Elvis v Paříži šedesátých let potkával herecké i hudební celebrity

/ 10 září, 2026

Elvis Presley ve Francii nikdy neodehrál veřejný koncert. Přesto v Paříži zanechal překvapivě výraznou stopu. Během vojenské služby v Německu sem několikrát přijel na dovolenou, navštěvoval Moulin Rouge, Lido a Casino de Paris, poznal Nancy Holloway, André Pousse i Line Renaud, zpíval gospely s Golden Gate Quartet a učil se karate u japonského mistra. A zatímco se skutečný Elvis bavil v pařížských klubech, jen o několik ulic dál začínal zpívat jeho písně šestnáctiletý Jean-Philippe Smet – budoucí Johnny Hallyday.

Elvis přijíždí do Paříže
Když Elvis Presley nastoupil v roce 1958 vojenskou službu v západním Německu, byl už jednou z nejslavnějších osobností světa. Americká armáda z něj však neudělala zpívající atrakci. Sloužil jako běžný voják u 3. obrněné divize ve Friedbergu.
Evropský pobyt mu zároveň umožnil cestovat. A jedním z míst, které ho přitahovalo nejvíce, byla Paříž.
Během vojenské služby ji navštívil třikrát. První velký pobyt absolvoval v červnu 1959. Oficiální Elvisova chronologie uvádí dovolenou od 13. do 27. června, během níž navštívil Paříž a Mnichov. Elvis se ubytoval v luxusním Hôtel Prince de Galles na Avenue George V, nedaleko Champs-Élysées. Dochovaly se fotografie Elvise před hotelem i z tiskové konference, kterou zde během pobytu uspořádal. Přijel jako voják na dovolené, ale anonymity si příliš neužil. Když se objevil na veřejnosti, lidé jej rychle poznávali. Paříž proto Elvis poznával především v noci.

Moulin Rouge, Lido a noční Paříž
Jeho pařížské večery vedly do podniků, jejichž názvy byly synonymem tehdejšího evropského showbyznysu: Lido, Moulin Rouge, Folies Bergère nebo Carrousel. Zvlášť rád se vracel do Lida na Champs-Élysées. Vystupovaly zde slavné Bluebell Girls a také německá dvojčata Alice a Ellen Kesslerovy. Sestry později vzpomínaly na setkání s Elvisem jako na setkání s překvapivě nesmělým mladým mužem, velmi odlišným od sebevědomého sexuálního symbolu z filmového plátna.
Podobný obraz Elvise se objevuje i ve vzpomínkách dalších žen, které jej v Paříži poznaly: mimo záři reflektorů působil zdvořile, skromně a někdy až ostýchavě. Pařížané tak vlastně poznávali Elvise samotného – bez pódia, davů a hysterie.

Nancy Holloway a André Pousse
Jedním z nejzajímavějších Elvisových pařížských setkání bylo seznámení s americkou zpěvačkou Nancy Holloway. Holloway přišla do Francie jako mladá Američanka a zpívala v pařížských jazzových klubech. V roce 1959 ji objevil André Pousse, tehdejší umělecký ředitel Moulin Rouge, a angažoval ji do programu slavného kabaretu. Později se sama stala výraznou osobností francouzské populární hudby a objevovala se také ve filmu. Právě během tohoto období se setkala s Elvisem.
Podle jejích vzpomínek se poznali v prostředí pařížských klubů a poté se setkávali v Moulin Rouge i v Mars Clubu. Nancy vzpomínala na Elvise jako na člověka, který si v Paříži užíval možnost alespoň na chvíli uniknout roli světové celebrity. Z jejich setkání se dochovalo několik fotografií. Na jedné stojí Nancy Holloway s Elvisem, na další je společně s nimi André Pousse a italský zpěvák Rocco Torrebruno.
Fotografie má pro francouzský film krásný přesah. André Pousse tehdy ještě nebyl filmovým hercem. Byl bývalým profesionálním cyklistou a významným mužem pařížského nočního života – pracoval jako umělecký ředitel slavného podniku Moulin Rouge. Před kameru se poprvé postavil až o čtyři roky později. Ale k tomu se ještě vrátíme.

