Aktualizace webu
Do sekce Další herci přibyl galský herec Daniel Gélin, bouřlivák i charakterní herec, kterého asi nejvíc známe z Hitchcockova dramatu Muž, který věděl příliš mnoho.
11.11.2004
Depardieu bude natáčet v lázních
Francouzská filmová hvězda Gerard Depardieu bude v lednu natáčet film v Karlových Varech. V americkém snímku Poslední dovolená bude představovat hoteliéra, do kterého se zamiluje Queen Latifah v hlavní roli smrtelně nemocné ženy, jenž se rozhodne svou poslední dovolenou strávit v karlovarských lázních.
"Natáčení v Karlových Varech je naplánované od 19. ledna," uvedl produkční supervizor společnosti Stillking Films s. r. o. Paul Pav s tím, že filmovat se bude v západočeských lázní zhruba jeden měsíc.
"Z toho je vidět, že většina filmu se bude odehrávat právě v Karlových Varech," podotkl Pav, podle kterého filmaři nevyužijí pouze vhodných exteriérů a interiérů v Karlových Varech, jako tomu bylo při natáčení jiných filmových šlágrů v minulosti. "Karlovy Vary budou ve filmu vystupovat jako Karlovy Vary," dodal.
Natáčení filmu začíná už v pondělí příští týden v americkém New Orleansu. "Pak se stěhujeme do rakouského Insbrucku a na závěr do Karlových Varů," vysvětloval zástupce produkční společnosti.
Film Poslední dovolená je podle něj veselohrou o mladé prodavačce z obchodního domu v New Orleansu, která celý život šetří, aby si jednou pořádně užila. Pak ale onemocní a lékaři jí oznámí, že jí zbývají poslední tři týdny života. Rozhodne se proto vybrat úspory a odcestovat na poslední dovolenou do Karlových Varů do hotelu, jehož ředitele Depardieua miluje. "Zná jej z vystupování hotelového televizního kanálu," vysvětlil Pav.
Autoři filmu se prý dopředu rozhodli pro natáčení v České republice. "Nechtěli jsme ale natáčet v Praze, protože ta je už dost okoukaná," vysvětloval Pav. "Proto jsme se vydali po republice. Do Karlových Varů jsme přijeli navečer a jakmile režisér uviděl nasvícený Grandhotel Pupp, řekl: To je ono místo - a bylo rozhodnuto," popisoval Pav, podle kterého ve filmu dostane pozadí hotelu jinou podobu. "Hory za ním budou větší," poznamenal.
Film má přijít na čtyřicet miliónů dolarů, tedy na asi 1,12 miliardy korun.
2. 11. 2004
FRANCOUZSKÉ FILMY ZASÁHNOU CELOU ZEMI!
7. ročník Festivalu francouzského filmu v Praze, který se koná ve dnech 25. až 29. listopadu 2004, se nově stává Festivalem francouzského filmu v České republice!
Nejlepší novinky francouzské kinematografie budou tento rok uvedeny v rámci festivalu v Praze, ale nově také v Brně, Českých Budějovicích, Olomouci, Ostravě, Pardubicích a Plzni.
Mezi více než padesáti plánovanými projekcemi (téměř dvojnásobek oproti loňskému roku), je třeba zmínit uvedení filmů, které se představí v předpremiéře nejprve pražskému publiku, a dne 29. 11. se uskuteční jejich česká premiéra v regionálních městech České republiky. Festival v Praze zahájí film Můj učitel Ibrahim v hlavní roli s Omarem Sharifem, zvaným hostem festivalu, který tímto filmem slaví návrat na plátna kin. Mezi filmové novinky jsou zařazeny následující filmy: Super Prohnilí, s Phlippem Noiretem, který je rovněž mezi zvanými, nový film Françoise Ozona 5x2, film Double zero, jenž mezi těmito filmy zastupuje komediální žánr pro mladé diváky, a film Exil Tonyho Gatlifa, ověnčený cenou za režii z MFF Cannes 2004. Umělci spojení s těmito filmy jsou zváni do Prahy, aby nechyběli u této kulturní události a mohli během několika dní přiblížít francouzskou kinematografii jak publiku, tak médiím.
Kromě očekávaných hvězd a již zmíněných filmů se můžete těšit na pocty věnované osobnostem francouzského filmu a na sekci pojmenovanou «Cannes 2004», která představí výběr nejlepších francouzských filmů udvedených na letošním ročníku největšího mezinárodního filmového festivalu.
Pražská část festivalového života se přesměruje v centru Prahy nově do kina Světozor, které se otevírá mladé generaci, a také do Francouzského institutu, kde budou během pěti dnů v kinosále promítány filmové novinky z MFF v Cannes 2004 a také se zde budou organizovat doprovodné festivalové akce v podobě výstavy, koncertu apod.
Philippe Boudoux
Audiovizuální atašé Francouzského vylvyslanectví v České Republice
Praktické informace:
Všechny filmy budou uvedeny v původním znění s českými titulky.
Vstupné 70 Kč.
Francouzský institut v Praze, Štěpánská 35,Praha 1, Tel : 221 40 10 11
Kino Světozor, Vodičkova 41, Praha 1, Tel. 224 947 566
stránky festivalu: http://kino.tiscali.cz/special.asp?area=24
17.10.2004
Brigitte Bardotová oslavila sedmdesátiny
Časopisu France Dimanche řekla, že velké oslavy sedmdesátin nechystá, jen prý jako každoročně uspořádá malou večeři pro pár nejbližších přátel a spolupracovníků z nadace na ochranu zvířat, kterou založila.
Žena, která byla před čtyřiceti lety idolem mužů, dnes žije se svým manželem Bernardem d'Ormalem v ústraní. Vychází z něho jen proto, aby brojila proti utrpení, které způsobují lidé zvířatům, a občas taky proto, aby horlila proti údajnému roztahování se islámu a Arabů ve Francii. To druhé jí už vyneslo také několikeré opletačky se soudy.
