17. 11. 2009
12. Festival francouzského filmu

12. ročník Festivalu francouzského filmu, který se koná od 19. do 25. listopadu v Praze a sedmi městech v České republiky, představí bohatý program a mnoho novinek: velký počet filmů, nový vizuál, nové internetové stránky a novou sekci.
Vedle předpremiérových snímků festival přestaví pět sekcí. V Soutěži – výběru české kritiky se utká o Cenu diváků deset neuvedených filmů zvolených českými filmovými novináři. Sekce Panorama je věnována koprodukčním snímkům a zavede diváka za hranice Francie například s filmy Jaffa, La Vida Loca či Na chvíli svobodní. Večer krátkých filmů představí jedinečný průřez současnou francouzskou krátkometrážní tvorbou. Francouzské Filmové hity budou uvedeny v osmi festivalových multiplexech. Nová sekce Ciné Classique nabídne možnost se seznámit s velkými díly, které proslavily francouzskou kinematografii, nebo si je znovu připomenout.

Festival se koná v celkem 14 partnerských kinech: v Kině 35 Francouzské institutu v Praze, v kinech sítě Europa Cinemas (Praha – Lucerna a Světozor, Brno – Art, České Budějovice – Kotva, Hradec Králové – Centrál), v multikinech Palace Cinemas Slovanský dům v Praze a Velký Špalíček v Brně a v multikinech CineStar v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Pardubicích a Plzni. Všechny filmy jsou uváděny v původním znění s českými titulky nebo dabované do češtiny.
Ve spolupráci s agenturou Euro RSCG se Festival francouzského filmu letos představí novým vizuálem. Novinkou letošního festivalu jsou také internetové stránky www.festivalff.cz.
Vstupné na festivalové projekce je 89 Kč. Počet návštěvníků loňského ročníku festivalu překročil 17 000. V roce 2008 bylo na česká plátna uvedeno 18 filmů francouzské produkce včetně koprodukcí a návštěvnost překročila 550 000 diváků.

22. 7. 2009 - aktualizováno 5. 8. 2009
Tak dnes ráno se "nový" film s Louisem de Funésem objevil na stánkách. Název je Jak vykrást banku, a v roli Funésova dabéra se tentokrát představil premiérově Váckav Faltus. Hlasujte v anketě, jak se vám tento dabing líbí, či nelíbí!

V nejbližších dnech vyjde na labelu North Video další skvost francouzského filmu 60.let - komedie Vylupme banku! se skvělým Louis de Funésem, pro kterého rok 1964, kdy byla tato komedie natočena, znamenal raketový vzestup mezi největší francouzské hvězdy - v tomto roce totiž natočil první díly Fantomase a Četníka. Těm ale předcházela právě tato komedie (někdy překládaná jako Vyhoďme do povětří banku), kde Funésovi sekundovali Jean-Piere Marielle, Claude Pieplu nebo Jean Lefebvre. Odkaz na stránku North Video s informací o filmu je ZDE.

8. 4. 2009
Jean-Louis Trintignant v Praze

Dnes, tj. 8. dubna 2009 v 15 hodin jsem měl tu čest zúčastnit se tiskové konference, kterou pořádal Francouzský institut v Praze při příležitosti pořádání Týdne současného francouzského divadla, a to za účasti slavné filmové a divadelní hvězdy, Jeana-Louise Trintignanta.
Tiskovka (za účasti naší České televize) se pořádala v malé galerii v suterénu Francouzského institutu, takže atmosféra byla vpravdě komorní, také díky počtu pozvaných, který nepřevyšoval šedesát lidí. Slavný herec byl přivítán potleskem hned jak sešel dolů po schůdkách. Přestože už mu táhne na osmdesátku, je to stále velice šarmantní pán s pronikavým pohledem, uvážlivými gesty a navíc velice kultivovaný a vtipný, jak jsme měli možnost poznat. Na úvod poznamenal, že je rád v Praze, přestože zrak mu již moc neslouží, ale "něco přece ještě vidím".
Ač je to těžko uvěřitelné, Jean-Louis navštívil Prahu (a vůbec Českou republiku) poprvé v životě. Sice se v šedesátých letech díky natáčení filmu Muž který lže (L'Homme qui ment - 1968) podíval na Slovensko, ale natáčel v ateliérech Koliba, a na prohlídku Čech nezbyl čas. Jak to sám okomentoval - "Přátelé se mě ptali: A byl jsi už v Praze? Já na to: Ještě ne. A byl jsi aspoň v Budapešti? Ano, tam jsem byl..."
Vzpomínaly se tedy jeho nejznámější a nejoblíbenější filmy, mezi které on sám zařadil slavný snímek Muž a žena, Muž a žena po dvaceti letech, Moje noc s Maud a další. Vzpomínal na režiséra Bertolucciho, kterého si velice váží pro jeho poetické vypravěčské umění, mluvilo se i o jeho vinařské vášni (již přes deset let vlastní vinice na jihu Francie a vyrábí skvělé víno, které má ve znaku orla s roztaženými křídly). Sám se cítí být pravým "jižanem Francie", dokonce prozradil, že nyní sídlí asi deset kilometrů od vesničky, kde se narodil (Piolenc v jižní Francii).
Mluvilo se o jeho pražském vystoupení - bude předčítat básně Jacquese Préverta, což byl, podle jeho slov, velice rázný, výbušný až anarchistický básník, takže Jean-Louis cítil, dle vlastních slov, malý politický problém předčítat jeho básně právě nám, Čechům, kteří jsme zažili hodně nejistých a těžkých časů.