Připomněla Nancy Elvisovi „Fever“?
Nancy Holloway vyprávěla také jednu pozoruhodnou hudební historku – ve svém repertoáru tehdy měla píseň Fever, proslavenou Peggy Lee. Elvis ji podle Nancy slyšel zpívat v Paříži a řekl jí, že na skladbu téměř zapomněl a měl by ji také natočit.
Po návratu do Spojených států Elvis skutečně Fever nahrál. Jeho verze vyšla v roce 1960 na albu Elvis Is Back!
Nelze samozřejmě dokázat, že právě Nancy Holloway byla důvodem, proč se Elvis ke skladbě vrátil. Její vzpomínka ale vytváří zajímavou drobnou spojnici mezi pařížskými nocemi roku 1959 a jednou z pozdějších známých Elvisových nahrávek.

Druhá návštěva – Elvis se vrací
První pobyt zjevně nestačil – už na začátku července 1959 se Elvis do Paříže na několik dní vrátil. Máme k tomu neobvykle hmatatelný doklad: dochovalo se menu pařížského Lida podepsané Elvisem 3. července 1959. Podobnou památkou je dochovaný program Moulin Rouge z roku 1959 s Elvisovými podpisy. V programu je uvedena také Nancy Holloway. Paříž tedy pro Elvise evidentně nebyla jen turistickou zastávkou. Vracel se sem.

Leden 1960: tentokrát kvůli karate
Třetí Elvisova návštěva měla překvapivě úplně odlišný charakter. V lednu 1960 přijel do Paříže mimo jiné kvůli své velké vášni – karate. Společně s německým instruktorem Jürgenem Seydelem trénoval u japonského mistra Tetsuji Murakamiho, jednoho z průkopníků karate ve Francii. Dochovala se společná fotografie Murakamiho s Elvisem a dokonce i dokument potvrzující Presleyho speciální pařížský kurz ve dnech 13.–16. ledna 1960. Ten kontrast musel být pozoruhodný – v noci navštěvoval nejslavnější pařížské podniky a ráno se vracel do skromného dojo, aby několik hodin trénoval. Karate pak Elvise provázelo po celý další život a jeho prvky byly později dobře patrné i v jeho pódiových pohybech.

Line Renaud a noc, z níž neexistuje fotografie
Právě s posledním pařížským pobytem souvisí možná nejzajímavější Elvisova francouzská historka. V Casino de Paris tehdy vystupovala Line Renaud v revue Plaisirs. Součástí programu byl také slavný americký gospelový soubor Golden Gate Quartet. Line později vzpomínala, že její manžel Loulou Gasté dostal zprávu o čtyřech amerických vojácích sedících v hledišti. Jeden z nich nápadně připomínal Elvise Presleyho. Loulou se šel osobně přesvědčit – a byl to skutečně Elvis.
Po představení jej pozvali do zákulisí. Elvis přišel do Lineiny šatny, uviděl kytaru, vzal ji do rukou a začal zpívat. Přidali se členové Golden Gate Quartet. Z krátkého setkání vznikla improvizovaná gospelová session, která podle vzpomínek pokračovala několik hodin. A přitom z ní zřejmě neexistuje jediná fotografie ani zvukový záznam. V době, kdy dnes zaznamenáváme telefonem prakticky každou drobnost, působí představa, že několik hodin zpívá Elvis Presley s Golden Gate Quartet v šatně jedné z největších francouzských hvězd a nikoho nenapadne přinést fotoaparát, skoro neuvěřitelně.
Line Renaud sama později uváděla, že k jejich prvnímu setkání došlo 8. ledna, v den Elvisových 25. narozenin. Dochovaná chronologie jeho vojenské služby však ukazuje spíše na 17. ledna 1960, kdy během třetí pařížské návštěvy skutečně navštívil Casino de Paris. Line a Elvis se později znovu setkávali ve Spojených státech, zejména v Las Vegas, a z jejich pozdějšího přátelství už společné fotografie existují.