Pokud jde o ni samu, prý si nestěžuje, "nebýt té zatracené nohy, která mi brání být tak mladá, jak bych chtěla". Kvůli bolestem musí teď chodit o holi.
Zároveň má za to, že svůj čas využila dobře, a má přitom na mysli hlavně svůj boj za zvířata. Z tohoto pohledu posuzuje i své působení ve filmu, jenž opustila v osmatřiceti letech: "Kdybych nedosáhla takové slávy, nikdy bych toho nemohla udělat pro zvířata tolik".
8.10. 2004
Alain Delon na jevišti
Devětašedesátiletý herec, legenda francouzského filmu Alain Delon má opět napilno. Poté, co letos v červnu dokončil další tři pokračování své úspěšné TV série o policejním komisaři Frank Riva, vrátil se v září na divadelní jeviště, kde si zahraje ve stovce představení divadelní hry Erica Assouse ‘Les Montagnes Russes‘ po boku Astrid Veillonové. Představení se budou konat v Belmondově divadle Marigny.
29. 9. 2004
Tajné kino v podzemí blízko Eiffelovky
Nečekaný objev učinili nedávno příslušníci pařížské policejní jednotky, která má na starosti bezpečnost rozsáhlé sítě starých podzemních štol a někdejších kamenolomů. Asi osmnáct metrů pod náměstím Trocadéro nedaleko Eiffelovy věže si neznámí nadšenci zřídili tajné podzemní kino, kde si promítali klasiky stříbrného plátna.
Vchod do hlediště o rozloze přes čtyři sta metrů čtverečních byl přikryt plachtou s nápisem "Staveniště, veřejnosti vstup zakázán". Ilegální kino, které úřady ihned nechaly zrušit, bylo i náležitě a profesionálně vybaveno. Vedle promítačky a filmového plátna protínaly prostor řady sedadel, v přilehlé "místnosti" byl pak bar, kde diváci mohli popíjet whisky.
Velmi důmyslné bylo i zařízení, které mělo odradit případné nezvané návštěvníky. Při vstupu nepovolané osoby se spustil nášlapný mechanismus, jenž imitoval psí štěkot, což mělo vyvolat dojem, že "staveniště" je hlídané.
Provozovatelé podzemního biografu si také zbudovali ilegální přípojku na elektrickou síť, z níž pak napájeli projekční i další zařízení, včetně ilegálně zřízeného telefonu.
"Již pět let se procházím pařížským podzemím, ale ještě jsem neviděl, že by se katafilové napojili na elektrickou síť. Vždy svá posezení organizovali při svíčkách," citoval list Libération jednoho z "katafilů", jak se lidem holdujícím katakombám říká. Pařížské státní zastupitelství již zahájilo vyšetřování nelegálního odběru elektřiny, avšak zatím proti neznámým osobám.
Nadšenci podle všeho počítali s tím, že se vše dříve nebo později provalí. Svědčí o tom i nápis, který na místě zanechali: "Nehledejte nás".
Podzemní tunely pod Paříží čítají celkem 285 kilometrů. Leží většinou pod levým břehem Seiny. Zřízeny byly kdysi jako zdroj kamene pro stavbu honosných budov, avšak počátkem 19. století úřady další vytěžování podzemních lomů z bezpečnostních důvodů zakázaly. V 50. letech minulého století pak štoly byly pro veřejnost zcela uzavřeny.
27. 9. 2004
Aktualizace webu
Na stránku Další herci přibyli komici Coluche (Křidýlko nebo stehýnko) a Jacques Villeret (Zelňačka, Blbec k večeři).
Do menu přibyla nová stránka "víte že...".
20. 9. 2004
Tip na knihu: 
André Brunelin - Gabin
Životopisná kniha o dětství, o rodičích a o herecké kariéře jednoho z největších francouzských herců v překladu Jiřího Žáka. 597 stran textu a fotografií.
Více se dozvíte zde.
6. 9. 2004
Aktualizace webu
V sekci Současní herci přibyla půvabná herečka a modelka ukrajinského původu Milla Jovovich, hvězda filmů 5.element, Johanka z Arku nebo Resident Evil. Více na stránce Milla Jovovich.
2. 9. 2004
Aktualizace webu
V sekci Další herci přibyla slavná francouzská skupina komiků Les Charlots známá z filmů jako Blázni ze stadionu, Velký bazar, Čtyři sluhové a čtyři mušketýři. Více na stránce Les Charlots.
27.8.2004
Aktualizace webu
V sekci Další herci přibyl Gérard Barray, slavný D´Artagnan ze Tří mušketýrů, Rytíř Pardallian nebo Scaramouche - zkrátka představitel neohrožených hrdinů. Více na stránce Gérard Barray.
19.8.2004
Louis de Funés stále vládne francouzským komikům
Jeden z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších francouzských komiků se stal filmovou hvězdou až po padesátce, ale v dalších 19 letech patřil k nejúspěšnějším francouzským komikům. Ještě 21 let po smrti přitahuje statisíce diváků.
Jejich "Fufu", jak se mu přezdívalo, se pro ně stal nezapomenutelným v sérii bláznivých komedií o četnících ze Saint Tropez či o Fantomasovi, bavili se jeho postavami ve veselohrách Smolař, Oskar, Velký flám, Křidýlko nebo stehýnko, Grand restaurant pana Septima, Hibernatus či Jeden hot a druhý čehý.
Bedna citronů pro vzteklouna
Soukromí si tento mistr grimas pečlivě střežil. Novináře odrážel tak nepříčetně, že si od nich několikrát vysloužil Bednu citronů - cenu za nejnesympatičtější osobnost roku. Nepřívětivě se prý choval i k řadě kolegů - například s Jeanem Gabinem natočil film Tetovaný, aniž prý spolu mimo kameru prohodili jediné slovo.Nicméně jeden z mála herců, s nímž Funes vycházel, Michele Galabru, po jeho smrti prohlásil: "Byl to velký profesionál, který respektoval herce obecně a své partnery zvlášť." Svůj vztah k novinářům změnil Funes až po infarktu v roce 1975.