Při otázce, zda ho nemrzí, přestože se dlouhá léta věnuje divadlu, že dostává stále otázky ohledně svých filmových rolí, odpověděl, že ne - film patří k jeho životu stejně jako divadlo, a jelikož film je viditelnější, je tedy logické, že více lidí zná spíše jeho filmové snímky.
Také dodal, že nelituje toho, že už přes deset let nenatočil žádný celovečerní film (s výjimkou roku 2003, kdy si zahrál po boku své dcery Marie a Christophera Lamberta v komedii Janis a John), neboť když se podívá na dnešní snímky, a jejich scénáře, neshledává na nich nic zajímavého. Nicméně připustil, že by si rád zahrál v nějakém filmu, pokud by se naskytla příležitost a byl by to scénář, který by ho zaujal. Podle svých slov mu jeho přátelé, a dokonce i jeho doktor radí, že by měl točit filmy - tak uvidíme...doufejme že to vyjde.
Řeč přišla i na jeho automobilovou vášeň - svého času byl výborným automobilovým závodníkem, což zužitkoval i v pár svých filmech. Na otázku, kterou situaci si nejvíce pamatuje, bez váhání odpověděl, že to byl jeden závod série 24 hodin Le Mans, když mu na okruhu v rychlosti 325 km/h praskla přední pneumatika. Tehdy si pomyslel, že je to jeho konec, ale ačkoli auto zcela zdemoloval, vyvázl téměř bez zranění.
Svůj vtip prokázal Jean-Louis při otázce, jaké výhody spatřuje ve stáří. Žádné, snad jen to, že se člověk nebojí smrti, odvětil. Na další otázku překvapené novinářky, která zněla: Ale víte toho teď už mnohem víc, ne? odpověděl suše: Ano, vím, ale k ničemu to není...
Jelikož tiskovka trvala pouhých 20 minut a už se pomalu chýlila ke konci, byl herec zaplaven žádostmi o autogram, a trpělivě podepisoval jeden list za druhým, přestože to už nebylo v časovém plánu. Nakonec musela zasáhnout příslušná manažerka tiskovky, která francouzskou hvězdu vysvobodila z chumlu fanoušků.
Nakonec jen moje malá, osobní poznámka (to už nemusíte číst :-). Myslím, že občas je velice milé prožít takové setkání, s člověkem, kterého znáte jen prostřednictvím plátna, či chladné obrazovky. Najednou před vámi stojí, podáváte mu ruku a zjišťujete, že to není modla, stroj, nebo ikona, ale člověk jako vy, jen trochu starší, a zkušenější, a slavnější, ale je to člověk. Měl jsem tu možnost vidět zblízka pár slavných lidí - Rolling Stones, Bruce Springsteena, Paula McCartneyho, Petera Gabriela, Davida Bowieho, Krise Kristofersona. A tohle setkání s hvězdou francouzského filmu - Jean-Louisem Trintignantem - patří mezi ně.
Tomáš Kejmar.

14. 1. 2009
V Paříži je dnes premiéra nového Belmondova filmu!