A mezitím vyrůstal francouzský Elvis
Zatímco skutečný Elvis objížděl pařížské kabarety, v témže městě se americkým rock’n’rollem nechal fascinovat teenager jménem Jean-Philippe Smet – později si začne říkat Johnny Hallyday. Elvisovy desky a filmy měly na Johnnyho zásadní vliv. Sám později vzpomínal, jak ho při návštěvě Elvisova filmu fascinovala nejen hudba, ale také reakce diváků – křik a vzrušení publika. Chtěl dokázat totéž.
Na konci roku 1959 už šestnáctiletý Johnny vystupoval v Paříži a zpíval americký rock’n’roll. A pak přichází krásná časová souvislost. V lednu 1960 se Line Renaud setkává s Elvisem. Dne 18. dubna 1960 vystupuje v televizním pořadu L’École des vedettes mladý Johnny Hallyday – a právě Line Renaud jej představuje francouzským televizním divákům. Ve stejném pořadu se navíc objevil Golden Gate Quartet. Není třeba z této historky vytvářet legendu o symbolickém předání pochodně. Ta časová blízkost je dostatečně působivá sama o sobě.

Golf-Drouot a „banán àla Elvis“
Paříž byla připravena na příchod rock’n’rollu. Jedním z jeho center se stal Golf-Drouot, klub, kde se scházeli budoucí představitelé francouzské rockové generace. Z jukeboxu tam zněli Elvis Presley, Chuck Berry a další američtí interpreti.
Johnny Hallyday, Eddy Mitchell, Dany Logan, Long Chris a další zde nasávali hudbu, která ve Francii ještě před několika lety působila exoticky. Elvisův vliv byl viditelný dokonce i na ulicích. Francouzská mládež přebírala kožené bundy, motorkářskou image a typický účes označovaný jako „banane àla Elvis Presley“ – banán po Elvisově vzoru. Elvis samozřejmě francouzský rock nevytvořil. Ve Francii se rock’n’roll hrál už před příchodem Johnnyho a americká hudba sem pronikala prostřednictvím desek, rádia a především filmů. Elvis však poskytl něco jiného: vzor rockové hvězdy. Pohyb, účes, oblečení, sexualitu a způsob, jakým může jeden mladý zpěvák ovládnout publikum.

André Pousse uzavírá kruh
Nakonec se vracíme k fotografii z Moulin Rouge z roku 1959 – vedle Elvise na ní stojí André Pousse, který tehdy ještě není filmovým hercem. O čtyři roky později se poprvé postaví před filmovou kameru. A film, v němž dostane roli gangstera Francka, se jmenuje D’où viens-tu, Johnny? (Odkud jsi, Johny?). Hlavní roli Johnnyho Rivièra v něm hraje Johnny Hallyday, vedle něj si zahráli Sylvie Vartan, Pierre Barouh, Fernand Sardou nebo Daniel Cauchy. A samozřejmě André Pousse jako monsieur Franck.
A právě tady se Elvisova stopa uzavírá téměř dokonale – D’où viens-tu, Johnny? je hudební dobrodružství, které začíná v pařížském rockovém prostředí a poté se přesune do Camargue. Johnny v něm dostal svou první titulní filmovou roli. AlloCiné přímo připomíná, že tím kráčel ve stopách svého idolu Elvise Presleyho, který už dávno spojoval kariéru zpěváka s filmem.
Podobnost je skutečně nápadná: mladý idol dostane jednoduchý dobrodružný příběh, který zároveň poskytuje příležitost zazpívat několik nových písní. Johnny ve filmu předvede čtyři skladby – Pour moi la vie va commencer, Ma guitare, Rien n’a changé a À plein coeur.
Pousse tak v roce 1959 stál v Moulin Rouge vedle skutečného Elvise Presleyho a roku 1963 zahájil filmovou kariéru po boku Johnnyho Hallydaye ve filmu vytvořeném podle velmi podobného principu jako tehdejší Presleyho hudební filmy. Těžko bychom pro příběh Elvisovy pařížské stopy hledali lepší tečku.