Počátkem 40. let získal stálé angažmá klavíristy v baru na Montmartru, kde potkal svou osudovou lásku Jeanne. Tehdy se také zapsal do hereckého kurzu. Vydržel v něm sice jen rok, ale otevřel mu to cestu k divadlu. Dalších deset let pak dělal křoví a velkou roli, po které toužil, dostal až čirou náhodou ve hře Oskar. Objel s ní v roce 1959 celou Francii, Alžírsko i Maroko - a rázem byl na světě velký komik.
Četník, král komiků
Také na filmovém plátně hrál v 50. letech jen okrajové role. Natočil celkem 137 filmů, ale více než v polovině ztvárnil jen malé figurky.
První, kdo mu svěřil titulní postavu, byl až v roce 1964 režisér Jean Girault. Tehdy bylo Funesovi padesát let. Jeho snímky Pouic-Pouic a Vyhoďte do povětří banku ještě ale nenaznačovaly, že se na plátně objevil jeden z nejúspěšnějších francouzských komiků. Trhákem se stal hned další film o potrhlém četníkovi, který se později rozrostl do série bláznivých příběhů strážců pořádku.
Takřka k dokonalosti dovedl jeho herecký projev český František Filipovský, který například původní Funesovy pomlky v řeči zaplnil dnes už typickým výkřikem "Hó!". Do dabingu prý vkládal tolik energie, že se na něj spoluherci chodili dívat do studia. Vyváděl u toho prý neuvěřitelně - a hlavně věrně originálu. Nastudovanou Funesovu komiku pak Filipovský uplatnil i jako komisař v komedii Čtyři vraždy stačí drahoušku.
1.8.2004
Aktualizace webu
Na stránce Dalšíí herci přibyl Phillipe Léotard, výrazná tvář francouzského filmu, mimo jiné ztvárnil postavu Thenadiéra v Belmondových Bídnících (1995).
...Více na str.Další herci.
16. 7. 2004
Zlatý globus speciál pro Buda Spencera
Možná se Vám bude zdát, že tato zpráva je trochu mimo okruh tohoto webu. Ano, je. Máte pravdu. Ale také si jistě všichni pamatujete
(tedy většinou ročníky kolem 70´), že zatímco jsme seděli v kině a bez dechu sledovali Belmonda a Delona jak nemilosrdně stíhají zločince,
ve vedlejším kině (nebo městě) souběžně s nimi sváděla pěstní souboje s padouchy dvojice italských herců, kteří si získali naše srdce
stejně jako francouzské hvězdy. Považuji proto za užitečné připomenout, že jistý Carlo Pedersoli, známější pod jménem BUD SPENCER,
získal nedávno v Itálii prestižní filmovou cenu Zlatý globus speciál za svoji zatím poslední roli v italsko-čínském filmu Cantando dietro i paraventi
(Zpěv pod plachtami) režiséra Ermanna Olmiho, kde hraje pirátského kapitána.
Jeho dlouholetý herecký kolega Mario Girotti (alias TERENCE HILL) si naopak dopřává odpočinku po dva roky trvajícím natáčení TV seriálu Don Matteo,
kde ve 48 dílech ztvárnil roli lišáckého kněze, řešícího zapeklité případy svých "oveček".
. . . . . .
Zemřel jeden z "četníků ze Saint-Tropez" Jean Lefebvre
V marockém městě Marrákeš zemřel v noci na dnešek francouzský komik Jean Lefebvre, kterého si čeští diváci pamatují především jako jednoho
z povedené party "četníků ze Saint-Tropez". Bylo mu 84 let. Jeho úmrtí oznámila jeho manželka agentuře AFP. Příčinou smrti byla srdeční krize.
Jean Lefebvre se proslavil především dlouhou řadou komických rolí ve filmu, u něhož začínal v roce 1952. Kromě "četníků" hrál také v sérii filmů
o "sedmé rotě", ve snímku Muž z Acapulka, Idiot v Paříži a mnoha dalších. Objevil se rovněž v Angelice a králi nebo ve filmu ...a Bůh stvořil ženu.
Lefebvre se věnoval také divadlu, ale v poslední době už nové role nepřijímal. "Jsem už ve věku, kdy nic nehledám. Nedávno mě oslovil
osmadvacetiletý mladík a zeptal se, jestli vím, v kolika filmech jsem hrál. Nevěděl jsem to. Řekl mi, že jich celkem bylo 133, že zná do detailu celou
moji kariéru. Ukázal mi seznam filmů, kde bylo také přesně napsáno, kdo film točil a s kým vším jsem tam hrál. Dozvěděl jsem se tak, že během
jednoho roku jsem natočil třeba šest filmů," řekl Právu před rokem Lefebvre na zlínském festivalu. Spolu s ním tak byl další "četník" Michel Galabru,
který teď v osmdesátce vystupuje v Paříži ve své one-man-show. Z návštěvy Česka byl nadšený. "Začnu se učit česky. A potom natočím nový díl
Četníků ze Saint-Tropez. Bude se odehrávat v České republice," smál se.
K herectví se Jean Lefebvre dostal oklikou, jeho otec si totiž nepřál, aby herectví studoval. Dal se tedy na lékařství, studium však za války přerušil.
V té době byl zajat a odsouzen k smrti zastřelením. Po popravě se ale probral v nemocnici, později označil tento okamžik za nejsilnější ve svém životě.
Záhy se věnoval hudbě, s jejímž studiem otec nakonec souhlasil. Absolvoval konzervatoř v oboru opera. Kariéra operního či operetního sólisty ho
však příliš nelákala. "Můj profesor mi tenkrát říkal, že mám obličej komika a abych operu nechal být. Nabídl mi, že k němu můžu chodit na soukromé
hodiny herectví, což mi hodně pomohlo." Se svým údělem komika byl Lefebvre spokojený. "Rozplakat publikum je jednoduché, ale opravdu ho
rozesmát není jen tak," říkával.
