Claude Sautet
23.2.1924 – Montrouge, Francie
22.7.2000 (76 let) – Paříž, Francie
22.7.2000 (76 let) – Paříž, Francie
je obraz konzervativní, až reakční, zaměřený na buržoazii v době, kdy společnost tíhne velmi doleva. Michel Piccoli a Romy Schneider okamžitě přijali role v tomto filmu, který byl oceněn velmi pozitivními recenzemi (Paris Match: skvělý film, žíravina, studená jako proud injekční stříkačky).
Poté se Sautet rozhodne pro své příběhy vrátit do prostředí, které je mu bližší, s postavami, které jsou mu více podobné. Zaměřuje se na projekt zahájený v roce 1962, který však nakonec nevyjde dříve než v roce 1972: snímek César a Rosalie. Další film Vincent, François, Paul… a další (1974) je adaptace románu Clauda Nérona La Grande Marrade (1965), ve kterém Sautet, vedený Jeanem-Loupem Dabadiem, rád znovuobjevoval heterogenní atmosféru bister a rodinných setkání nebo přátel z mládí.
V roce 1976 pak Sautet režíruje jeho nejambicióznější filmem, Mado. Natáčení je ale složité. Od průzkumu tým uvízne v dešti dvacet kilometrů od Paříže a trvá čtyři hodiny, než najde pomoc. Incident je nutí uvést ve filmu podobnou scénu, která je bolestivá při režii, ale která se stane klíčovým momentem. Zpětně Sautet v této patové situaci vidí jakousi metaforu obtíží, s nimiž se ve své kariéře brzy setká. Přijetí filmu bylo nakonec mnohem méně vřelé než dříve, s pouhým milionem návštěvníků ve Francii. Po dalším projektu Špatný syn (1980) se pak věnuje filmu Garçon!, slíbenému Yvesi Montandovi. Snímek dosáhl určitého úspěchu, s přibližně 1,5 miliony návštěv a čtyřmi nominacemi na Césara, ale kritici ho strhali, a Sautet prohlásil: Najednou jsem se cítil na pokraji staromódnosti. Vše, co jsem do té doby řekl ve svých filmech, jako by nebylo.
Toto další zklamání vedlo Sauteta k tomu, že opět na pár let opustil režii. Nechal si pár projektů, jmenovitě lehký thriller s Claudem Néronem, ale ve skutečnosti se věnoval hlavně práci v reklamě. Za svůj návrat vděčí Philippe Carcassonnemu, filmovému kritikovi, který se chtěl stát producentem. Ten ho podpořil v zájmu o román Jean-Françoise Josselina Pár dní se mnou a oba muži se pustili do práce. Sautet se obklopil novými scénáristy: Jacquesem Fieschim a Jérôme Tonnerrem, častým spolupracovníkem Claude Leloucha.
Další jeho film je jakoby pokračováním Pár dní se mnou, kultivuje podobná témata v protikladném zpracování. Ve Francii přilákal více než 1,3 milionu diváků a byl prezentován v několika evropských a amerických zemích. Sautet při této příležitosti získává Stříbrného lva a Césara za svou práci režiséra a André Dussollier Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Sautet uzavřel svou kariéru filmem Nelly a Monsieur Arnaud (1995), který lze číst jako jakýsi testament. Najdeme zde mnoho již řešených témat, a vytříbený, choreografický styl v jeho dialozích a inscenaci, k němuž inklinuje již několik filmů.
Věkem a nemocí unavený režisér poté ztratil chuť točit a režii definitivně opustil. V roce 1998 však ještě oslovil Studiocanal, aby mohl remasterovat několik svých filmů.
Nelly a pan Arnaud
1992
Srdce v zimě
1988
Několik dní se mnou
1983
Garçon!
1980
Špatný syn
1978
Docela obyčejný příběh
1976
Mado
1974
Vincent, François, Paul a ti druzí…
1972
César a Rosalie
1971
Max a rváči
1970
Věci života
1965
L’Arme à gauche
1960
Velký risk
1956
Bonjour sourire!
Nelly a pan Arnaud
1994
Křižovatka
1992
Srdce v zimě
1988
Můj přítel zrádce
Několik dní se mnou
1983
Garçon!
1980
Špatný syn
1978
Docela obyčejný příběh
1976
Mado
1974
Vincent, François, Paul a ti druzí…
1972
César a Rosalie
1971
Max a rváči
1970
Borsalino
1969
Tahat ďábla za ocas
Ve znamení býka
1968
La petite vertu
1967
Mise à sac
1966
Atout coeur à Tokyo pour O.S.S. 117
Život na zámku
1965
L’Arme à gauche
1964
Záhadný kontraband
L’Âge ingrat
1963
Banánová slupka
1960
Velký risk
1959
Šelma na svobodě
