Danièle Thompson

/ 3 ledna, 1942

3.1.1942 – Monako

Scenáristka, autorka dialogů, režisérka a spisovatelka Danièle Claude Renée Tannenbaum, známá spíše jako Danièle Thompson, je dcerou režiséra Gérarda Ouryho a herečky Jacqueline Roman, a také snachou Michèle Morgan. Danièle studovala rok práva, ale začala se nudit a studia zanechala. V roce 1960 se s matkou přestěhovala do New Yorku, kde studovala dějiny umění. V roce 1962 se provdala za amerického finančníka Richarda Thompsona, s nímž měla dvě děti: Caroline, narozená v roce 1964, a Christopher, narozený v roce 1966. Vrátila se do Francie a v roce 1966 začala se svým otcem dlouhodobě spolupracovat jako scenáristka na filmu Velký flám. Když se v roce 1970 dozvěděla o smrti Bourvila, který měl hrát Blazeho ve filmu Pošetilosti mocných (kde ho nakonec ztvárnil Yves Montand), byla se svým otcem v New Yorku. Až do filmu Vanille Fraise v roce 1989 se podílela na všech scénářích svého otce.
Je autorkou scénářů k největším hitům francouzské kinematografie: krom již zmíněného snímku Velký flám (v němž hrála komparz) také Rabín Jacob, Večírek, Velký šéf, Rána deštníkem, Eso es.
V roce 1977 byla nominována na Oscara za nejlepší původní scénář k filmu Sestřenice, sestřenice. V roce 1986 byla členkou poroty na filmovém festivalu v Cannes. V roce 1995 byla spolu s Patricem Chéreauem nominována na Césara za nejlepší původní scénář k filmu Královna Margot.
V roce 1998 napsala spolu se Stomy Bugsy text písně Joyeux anniversaire Maman pro film Belle-maman režiséra Gabriela Aghiona. Ve filmu píseň zpívá Catherine Deneuve během narozeninové scény a během závěrečných titulků.
V roce 1999 natočila svůj první film Pusa, rodinné komediální drama, v němž režírovala Sabine Azéma, Emmanuelle Béart, Charlotte Gainsbourg a Claude Richa. Pokračovala romantickou komedií Felix a Rose – Láska po francouzsku, v níž si zahrály mezinárodní hvězdy Jean Reno a Juliette Binoche.
Ke sborovým komediím se vrátila scénářem a režií Sedadla v parteru (2006) a poté Společenská pravidla (2009), což jsou dva projekty, které potvrdily její zájem o pařížský „mikrokosmos“. Dne 12. dubna 2009 ji Nicolas Sarkozy jmenoval důstojníkem Řádu čestné legie.
V červnu 2010 byla spolu s Isabelle Adjaniovou, Paulem Austerem, Isabelle Huppertovou, Milanem Kunderou, Salmanem Rushdiem, Mathilde Seignerovou, Jean-Pierrem Thiolletem a Henrim Tisotem jedním ze signatářů petice na podporu Romana Polanského, která byla spuštěna den po režisérově zatčení ve Švýcarsku.
V roce 2012 se provdala za Alberta Koskiho, producenta svých filmů, s nímž se seznámila v roce 1975 v zákulisí divadla Champs-Élysées během koncertu Jorge Ben Jora a Gilberta Gila. V roce 2013 uzavřela svou pařížskou trilogii novou sborovou komedií Des gens qui s’embrassent.
V březnu 2015 byla předsedkyní poroty celovečerních filmů na Mezinárodním festivalu detektivních filmů v Beaune. V červenci 2016 byla čestným hostem 12. ročníku festivalu Un Réalisateur dans la ville v Nîmes.
Když v roce 2016 změnila svůj klasický žánr a postupy a podepsala se pod svůj sedmý celovečerní film jako režisérka, životopisný snímek Cézanne a já s Guillaumem Canetem a Guillaumem Galliennem v hlavních rolích, zaznamenala kritický i komerční neúspěch.
Byla předsedkyní 47. ročníku předávání Césarů v roce 2022.

2016
Cézanne a já

2013
Des gens qui s’embrassent

2009
Společenská pravidla

2006
Sedadla v parteru

2002
Felix a Rose – Láska po francouzsku

1999
Pusa

2016
Cézanne a já

2013
Des gens qui s’embrassent

2006
Sedadla v parteru

2004
Žirafí krk

2002
Felix a Rose – Láska po francouzsku

2001
Belphegor: Fantom Louvru

1999
Pusa
Tchyně

1998
Paparazzi
Všichni, kdo mě mají rádi, pojedou vlakem

1994
Královna Margot

1993
Svišti

1991
La Neige et le feu

1989
Rozchod po francouzsku

1988
Studentka

1987
Bolest lásky
Lévy et Goliath

1984
Pomsta opeřeného hada

1982
Eso es
Večírek 2

1980
Rána deštníkem
Večírek

1978
Jdi za mámou, táta pracuje
Útěk

1975
Bratranec a sestřenice

1973
Rabín Jákob

1971
Pošetilost mocných

1969
Velký šéf

1966
Velký flám