"Nejsem nijak namyšlený, ale uvědomil jsem si, jak to bylo všechno skvělé. Jsem jinak líný člověk. Nedokážu si například najednou zapamatovat
dvě divadelní hry jako můj kolega Michel Galabru, kterého za to velmi obdivuju. Ale zároveň si myslím, že takový líný člověk se nikdy nenudí,"
dodal s typickým úsměvem Lefebvre.
Byl mistrem vedlejších rolí - kromě Idiota v Paříži Serge Korbera a komedie Blázen z laboratoře č. 4 Jacquese Besnarda nikdy nehrál žádnou hlavní
úlohu. Celkem natočil přes 130 filmů a za role v druhořadých filmech se nestyděl. "Všichni musíme z něčeho platit složenky," říkal.
Jean Lefebvre se narodil 3. října 1919, byl pětkrát ženatý, z toho dvakrát se stejnou ženou. Měl pět dětí, tři dcery a dva syny, ale ani jedno nešlo v
jeho stopách. Ke konci života se odstěhoval z Paříže na venkov. Miloval zvířata, měl psy, papouška i zlaté rybičky.
30. 6. 2004
Na karlovarský festival přijede Jacqueline Bissetová
Jen několik dnů před pátečním zahájením 39. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech potvrdila svou účast hvězda stříbrného plátna
- Jacqueline Bissetová, kterou proslavily snímky jako Bullittův případ, Letiště či televizní Anna Karenina.
Dcera anglického otce a francouzské matky Jacqueline Bissetová je jednou z těch šťastných, jimž se podařilo vyměnit přehlídkové molo za
filmovou kameru. Jako modelka začínala v 60. letech, pak začala dostávat první filmové roličky a brzy získala dlouhodobý kontrakt s velkou
hollywoodskou produkcí.
V Americe se stala hvězdou především díky kriminálnímu filmu Bullittův případ, katastrofickému snímku Letiště nebo dramatu Život a doba
soudce Roy Beana. V Evropě získala uznání už tím, že jí Francois Truffaut nabídl roli americké herečky Julie Bakerové ve studii filmařského
zákulisí Americká noc, kterou festival připomene 5. července ve 12:00 ve Velkém sále Thermalu.
Další popularitu získala coby špiónka Ariana z parodie na bondovky Muž z Acapulca. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme ji mohli
vidět ve filmech Vražda v Orient-expresu, Řecký magnát nebo dramatickém snímku Když se čas naplnil. Po roli ve filmu Hlubina ji časopis
Newsweek vyhlásil nejkrásnější filmovou herečkou všech dob. Televize jí nabídla roli v adaptaci slavného románu L.N. Tolstého Anna Karenina
nebo v historickém seriálu Napoleon a Josefína: Milostný příběh.
9.6.2004
Portrét herečky Marlene Jobert
Okouzlující pihatá rusovláska. Taková vždy byla francouzská herečka, která svým úsměvem a přirozeným šarmem vzbuzovala
zvědavost a touhu odhalit to záhadné tajemství francouzských filmů.
Na dětství prožité v Alžírsku nikdy nevzpomínala příliš ráda. Narodila se jako nejstarší z pěti dětí (má dvě sestry a dva bratry),
otec byl příslušníkem francouzské armády a rodina žila velmi skromně. Marl`ene musela jako nejstarší doma pomáhat a starat se o sourozence,
rodiče jí v mnohém bránili, a tak se často cítila nepochopená. Přesto měla dojem, že umělecké sklony zdědila po otci: „Často mi vyprávěl
legrační příhody... Myslím, že si v sobě odjakživa nesl touhu být umělcem a že z té touhy čerpal veškerou životní sílu." Snad i proto ji později
bez velkého přemlouvání pustil studovat herectví do Paříže (matka s tím rozhodně nesouhlasila!). Tomu předcházelo přestěhování rodiny do
francouzského Dijonu, kde v sobě Marl`ene objevila herecký talent. Paradoxně to způsobila přísná rodina, která v ní vyvolávala touhu uniknout
z domova plného povinností. Její bratr hrál na klavír v malém vojenském souboru, a když pro něj jednou přišli kamarádi a uviděli Marlene, nabídli jí,
aby si s nimi zahrála v jedné scénce. Nezaváhala. Herectví si zamilovala tak, že dostalo přednost i před jejím výtvarným talentem. Odešla z
uměleckoprůmyslové školy (pravděpodobně by se stala učitelkou kreslení) a přihlásila se na dijonskou konzervatoř. O rok později už byla cesta
za herectvím do Paříže otevřena.
Objevení zrzky
Při studiu si počátkem 60. let přivydělávala statováním ve filmech a kreslením reklam. Divadelní debut na sebe nenechal dlouho čekat - na jevišti
Théatre Montparnasse po boku Yvesa Montanda (byl jejím velmi přísným učitelem na konzervatoři) a Pierra Mondyho ve hře Tisíc klaunů dostala
první velkou příležitost. Bylo jen otázkou času, kdy si něžné rusovlásky všimne film. Stejně jako objevil Jean-Luc Godard pro film mladého Belmonda,
nabídl první filmovou roli i Marl`ene Jobertové. Ve filmu Mužský rod, ženský rod dostala jednu z hlavních rolí. S Godardem si bohužel nerozuměla,
postavu jí prý dostatečně nevysvětlil. Prostě si nepadli do oka. Radost z natáčení dvaadvacetiletá Marlene rozhodně necítila. Ale otevřela
dveře do hereckého světa. Pihovatou zrzku si diváci oblíbili ještě víc jako Ritu ve filmu Nepřemožitelná Leontýna. A potom už na ni čekala řada
krásných rolí ve filmech nejrůznějších žánrů - ať už to byla ctižádostivá a domýšlivá Charlotte v historické komedii Manželé z roku II, kde zářila
společně s Jeanem-Paulem Belmondem, nebo rozpustilá Lorena prchající s dvěma muži před nacistickými pronásledovateli v tragikomedii
Vzali nohy na ramena. Hrála se šarmem i tajemstvím v očích osudové ženy v gangsterkách a kriminálních filmech, ale dokázala být přesvědčivá
i v komorních psychologických dramatech, jako byla role tlumočnice Claire, která se musí vyrovnat s amputací prsu ve filmu Nahá láska.