Na plátna kin se dnes vrací Jean-Paul Belmondo, jeden z nejoblíbenějších francouzských herců všech dob. V psychologickém dramatu režiséra Francise Hustera Un homme et son chien (Muž a jeho pes) hraje starého muže, který se náhle ocitne na ulici a jehož jediným společníkem je jeho pes. Film byl ve Francii netrpělivě očekáván, první recenze ale říkají, že snímek je příliš patetický, místy teatrální a především velmi smutný a že jde pravděpodobně o hercův poslední film.
"První diváci odcházeli ze sálu se slzami v očích a recenzenti se shodují, že možná nebylo nutné ukazovat herce v tomto stavu, kdy má problémy s artikulací i s pohybem," říká francouzský zpravodaj ČRo Jan Šmíd. "Noviny jsou toho plné, dnešní premiéra bude smutná i proto, že před dvěma dny odešel navždy producent Claude Berry," dodává.
Záznam francouzského zpravodaje pro ČR 1
Belmondo díky své vůli i péči lékařů opět mluví a chodí, i když o holi. Jeho pravá ruka je stále bezvládná. Svůj film věnuje mladým handicapovaným lidem, s nimiž se během své dlouhé rekonvalescence setkal. "Viděl jsem dvacetileté, kteří na tom byli o hodně hůř než já. Když jsem odcházel z nemocnice, přísahal jsem si, že se budu bít, abych jim ukázal, že se ještě dá něco dělat," řekl.
"Pro tuto roli to byl buď Belmondo, nebo nikdo. Jen on mohl ztělesnit toho člověka, který se nikdy nenechá srazit a ze všeho se zvedne. Jean-Paul je takový ve skutečném životě." říká o filmu jeho režisér Francis Hustler.
Film nově zpracovává látku snímku Umberto D., který v roce 1951 natočil italský režisér Vittorio De Sica. Vedle Belmonda v něm hraje řada jeho slavných kolegů, třeba Max von Sydow, Robert Hossein, Pierre Mondy a Françoise Fabianová. Mladou dívku, která se chce starce ujmout, hraje Hafsia Herziová. Huster prý doufá, že Belmonda získá pro své plánované nové zpracování amerického filmu z roku 1965 Cincinnati Kid, ve kterém se pokerový šampion střetává s mladým amatérem. Belmondovým protějškem by měl být Jean Dujardin.

13. 1. 2009
Francouzský filmový producent a režisér Claude Berri
zemřel v pondělí ve věku 74 let. Patřil k významným osobnostem francouzské kinematografie. Kromě postu režiséra zastával mezi léty 2004 a 2007 i funkci prezidenta Francouzské filmotéky. Již v roce 2006 ale utrpěl první mozkovou příhodu. Druhá jej postihla právě uplynulou sobotu; po ní byl převezen do nemocnice, kde po dvou dnech zemřel.
Berri (vlastním jménem Langmann) začínal u filmu počátkem 50. let jako herec, kde navázal mnohá přátelství se svými kolegy - což mu později, když přešel k produkci a režii, umožnilo snadno obsazovat své filmy. Hned jeho první dílo, krátkometrážní snímek Le Poulet (Kuře), získal Oscara.
V 60. letech proslul autobiografickým snímkem Pépe a Claude (1967) o židovském chlapci, který je poslán za války na venkov k antisemitskému dědečkovi a musí předstírat, že je katolík. Film úsměvně líčí sbližování hocha a dědečka, a nenásilně přitom demaskuje bezdůvodnost nenávisti. K jeho dalším úspěchům patří vztahová mozaika Miluji vás (1980) s Catherine Deneuvovou a v roce 1986 dvoudílná adaptace románu Marcela Pagnola Živá voda nazvaná Jean od Floretty a Manon od pramene, jež líčí osudový příběh dvou rodin na francouzském jihu z první poloviny 20. století. Více na stránce Novinky 2009

23. 12. 2008
Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok 2009!

přeji všem příznivcům francouzského filmu i všem ostatním dobrým lidem na této planetě :-) Letos, zvláště ve druhé polovině roku, jsem opravdu nestíhal aktualizovat, nebo dodávat profily, což souvisí se změnou zaměstnání a celkovou pracovní vytížeností mé osoby. Tak se na mě nezlobte, snad to bude příští rok lepší. Doufám že tomuto webu zachováte i nadále přízeň a že pro vás bude i do budoucna cenným zdrojem informací o francouzském filmu. Děkuji všem za spolupráci, zasílání profilů, upozornění, nápadů a pod...
Do Nového roku tedy: "a votre santé" !