Hvězdy, které obíhaly kolem sebe
Když Elvis Presley v červnu 1959 přijel do Paříže, nebyl jedinou budoucí či současnou ikonou, která se právě pohybovala ve francouzské metropoli a jejím okolí. Při pohledu zpět je až pozoruhodné, kolik jmen, která dnes považujeme za symboly své doby, se tehdy míjelo na vzdálenost několika kilometrů – někdy dokonce několika ulic.
Jedno jméno Elvise zajímalo obzvlášť: Brigitte Bardot. Už před odjezdem do Evropy mluvil o tom, že by ji chtěl v Paříži poznat, a otázka na francouzskou herečku zazněla také během jeho pařížského rozhovoru v červnu 1959. Osobní setkání obou hvězd však není spolehlivě doloženo. A načasování tomu příliš nepřálo: 18. června 1959, právě během Elvisova pobytu, se čtyřiadvacetiletá Bardot provdala v Louveciennes nedaleko Paříže za Jacquese Charriera. Elvisovi bylo rovněž čtyřiadvacet. Dvě z nejfotografovanějších hvězd planety se tak ocitly prakticky vedle sebe, ale jejich cesty se zřejmě neprotnuly.
Také Alain Delon se nacházel v mimořádném okamžiku své kariéry. Na jaře dokončil Le Chemin des écoliers a v době Elvisových červnových a červencových návštěv měl před sebou film, který z něj měl udělat mezinárodní hvězdu. Natáčení Clémentova filmu V plném slunci (Plein Soleil) začalo 3. srpna 1959 a pokračovalo do října převážně v Itálii. V týdnech, kdy Elvis pobýval v Paříži, tedy Delon ještě na italském natáčení nebyl. Přímý doklad, že se oba muži potkali nebo že Delon Elvisovu návštěvu osobně sledoval, však znám není.
Ještě těsněji se jejich dráhy míjely s Jean-Paulem Belmondem. Když Elvis v červnu chodil po Champs-Élysées a po nocích navštěvoval Moulin Rouge a Lido, šestadvacetiletý Belmondo byl mimo Paříž. Od 21. května do 10. července 1959 natáčel v Aix-en-Provence Chabrolův film Nadvakrát (À double tour). O několik týdnů později už byl zpátky v Paříži před kamerou Jean-Luca Godarda při natáčení kultovního snímku U konce s dechem (À bout de souffle). Zatímco Elvis se tedy v létě 1959 vracel ke své jednotce v Německu, v pařížských ulicích právě vznikal film, který měl z Belmonda udělat jednu z tváří nové francouzské kinematografie.
Nedaleko se pohybovaly i hvězdy předchozí generace. Jean Gabin od 1. června do 22. července 1959 natáčel Ulice prérií (Rue des Prairies). Film vznikal na řadě míst v Paříži a Île-de-France – a jedna ze scén dokonce na 66 avenue des Champs-Élysées. Ještě působivější je přesný údaj z 16. června: Gabin toho dne natáčel v L’Isle-Adam. Ve stejné době tedy Elvis bydlel u Champs-Élysées a objevoval noční Paříž, zatímco jedna z největších legend francouzského filmu pracovala na novém snímku jen kousek odtud.
Jean Marais měl v té době plné ruce práce s Le Bossu – Hrbáčem. Natáčení probíhalo od 19. května do 28. července 1959, mimo jiné ve Franstudiu v Saint-Maurice u Paříže, ale také ve Versailles, Pierrefonds a na jihu Francie. Obě Elvisovy letní návštěvy Paříže tak spadají přesně doprostřed vzniku jednoho z Maraisových nejslavnějších dobrodružných filmů.
A do stejného obrazu patřila i Romy Schneider. Po Christine se její soukromý i profesní život stále více přesouval do Francie a od roku 1959 byl nerozlučně spojen s Alainem Delonem. Zatímco Elvis přijížděl z americké vojenské základny v Německu do Paříže za zábavou, Romy právě dělala opačný kulturní krok: opouštěla svět německy mluveného filmu a hledala svou další kariéru ve Francii.
Je lákavé představit si, že se někde v noční Paříži Elvis s Delonem, Belmondem nebo Bardot mohl náhodou potkat. Žádné takové setkání však zatím není věrohodně doloženo. A vlastně ho ani nepotřebujeme. Skutečnost je zajímavá sama o sobě.
V několika týdnech léta 1959 se totiž kolem Paříže pohybovali Elvis Presley, Brigitte Bardot, Alain Delon, Romy Schneider, Jean-Paul Belmondo, Jean Gabin a Jean Marais. Gabin a Marais už byli legendami. Bardot byla mezinárodní hvězdou. Elvis byl světovým fenoménem. Delon a Belmondo stáli těsně před filmy, které z nich měly udělat symboly nové generace. A někde mezi nimi se po pařížských klubech pohyboval ještě šestnáctiletý Johnny Hallyday, zpíval Presleyho písně a teprve čekal na svou první desku.
Možná se navzájem nepotkali. Ale všichni se na okamžik ocitli ve stejné kulturní gravitaci – v Paříži na přelomu dvou epoch.