Vášnivé herectví
Když se jí v roce 1980 narodila ze vztahu s chirurgem Walterem dvojčata Eva a Joy, na čas přerušila hereckou kariéru. Jak sama řekla,
„zpomalila jsem tempo svého hereckého života na minimum". Ale ne hned - tři měsíce po narození dcer natáčela film Špinavá záležitost
a vzápětí potom hrála na jevišti. Brzy pochopila, že ji kombinace mateřství a herectví stojí příliš mnoho sil a ani jedno by nedělala dobře.
Věnovala se dcerám, četla jim pohádky, sama si jich řadu vymyslela a časem je začala i psát - prý aby si uchovala vzpomínky na ty
nejkrásnější chvíle a výjimečné okamžiky, které strávila s dětmi. „Mateřství mi přineslo spoustu nových věcí, změnily se mi hodnoty, priority,
všechno," řekla Marlene Jobertová v dokumentu natočeném pro Českou televizi v cyklu Evropané - Francouzské rozhovory.
K herecké profesi se časem vrátila - zralejší a plná nápadů. Když natočila film Jezdci z bouřky, nazpívala k němu i úvodní píseň, a to s vlastním textem. Následovně vydala úspěšnou desku s názvem Věčná je potřeba lásky, pro kterou si napsala deset písní. V posledních dvaceti letech ji mnohem víc hereckých příležitostí nabídla francouzská televize, navíc se Marl`ene Jobertová stala uznávanou autorkou dětských knížek. Přestože má ráda všechny své profese, jen o té herecké prohlásila: „Mám ji ráda tak vášnivě, že se jí někdy věnuji na svůj vkus až příliš..."
23.5.2004
Vinnetou na skok v Praze
Na jednu jedinou noc v hotelu Palace zavítal do Prahy legendární Vinnetou - francouzský herec Pierre Brice (74).
Rudého náčelníka Apačů v sérii filmů sice hrál před 41 lety, roky mu však ušlechtilou tvář nikterak nezjizvily.
"Těšíme se teď na Vánoce, které jaksepatří oslavujeme, vždyť se narodil Ježíš Kristus," říká vážně Vinnetou a manželka
si ho okamžitě dobírá otázkou: "A co mi o půlnoci uvaříš?" "Já rád vařím a letos na Štědrý den upeču kuře s kachní nádivkou
a lanýži a vypijeme k tomu moře šampaňského," usmívá se herec, který do Prahy přijel na dobročinný koncert.
18.5.2004
Claudia Cardinalová se s věkem netají
Nedávno oslavila pětašedesátiny, na které rozhodně nevypadá, ale na rozdíl od mnoha jiných hereček věk nijak neskrývá.
"Ani nemohu. Začala jsem filmovat v roce 1958. Každý to ví a umí si věk spočítat," usmívá se.
"Příroda se ke mně zachovala velkoryse. Už když mi bylo osmnáct, vypadala jsem o tři roky mladší a zřejmě to pokračovalo.
Rozdíl se stále zvyšoval v můj prospěch," dodala. Když ji někdo potká s její pětadvacetiletou dcerou Claudií, řekl by, že jsou sestry.
Mohla by ale být už prababičkou. Pětadvacet let je totiž i její vnučce Lucille, dceři jejího prvního potomka, syna Patricka.
Po víc než pětačtyřiceti letech před kamerami a sto padesáti natočených filmech se Claudia Cardinalová nepovažuje za typickou star.
A to ji obdivovaly zástupy slavných. Spisovatel Alberto Moravia o ní napsal knihu a netajil se tím, že je pro něj ztělesněním bohyně lásky,
Režisér Lucchino Visconti ji považoval za nejúchvatnější herečku na světě, jeho kolega Frederico Fellini za kouzelnici.
Novináři ji dávali za příklad mírnosti a vyrovnanosti.
Každých dvacet let nový začátek
Život Cardinalové má zatím tři mezníky: Jako sedmnáctiletá porodila Patricka a necelý rok nato natočila svůj první film
a zahájila kariéru v kinematografii. Druhé dítě si pořídila až po oslavení čtyřicítky a v jedenašedesáti pro změnu poprvé
vyšla na divadelní prkna. Možná právě tak oddaluje stárnutí. "Asi je pro to třeba nebát se riskovat a stále znovu začínat od nuly," připouští.
Britský herec David Niven kdysi tvrdil, že Cardinalová je hned po špagetách nejlepší italský vynález. Ale ve skutečnosti není pravá Italka.
Narodila se v Tunisu, vychovaná byla po francouzsku a žije v Paříži. Když v Itálii začala filmovat, neuměla slovo italsky.
Když jí francouzský prezident před několika lety uděloval stužku Čestné legie, řekl, že ji dává multikulturní umělkyni,
která představuje celou Evropu.
"Já bych řekla, že jsem původem Italka, kořeny Afričanka a kulturou Francouzka," rozebírá svou národnost herečka,
jejíž rodina je původem ze Sicílie, ale tři její generace žily v Tunisku, kde studovaly ve francouzských školách.
"Mé skutečné křestní jméno není Claudia ale po francouzsku Claude," přiznává.
Původně měla být kluk
Jako malá prý byla nesnesitelná a měla být původně kluk. Zřejmě proto to křestní jméno, které ve francouzštině zní pro obě pohlaví stejně.
Děvčátka prý nesnášela, protože ustavičně fňukala. Kamarádila se jen s kluky, se kterými lezla na stromy a naskakovala za jízdy do vlaků.
Možná právě proto je dnes velvyslankyní UNESCO pro ženy 21. století. "Muži a ženy spolu mají žít v naprosté rovnosti," říká.
S tímto heslem se v roce 1968 účastnila demonstrací za legalizaci rozvodů. Proto se možná nikdy nevdala.