Jako již tradičně po několik let se v tuto dobu objevuje na plakátech po celé Praze, Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Pardubicích a Plzni známý pruhovaný kornoutek s vařenými šneky. Co to znamená, všichni již dobře víme. Žabožrouti a šnekožrouti, a my, jejich příznivci, máme letos již pojedenácté tu skvělou příležitost shlédnout další mistrovské kousky ze staré i nové školy francouzského filmu. Program je již tradičně přepestrý a pamatuje na každý typ diváka, zejména pak na ty náročné. Novinkou je dokonce šest předpremiér. Koneckonců posuď te sami:
Velice očekávaný film Mezi zdmi Laurenta Canteta, držitele Zlaté palmy z letošního festivalu v Cannes, bude uveden do kin bezprostředně po festivalu 27. 11. Ve stejném termínu bude mít premiéru snímek Podzimní zahrady režiséra Otara Iossellianiho. Na festivalu se odehraje také předpremiéra filmu Mlčení Lorny bratrů Dardennových s Jérémiem Régnierem, který do kin vstupuje 19. 2. 2009.
V předpremiéře bude uvedena také nejdražší francouzská produkce všech dob, dvojice filmů o největším francouzském gansterovi Jacquesu Mesrinovi: Veřejný nepřítel č. 1 (viz loňské Novinky) a Veřejný nepřítel č.1: Epilog . V obou filmech se sešla plejáda francouzských hereckých hvězd současnosti (Vincent Cassel, Mathieu Amalric, Gérard Depardieu, Ludivine Sagnier, Cécile de France)
Milovníci dokumentů se mohou těšit na unikátní snímek režiséra Laurenta Charbonniera Zamilovaná zvířata, který odhaluje jemné umění svádění v živočišné říši.
Nabitý program doplní sekce DVD, kde mají diváci jedinečnou možnost vidět filmy nikdy nepromítané v našich kinech.
Festival se koná v Kině 35 Francouzského institutu v Praze, v kinech sítě Europa Cinemas (Praha – Lucerna a Světozor, Brno – Art, České Budějovice – Kotva, Hradec Králové – Centrál), v multikinech Palace Cinemas Slovanský dům v Praze a Velký Špalíček v Brně a v multikinech CineStar v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě, Pardubicích a Plzni. Všechny filmy jsou uváděny v originálním znění s českými titulky nebo dabované do češtiny.
Letos, jako novinka, má Festival Francouzského filmu i svoji znělku, neboli upoutávku. Pro lepší a rychlejší pokoukání jsem jí převedl do formátu flash:

Již několik let objíždí Jacques Weber se svým představením celou Francii. Inscenuje nejkrásnější texty francouzské literatury – Moliera, Durasovou, Musseta, Artauda, Baudelaira, Becketta, La Fontaina, Claudela, Corneille… tomuto velkému divadelníkovi se daří svou energií a virtuozitou zůstat věrný klasickým textům a zároveň ukázat jejich zvláštní a často zábavnou aktuálnost.
Jacques Weber se narodil roku 1949 v Paříži. Divadelní umění ho fascinovalo odjakživa. Ve dvaceti letech vstoupil na konzervatoř. Poté se připojil k Robertu Hosseinovi v Remeši a začal tak svou bohatou divadelní kariéru. Jeho herecký výkon v Cyranovi v Savaryho režii z roku 1983 byl velkým úspěchem, stejně tak jako jeho role ve filmu Cyrano z Bergeraku (1989). Za tu obdržel v roce 1991 Cézara v kategorii nejlepší mužská vedlejší role. Střídavě ředitel divadla v Nice, herec a režisér Jacques Weber miluje divadlo a poodhalí nám jeho krásu v tomto kouzelném představení, v rámci Týdne francouzského divadla, který se koná od 3. do 8. listopadu.
Rezervace a prodej vstupenek: Divadlo Komedie, Lazarská ul, Praha 1.

