Élisa Servier je francouzská herečka, která se od sedmdesátých let pohybuje mezi filmem, divadlem a televizí. Narodila se 5. května 1955 ve Villepinte v departementu Seine-Saint-Denis. Vyrůstala na venkově v rodině zemědělců a její první profesní ambice nesměřovaly k herectví, ale k modelingu.
Ještě jako dospívající se zúčastnila modelingové soutěže časopisu Mademoiselle âge tendre. Zaujala novinářku a fotografku Anne-Marie Périer, která ji vybrala pro speciální číslo časopisu. Servier se následně začala živit jako modelka.
K filmu ji přivedl režisér Pascal Thomas. V roce 1974 jí nabídl první roli v komedii Le Chaud Lapin, kde hrála po boku Daniela Ceccaldiho a Bernarda Méneze. Po debutu se na několik let vrátila k modelingu, než ji Pascal Thomas znovu obsadil do filmu Confidences pour confidences. S Thomasem pak spolupracovala ještě na snímku La Fabrique.
Na začátku osmdesátých let se její filmová kariéra výrazněji rozběhla. David Hamilton ji obsadil do eroticky laděného filmu Něžné sestřenice. Následovaly komedie On n’est pas des anges… elles non plus Michela Langa a Pour cent briques t’as plus rien… Édouarda Molinara.
V roce 1984 hrála Catherine v komedii Le Garde du corps Françoise Leterriera s Gérardem Jugnotem a Jane Birkin. Ve stejném období se objevila také ve filmu Partenaires, v němž hráli Jean-Pierre Marielle a Michel Galabru.
Jednu z nejvýraznějších filmových příležitostí dostala v roce 1988 od Clauda Sauteta. V jeho dramatu Několik dní se mnou ztvárnila Lucii a objevila se vedle Daniela Auteuila, Sandrine Bonnaire, Jean-Pierra Mariellea a Dominique Lavanant. Film patří k nejvýznamnějším titulům její filmové kariéry.

Od konce osmdesátých let se Élisa Servier stále více věnovala televizi. Účinkovala v populárních francouzských seriálech a televizních ságách Le Vent des moissons, Orages d’été nebo Les Grandes Marées a později získala stálé role také v kriminálních seriálech Nestor Burma a Central nuit. Televizní práce se na řadu let stala hlavní částí její herecké kariéry.
Do kina se příležitostně vracela. V roce 1997 hrála v dramatu Bruits d’amour režiséra Jacquese Otmezguina a o dva roky později se objevila ve filmu Cédricа Klapische Možná, netradiční sci-fi komedii s Jean-Paul Belmondem, Romainem Durisem a Jean-Pierrem Bacrim.
Po další dlouhé přestávce se na filmovém plátně výrazněji připomněla v roce 2011 v komedii Vítejte na palubě režiséra Érica Lavainea. O dva roky později hrála Sophie ve třetím pokračování filmu Srdce mužů.
V posledních letech se objevuje především v komediích. Zahrála si ve filmu Classico a v roce 2023 také v úspěšné komedii Alibi na klíč 2 Philippa Lacheaua. V roce 2025 se objevila ve filmu La Tournée Floriana Hessiquea po boku Thierryho Lhermitta, Richarda Berryho a Patricka Chesnaise.

Vedle filmu a televize se Élisa Servier dlouhodobě věnuje také divadlu. Její kariéra tak zahrnuje více než půl století francouzské populární kultury – od modelingových začátků a francouzských komedií sedmdesátých let přes spolupráci s Claudem Sautetem až po současnou filmovou a televizní tvorbu.