"Nikdy jsem se nechtěla vdávat. Ale možná je to jen volba nesnesitelné ženy, která nechce žádnou smlouvu s mužem," připouští Cardinalová,
ačkoli už přes třicet let žije se svým druhem spisovatelem, režisérem a novinářem Pasqualem Squitierim a říká o něm:
"Je to bez jakékoli pochyby muž mého života." Ovšem on žije v Římě a ona v Paříži. Zřejmě proto jsou spolu tak dlouho.
"Naše Claudia je celá po otci," říká s něžností Cardinalová o dceři, která před čtyřmi lety ukončila Sorbonu, miluje film,
ale herečkou jako matka prý nebude.
Nikdy nehrála sama sebe
I v pětašedesáti bude krásná Cardinalová v létě natáčet nový film. V těch patnácti desítkách, které už má za sebou,
byla prostitutkami i světicemi, princeznami i venkovankami, ale nikdy prý nehrála sebe samu. "Má postava v Hathawayově
Největším cirkusu světa byla můj pravý opak. Já ustavičně klopýtám a mám závratě už když se dívám z prvního poschodí.
Ve filmu jsem akrobatka na visuté hrazdě," vzpomíná. "Když točím, stávám se plně postavou, kterou hraju. To ne já, ale ona je na hrazdě,
je akrobatka a nemá tedy strach," prozrazuje jedno z tajemství svých filmových úspěchů.
"Maminka vždycky říkala, že jsem se narodila s hvězdou, která mne chrání. Tím by se dalo vysvětlit, že jsem se dala k filmu,
i když se to ke mně nehodilo, říká Cardinalová, která prý byla v pubertě introvertní, plachá a nerada mluvila.
"Herectví vyžaduje pravý opak. Ale možná mi to rozhodnutí zachránilo život," dodává.
Svých 65 let, kdy jiní většinou odcházejí do důchodu, nepovažuje za žádný mezník. Teď studuje svou druhou divadelní roli
a má obrovskou trému. "Žiju ze dne na den, nevracím se do minulosti a nezabývám se budoucností, takže nevím, co bude zítra.
Zítra je zkrátka další den."
3.5.2004
Alain Delon si našel novou lásku
Francouzského legendárního herce Alaina Delona provází pověst samotářského a nepřístupného člověka, s nímž se velice obtížně jedná a
navíc není ke svému okolí právě ohleduplný. Ani sám Alain Delon není s vlastním životem příliš spokojen.
"Nebyl jsem naprogramován na štěstí. To, co mi život jednou rukou dával, druhou mi hned bral," posteskl si osmašedesátiletý Delon v
jednom z interview pro místní televizi.
Přestože po něm šílely milióny filmových fanynek, skutečně hluboký vztah si k žádné ženě vytvořit nedokázal. Důvodem je zřejmě jeho
nešťastné dětství, které provázel rozchod rodičů a jeho další výchova v pěstounské péči.
Pravděpodobně proto skončilo krachem jeho první manželství s Nathalií Delonovou, s níž má syna Anthonyho, i druhé s někdejší holandskou
královnou krásy a fotomodelkou Rosalií van Breemenovou, které se rozpadlo po patnácti letech.
"Oba jsme od začátku věděli, že se naše cesty v budoucnu rozejdou," připouští Delon, jemuž prý nijak nevadí ani to, že se odloučil od syna
Alaina-Fabiena a dcerky Annouchky.
Pevný krunýř ledového anděla, jak se mu přezdívá, se podle slov jeho známých nyní pokouší narušit Patricia Choletová, kterou prý Delon z
pozice sekretářky povýšil do role životní partnerky. "Je přesně jeho typ," říká se o drobné blondýnce.
Alain Delon
5.4.2004
Gérard Depardieu a Fanny Ardant
Cesty lásky jsou klikaté a nevyzpytatelné. Když spolu v roce 1981 hráli ve filmu Žena od vedle, nepřesáhl jejich milostný vztah rámec scénáře.
Francouzský herec Gérard Depardieu (55) se ale s krásnou Fanny Ardant (54) potkal opět, po 23 letech. Tentokrát ve filmu Žena mého muže, a
to už jejich filmový vztah přerostl i do soukromého života.
"Naše láska rozkvetla jako přicházející jaro," říká Fanny, která po svém kolegovi pokukovala už v roce 1981.
"Byl milý, hráli jsme milostný pár, ale počet jeho polibků a doteků se přesně držel scénáře. Oslovoval mě madame Ardant,
já jeho monsieur Depardieu," vzpomíná půvabná Francouzka. Oba tehdy byli zadaní. Byla provdaná za kultovního režiséra Francoise Truffauta
(zemřel 1984), který film Žena od vedle režíroval a s nímž měla tři děti. Depardieu byl také ženatý, měl dvě děti. Léta plynula,
Depardieu se rozvedl, prožil několik aférek, až zakotvil u modelky Carole Bouquet.
V novém filmu Žena mého muže si znovu střihli milostný pár. Ale tentokrát už jejich objetí a polibky znamenaly mnohem více než jen rutinu
před filmovou kamerou. Zašlo to tak daleko, že zvěsti o nové sokyni se donesly až k uchu Carole, s níž žil Depardieu osm let.
Carole je zklamaná a nešťastná. Zato Fanny září štěstím. "Je báječný milenec, otec, kamarád, prostě ideální muž."
Depardieu se oproti tomu snaží zachránit, co se dá. "Jsme jen dobří přátelé, nic víc," snaží se tvrdit. A hercovi přátelé mu nemohou odpustit,
že se nechová jako chlap. "Měl to Carole říci sám. Ne aby se to dozvěděla z novin," podotýká jeden z nich.
Gerard a Fanny
26.3.2004
Aktualizace webu
Na stránce Současní herci přibyli Daniel Auteuil (adaptace Hrbáče-1997) a Christian Clavier (sluha rytíře z Návštěvníků a filmový Asterix)
...Více na str.Současní herci.