Francouzský herec zemřel v pondělí v nemocnici v regionu Hauts de Seine poté, co se nakazil neznámým virem, který mu způsobil akutní zápal plic. Těžkou pneumonií onemocněl během natáčení v Rumunsku a v neděli večer byl již ve vážném zdravotním stavu převezen letadlem do Francie.
Sedmatřicetiletý Guillaume Depardieu byl synem slavného herce Gérarda Depardieua a jeho manželky Elizabeth. Měl podobně divoké mládí jako jeho otec. Bral drogy, byl i ve vězení. Prodělal několik dopravních nehod a kvůli následkům jedné z nich mu v roce 2003 lékaři amputovali pravou nohu.
Možná si ho budete pamatovat z francouzského filmu na motivy románu Alexandra Dumase Mylady, kde hrál jednoho ze slavných tří mušketýrů. Jinak ale v Čechách nejsou jeho filmy příliš známé, ale ve Francii uspěl v řadě televizních i filmových rolí. Účinkoval asi ve dvaceti filmech a v roce 1996 dostal za roli ve snímku Učňové nejvyšší francouzské filmové ocenění, cenu César pro "největší mužskou filmovou naději". Mezi jeho nejznámější snímky patří seriál Bídníci z roku 2001 a francouzské drama Nesahejte na sekeru od legendárního režiséra Jacquese Rivetta, který se objevil i v české distribuci. Po boku jeho otce ho diváci mohli vidět například ve filmu Únosce.
Z milostného vztahu s herečkou Elise Ventreovou měl sedmiletou dceru Louise.

V neděli 14.9. bude Prima v 15,50 uvádět jeden z novějších filmů Alaina Delona. Ještě před Asterixem, někdy v období mezi seriály Frank Riva a Fabio Montale, si Alain odskočil do Afriky, kde natočil původně televizní film Lev, podle adaptace románu Josepha Kessela.
Film režíroval jeho starý přítel José Pinheiro - jejich spolupráce začala již před 23 lety, kdy José napsal a režíroval pro Alaina slavný film Slovo policajta (Parole de flic). Pinheiro je specialista zvlášť přes kriminální žánr, točil i epizody Maigreta, Navarra nebo Moulina. Zatím poslední spoluprací s Delonem byl právě seriál Fabio Montale.
Také není bez zajímavosti, že José Pinheiro začínal jako střihač a jeho prvním dílkem byl v roce 1969 francouzský dokument o našem Janu Palachovi. V roce 1972 zase pracoval na hudebním dokumentu Adriana Mabena Pink Floyd v Pompejích.
Děj filmu nás zavede do Afriky 50. let, období povstání rebelů proti britské nadvládě (tzv. války Mau-Mau), kdy se mladá Patricia spřátelí s divokým lvem. Jejich přátelství přetrvá po dlouhá léta. Alain Delon si v tomto filmu zahrál jednak se svojí slavnou italskou kolegyní Ornelou Mutti, ale hlavně se svou dcerou Aničkou (francouzsky Anouchka).

Francouzský herec Jean-Paul Belmondo se před několika měsíci rozvedl se svou manželkou Natty. S ní se oženil po 13 letech společného života v prosinci 2002. Následujícího roku mu Natty porodila dcerku Stellu.
"Poněvadž kolují různé fantastické zvěsti, musím potvrdit, že po společné dohodě s Natty bylo zahájeno rozvodové řízení a konečný rozsudek byl vynesen před několika měsíci," sdělil 8. září 2008 agentuře AFP Belmondo.
"Protože chci chránit svůj soukromý život, nepovažoval jsem za užitečné o rozchodu s mou chotí Natty informovat," uvedl velikán francouzského filmu.
Belmonda v roce 2001 postihla mozková mrtvice, po níž zůstal částečně ochrnutý. Nedávno se však vrátil k filmu a ve snímku Muž a jeho pes režiséra Francise Hustera ztělesnil hlavní roli. Osamělý profesor v remaku slavného filmu Vittoria Sicy z 50. let je snímek, v němž se hvězda vrací k práci. Trvalo to dlouhých sedm let.

Jedna z nejslavnějších byla před čtyřiceti lety jeho postava Desgreze, ironického advokáta a později velitele královské policie v sérii o Angelice - vedlejší, ale nadlouho jeho nejpopulárnější role.
Narodil se v bretaňském městečku Dinan, kde prožil celé dětství a bouřlivé dospívání, neboť nad sebou neměl dostatečně pevný otcovský dohled (otec pracoval v jiném městě). Už jako kluk zatoužil být hercem a za svým rozhodnutím si brzy šel. Nejprve na konzervatoř v Nantes a později do Paříže, kde se zprvu rozhodl zapsat do hereckých kurzů, ale záhy byl přijat na konzervatoř.
Tam se seznámil s J.-P. Belmondem, A. Girardotovou, C. Richem a B. Cremerem. Jejich přátelství snad i díky stejnému pohledu na svět i umění vydrželo a výrazně ovlivnilo... více na stránce Novinky.