Paříž poznala Elvise bez pozlátek
Elvis Presley ve Francii nikdy neodehrál veřejný koncert. Přesto byla jeho přítomnost v Paříži mnohem zajímavější než pouhá návštěva americké celebrity – v Moulin Rouge se potkal s Nancy Holloway a André Poussem, v Lidu poznal sestry Kesslerovy, v pařížském dojo trénoval karate s Tetsuji Murakamim, a v Casino de Paris zpíval v šatně Line Renaud s Golden Gate Quartet.
A zatímco se skutečný Elvis vracel ke své jednotce v Německu, v pařížských klubech už jeho písně zpívali mladí Francouzi. Jedním z nich byl Johnny Hallyday.
Elvis tedy v Paříži nezanechal stopu jedním velkým koncertem. Zanechal ji v lidech, které potkal, v hudbě, kterou mladí Francouzi poslouchali, a v představě toho, jak může vypadat moderní hvězda. A možná právě proto je jeho krátký pařížský příběh tak zajímavý.

Zdroje: https://www.graceland.com/1958-1961, https://www.gettyimages.com/, https://www.rrauction.com/auctions/lot-detail/345777006362182-elvis-presley-twice-signed-1959-moulin-rouge-program/, https://www.autographes.com/amp/pieces-vendues/elvis-presley-menu-du-lido-de-paris-signe-1959.html, https://www.autographes.com/amp/pieces-vendues/elvis-presley-carte-postale-dedicacee-et-signee-lido-de-paris-1959.html, https://www.theelvisforum.org/1960-paperwork-t10500.html, https://www.elvispresleymusic.com.au/pictures/1960-january-2-leave-of-absence.html, https://www.ina.fr/ina-eclaire-actu/video/i13364002/line-renaud-et-le-golden-gate-quartet, https://catalogue.ina.fr/doc/TV-RADIO/DA_CPF86607798/ecole-des-vedettes-emission-du-18-avril-1960, https://campus.ina.fr/ina-eclaire-actu/en-1960-johnny-hallyday-chantait-laisse-les-filles, https://www.ina.fr/ina-eclaire-actu/johnny-hallyday-du-yeye-au-rock-n-roll, https://www.allocine.fr/film/fichefilm_gen_cfilm%3D108857.html, https://www.allocine.fr/film/fichefilm-108857/casting/, https://www.hallyday.com/Vie/Bio/bio60.html, https://hallyday.com/Image/Tv/tv1960.html