Claude Sautet

/ 23 února, 1924

23.2.1924 – Montrouge, Francie
22.7.2000 (76 let) – Paříž, Francie
Tvůrce filmů s Belmondem Velký risk, Záhadný kontraband, Banánová slupka a kultovního Borsalina, Claude Sautet již deseti zpíval ve sboru, jako sopránový sólista, ale díky babičce byl fascinován hollywoodským filmem. Jeho učitel ho nicméně přesvědčil aby se přihlásil na sochařský obor na Národní uměleckoprůmyslové škole. Sochařství ho sice fascinovalo, ale díky tíhnutí k filmu se pokusil malovat filmové kulisy a pod vlivem snímku Le jour se lève od Marcela Carné (1939) se kolem roku 1943 rozhodl být střihačem. Později nabyl první režijní zkušenosti, pracoval jako druhý asistent na filmu Occupe-toi d’Amélie (1949) Clauda Autanta-Lary. Tak se mu v roce 1951 podařilo natočit svůj první osobní krátký film v téměř profesionálních podmínkách. V šedesátých letech zůstává hlavně asistentem režie. V roce 1959 ještě pracoval na Les Yeux sans visage, od Georgese Franju a zvláště na Le fauve est od Maurice Labra, za kterého se ujímá režie posledních scén tohoto filmu. Jacques Becker, kterému se film líbil, poradil Venturovi, aby pokračoval ve spolupráci se Sautetem adaptací románu José Giovanniho Velký risk. Ventura je pro Giovanniho knihu nadšený a Sautet oceňuje téma pronásledovaného gangstera, který chce zůstat dobrým otcem. Spolu přesvědčí Jean-Paula Belmonda, aby si zahrál vedlejší roli. V roce 1965 přijímá návrh na dobrodružný film, který bude uveden pod názvem L’Arme à gauche, opět s Lino Venturou. Poté se Sautet rozhodl na čas omezit své režijní ambice a svou roli asistenta uplatňuje u mnoha filmů, jako Život na zámku (1966), Mise à sac (1967), La Chamade (1968), Tahat ďábla za ocas (1969), Borsalino (1970) nebo Manželé z roku II (1971). Jeho další režijní počin, Věci života
je obraz konzervativní, až reakční, zaměřený na buržoazii v době, kdy společnost tíhne velmi doleva. Michel PiccoliRomy Schneider okamžitě přijali role v tomto filmu, který byl oceněn velmi pozitivními recenzemi (Paris Match: skvělý film, žíravina, studená jako proud injekční stříkačky).
Poté se Sautet rozhodne pro své příběhy vrátit do prostředí, které je mu bližší, s postavami, které jsou mu více podobné. Zaměřuje se na projekt zahájený v roce 1962, který však nakonec nevyjde dříve než v roce 1972: snímek César a Rosalie. Další film Vincent, François, Paul… a další (1974) je adaptace románu Clauda Nérona La Grande Marrade (1965), ve kterém Sautet, vedený Jeanem-Loupem Dabadiem, rád znovuobjevoval heterogenní atmosféru bister a rodinných setkání nebo přátel z mládí.
V roce 1976 pak Sautet režíruje jeho nejambicióznější filmem, Mado. Natáčení je ale složité. Od průzkumu tým uvízne v dešti dvacet kilometrů od Paříže a trvá čtyři hodiny, než najde pomoc. Incident je nutí uvést ve filmu podobnou scénu, která je bolestivá při režii, ale která se stane klíčovým momentem. Zpětně Sautet v této patové situaci vidí jakousi metaforu obtíží, s nimiž se ve své kariéře brzy setká. Přijetí filmu bylo nakonec mnohem méně vřelé než dříve, s pouhým milionem návštěvníků ve Francii. Po dalším projektu Špatný syn (1980) se pak věnuje filmu Garçon!, slíbenému Yvesi Montandovi. Snímek dosáhl určitého úspěchu, s přibližně 1,5 miliony návštěv a čtyřmi nominacemi na Césara, ale kritici ho strhali, a Sautet prohlásil: Najednou jsem se cítil na pokraji staromódnosti. Vše, co jsem do té doby řekl ve svých filmech, jako by nebylo.
Toto další zklamání vedlo Sauteta k tomu, že opět na pár let opustil režii. Nechal si pár projektů, jmenovitě lehký thriller s Claudem Néronem, ale ve skutečnosti se věnoval hlavně práci v reklamě. Za svůj návrat vděčí Philippe Carcassonnemu, filmovému kritikovi, který se chtěl stát producentem. Ten ho podpořil v zájmu o román Jean-Françoise Josselina Pár dní se mnou a oba muži se pustili do práce. Sautet se obklopil novými scénáristy: Jacquesem Fieschim a Jérôme Tonnerrem, častým spolupracovníkem Claude Leloucha.
Další jeho film je jakoby pokračováním Pár dní se mnou, kultivuje podobná témata v protikladném zpracování. Ve Francii přilákal více než 1,3 milionu diváků a byl prezentován v několika evropských a amerických zemích. Sautet při této příležitosti získává Stříbrného lva a Césara za svou práci režiséra a André Dussollier Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli.
Sautet uzavřel svou kariéru filmem Nelly a Monsieur Arnaud (1995), který lze číst jako jakýsi testament. Najdeme zde mnoho již řešených témat, a vytříbený, choreografický styl v jeho dialozích a inscenaci, k němuž inklinuje již několik filmů.
Věkem a nemocí unavený režisér poté ztratil chuť točit a režii definitivně opustil. V roce 1998 však ještě oslovil Studiocanal, aby mohl remasterovat několik svých filmů.


1995
Nelly a pan Arnaud

1992
Srdce v zimě

1988
Několik dní se mnou

1983
Garçon!

1980
Špatný syn

1978
Docela obyčejný příběh

1976
Mado

1974
Vincent, François, Paul a ti druzí…

1972
César a Rosalie

1971
Max a rváči

1970
Věci života

1965
L’Arme à gauche

1960
Velký risk

1956
Bonjour sourire!

1995
Nelly a pan Arnaud

1994
Křižovatka

1992
Srdce v zimě

1988
Můj přítel zrádce
Několik dní se mnou

1983
Garçon!

1980
Špatný syn

1978
Docela obyčejný příběh

1976
Mado

1974
Vincent, François, Paul a ti druzí…

1972
César a Rosalie

1971
Max a rváči

1970
Borsalino

1969
Tahat ďábla za ocas
Ve znamení býka

1968
La petite vertu

1967
Mise à sac

1966
Atout coeur à Tokyo pour O.S.S. 117
Život na zámku

1965
L’Arme à gauche

1964
Záhadný kontraband
L’Âge ingrat

1963
Banánová slupka

1960
Velký risk

1959
Šelma na svobodě



Share this Post