kariéru. Víte, všichni tito lidé nepracovali od ledna do prosince jako třeba velcí herci. Byli najímáni na 25 nebo 30 dní v roce. Všichni byli opravdu přátelští a opravdu klidní- moc se nerozčilovali. Když je najali na natáčení, bylo to hlavně kvůli penězům (smích)!
Zdroj: http://nimotozor99.free.fr/