5.3.2004
Aktualizace webu
Vytvořena nová stránka "kalendárium", kde najdete rychle a přehledně všechna výročí narození a úmrtí osobností
francouzského filmu, o kterých je tento web.
24.2.2004
Vzpomínka na Louise de Funése
Loni 28. prosince běžel na francouzském televizním kanálu France 2 vzpomínkový pořad o Louis de Funésovi nazvaný Vivement Dimanche.
V pořadu vystoupila řada slavných osobností francouzského filmu - herci, režiséři a přátelé komika. Zůčastnila se také jeho rodina -
manželka Jeanne a synové Patrick a Olivier (který si s otcem zahrál i v několika filmech - mimo jiné Senzační prázdniny). Na Louise si
přišli s úsměvem zavzpomínat také Michel Galabru (Četníci ze St.Tropez) ,
Henri Guybet (Rabín Jakob) nebo
Claude Gensacová (manželka z Četníků).
Pár fotek z tohoto pořadu nám přiblíží tyto slavné osobnosti tak, jak dnes vypadají...
Manželka Louise de Funése Jeanne a synové Patrick (vlevo) a Olivier
Michel Galabru dnes....a před 35 lety v roli strážmistra Gerbera .
Claude Gensacová dnes....a před lety jako filmová manželka Funése.
Henri Guybet dnes....a v roce 1973 ve filmu Dobrodružství rabína Jakoba
16. 2. 2004
Nový francouzský film Tais-Toi!
V těchto dnech přichází do našich kin nový francouzský snímek, vyprávějící příběh o muži, jenž se rozhodl pomstít smrt své manželky.
V tomto filmu se poprvé sešly dvě francouzské filmové hvězdy: Jean Reno
a Gérard Depardieu. Filmovou komedii režíroval známý
režisér Francis Veber a v dalších rolích uvidíme herce André Dussolliera, Richarda Berryho a Léonora Varela. Máme se tedy na co těšit.
plakát k filmu
9. 2. 2004
Aktualizace webu
Do nové sekce Současní herci přidán komisař Moulin - tedy pardon, herec Yves Rénier, samozřejmě.
Ale když ho potkáte na ulici, koho si vybavíte? :-)
6. 2. 2004
Aktualizace webu
Vytvořena nová sekce "současní herci", kde najdete některé známé tváře
dnešního francouzského filmu. Zároveň upraveno horní menu do dvouřádkové podoby.
2. 2. 2004
Belmondo má hrát policistu v televizním seriálu
Známý francouzský herec Jean-Paul Belmondo, který se stále ještě úplně nezotavil z mozkové mrtvice z roku 2001, má hrát policistu v novém
seriálu, který bude v příštích měsících natáčet televizní stanice TF 1. Režisérem má být jeden z veteránů francouzské filmové scény
Edouard Molinaro.
Roli pro Belmonda vymyslel jeho přítel režisér a scénárista Pierre Grimblat. Victor Labarthe, jak se má postava jmenovat, sice není fyzicky zcela
v pořádku kvůli těžkému zranění, které utrpěl při osvobozování rukojmích. Neztratil ale nic ze svého "policajtského čuchu", takže jsou mu
svěřovány obtížné případy týkající se významných osobností.
Jak napsal list Le Parisien, o natáčení bylo rozhodnuto loni v březnu na "přísně tajné" večeři v Paříži. "Viděl jsem Jean- Paula, jak přichází o holi.
Ale jeho pohled byl pořád stejný. Byl krásný, pořád takový chlap," cituje list Grimblata.
Belmondo se momentálně vyhřívá na sluníčku na Mauriciu, což deník považuje za důkaz toho, že jeho stav se den ode dne lepší a že "Bébel"
se aktivně připravuje na návrat před kameru.
Pro Francouze je hrdina filmů jako Bláznivý Petříček nebo Muž z Ria stále jedním z nejpopulárnějších herců.
V nedávné anketě o nejoblíbenějšího Francouze skončil na 14. místě. Až za ním skončily další herecké hvězdy jako Gérard Depardieu,
Alain Delon nebo Philippe Noiret.
Jean-Paul s manželkou Natty a přítelem hercem Jeanem Rochefortem
23.1.2004
Gérard Depardieu natáčí v Kroměříži
V Kroměříži se právě natáčí francouzsko-německý komponovaný dokument, v němž skladatele Antonia Salieriho hraje slavný Gérard Depardieu.
Italští filmaři tu už dva týdny natáčejí dvoudílný televizní seriál Větrná hůrka. Režisérem je Fabrizio Costa, kameramanem Miro Gábor (Rok ďábla),
v hlavních rolích se z domácích herců představí Vladimír Kratina a Dana Vacková.
Gérard Depardieu
16.1.2004
Neuilly sur Seine, rodiště hvězd
Dnešní novinka není ani tak o hvězdách francouzského filmu, jako spíš o místopisu jejich narození.
Ptáte se proč? Při sestavování svého webu jsem věnoval hodně pozornosti datům vztahujícím se
k jednotlivým hercům, tj. místo a datum narození, herecké začátky, úspěchy atd... Věděl jsem, že
můj největší oblíbenec (Alain Delon a Pierre Richard prominou) Jean Paul Belmondo se narodil v jakémsi
městečku na Seině jménem Neuilly-sur-Seine, tedy Neuilly nad Seinou. Bral jsem to jako jedno z mnoha dat.
Ovšem jen do té doby, než se mi toto jméno začalo objevovat až podezřele často. Jean-Paul, herec Claude Brasseur,
režisér Francis Veber, herec Pierre Mondy, skladatel Francois deRoubaix - ti všichni se tam narodili. To probudilo
moji zvědavost a začal jsem pátrat dál. Zjistil jsem, že Neuilly-sur-Seine je vlastně takové předměstí Paříže,
ležící na jejím severozápadním okraji mezi Bouloňským lesíkem a bulvárem Champs-Elysées. První zmínky o
této vísce jsou okolo roku 1220. Zatím poslední na těchto
internetových stránkách Neuilly-sur-Seine. Ač jsem hledal sebevíc, o slavných rodácích se tam nikde nepíše :-).
Takže zde premiérově zveřejňuji pár zásadních, seřazených pěkně podle data narození.
Jsou to:
Michele Morgan - 29. ledna 1920 (herečka - Si Paris nous était conté, Muž a žena po dvaceti letech)
Pierre Mondy - 10. února 1925 (herec - Sedmá rota za úplňku, Dárek)
Jean-Paul Belmondo - 9. dubna 1933
Claude Brasseur - 15. června 1936 (herec - Ledová ňadra, Vražedný tanec, Rvačka v Panamě)
Pascale Audret - 12. října 1936 (herečka - Futures vedettes)
Francis Veber - 28. července 1937 (režisér - Uprchlíci, Hračka, Kopyto)
François de Roubaix - 3. dubna 1939 (filmový skladatel - Smůla, Piti-piti-pa)
Catherine Allégret - 16. dubna 1946 (herečka - Náhradníci, Spálené stodoly, Poslední tango v Paříži, Navarro)
Cédric Klapisch - 4. září 1961 (režisér a herec - Možná)
Erb města
Pohled na hlavní bulvár a mapa severozápadní části Paříže
10.1.2004
Aktualizace webu
Přibyla nová stránka "hudba", kde se dozvíte něco o nejznámějších skladatelích filmové
hudby pro francouzské filmy 50.- 80. let (v budoucnu chystám i hudební ukázky). No, abych parafrázoval Jamese Bonda: Jeden web mi nestačí! :-)
8.1.2004
Aktualizace webu
Na stránku "herci" přibyli herci Mario David (kaskadér Santos ve Zvířeti)
a Vittorio Caprioli (padouch Kerpoff v Muži z Acapulca).
Zároveň také AKTUALIZOVANÁ stránka herců do příjemnější a pohodlnější podoby.
7.1.2004
Aktualizace webu
Na stránku "herečky" přidána herečka Lea Massari (pronásledovaná oběť ve filmu Strach nad městem) a zároveň AKTUALIZOVANÁ stránka hereček do
příjemnější a pohodlnější podoby.
28.12.2003
Zajímavé srovnání
Když jsem o Vánocích sledoval třetí díl Četníků (Četník se žení - rok 1970), dospěl jsem ke scénce, kde Louis de Funés (Cruchot) a Michel Galabru (Gerber)
skládají zkoušku, která je má přivést k vyšší hodnosti. Tato scéna začíná záběrem na strážmistra Cruchota, jak si vyndavá z aktovky různé
psací potřeby, pravítka, budík...Nemohl jsem se ubránit dojmu, že něco podobného jsem už někde viděl. Došlo mi to hned vzápětí. Jakožto fanoušek
neuvěřitelného Mr.Beana jsem si hned vzpoměl na scénku "Zkouška" z dílu nazvaného Mr. Bean (rok 1991). Mám ten dojem, že excelentní britský
komik Rowan Atkinson se zde velice čitelně nechává inspirovat jedním ze svých velkých vzorů - Louisem de Funésem. Pro srovnání jsem pro
vás připravil pár fotek - posuďte sami:
18.12.2003
Zde si můžete přečíst krátkou recenzi na tento web!
2.12.2003
Aktualizace webu
Na stránku "další herci" přidáni herci Jean Bouise (ministr z Velkého blondýna),
Paul Le Person (pomocník Jeana Rocheforta v tomtéž filmu)
a Victor Lanoux (partner Pierre Richarda z filmu Útěk)
28.11.2003
Komisař v důchodu - Alain Delon
Komisař Fabio Montale končí svou kariéru u policie a chystá se odejít do důchodu. Jeho plány však pokaždé překazí nečekaná událost.
Představu o vlastní budoucnosti má komisař velmi jednoduchou. Chce žít ve svém domku na pobřeží nedaleko Marseille, vyhřívat se na sluníčku,
chytat ryby a hlavně nemít už nic společného s podsvětím a všudypřítomnou mafií. Osud však na něj chystá jednu léčku za druhou:
když už nastává ten správný den, v němž má Fabio Montale předat svou funkci do rukou někoho mladšího, objeví se závažný případ.
A co hůř, zločin se ho vždy dotýká osobně, ať už jde o vraždu jeho blízkých kamarádů, nebo příbuzného, jehož je potřeba zachránit
ze spárů nebezpečné mafie. A tak komisař chtě nechtě pokračuje ve své práci dál a jako obvykle je velmi úspěšný. Ostatně u detektivních sérií
ani nelze očekávat, že by hlavní hrdina svůj případ nevyluštil, a tak i francouzský kriminální cyklus Fabio Montale není výjimkou.
Titulní postavu si v cyklu zahrál Alain Delon, který má se svým hrdinou něco společného. Také on několikrát mluvil o tom, že chce
s filmováním skončit ve chvíli, kdy bude mít pocit, že stárne; před časem se zase nechal slyšet, že klasické filmy už natáčet nebude.
Trpí totiž pocitem, že oproti televizním pořadům nemají žádnou šanci. Televizním producentům proto ochotně kývá na herecké nabídky
- s cyklem Fabio Montale začal před třemi roky a nedávno dokončil natáčení další televizní kriminální série Frank Riva. I tady si zahrál policistu,
ačkoli měl trochu pochybnosti, zda bude tento cyklus stejně úspěšný jako Fabio Montale. Ten totiž u francouzských diváků vyhrál na celé čáře
a produkce se stále chlubí jeho ohromnou sledovaností.
„Fabio Montale, to jsem tak trochu já," řekl o své postavě komisaře po natáčení Alain Delon.
Pracovní zaneprázdněností si Alain Delon léčí osobní problémy - před časem ho opustila jeho partnerka Rosalia van Breemen. Herec se proto
upíná na práci a na své děti - s dvanáctiletou dcerou Anouchkou si dokonce letos zahrál v televizním film Lev.
Pár fotek ze seriálu Fabio Montale...