France Rumilly

/ 1 května, 1939

1.5.1939 – Boulogne-Billancourt, Paříž, Francie

Životopis
Filmové role

Marie-Françoise Suzanne Jeanne Rumilly, známá jako France Rumilly, je známá především svou rolí jeptišky Clotilde v sérii filmů Četník ze Saint Tropez. Je poslední žijící herečkou, která hrála ve všech filmech této série.
France Rumilly se narodila v roce 1939 v Boulogne-Billancourt a většinu svého studia absolvovala v klášteře a na Institutu Saint-Vincent-de-Paul. Poté navštěvovala hereckou školu a připravovala se na přijímací zkoušky, když ji při konkurzu objevil Jack Pinoteau. V té době byl tento režisér známý především jako režisér filmu Le Triporteur, který v roce 1957 proslavil Darry Cowla. Jack Pinoteau ji v roce 1962 angažoval do skeče s názvem Le gros lot v celovečerním filmu Šťastlivci (Les Veinards), který režíroval společně s Jeanem Giraultem a Philippem de Brocou, kde po boku Louise de Funése ztvárnila roli jeho dcery, slečny Danielle Beaurepaire.
Během své kariéry ztvárnila zejména opakující se roli Clotilde, jeptišky v čepci a bláznivé řidičky, ve filmové sérii Četník ze Saint Tropez. Scény, ve kterých se objevuje Citroën 2 CV, zůstávají kultovními momenty tohoto seriálu, kaskadérské kousky, pro které byla herečka nahrazena dublérkou, byly zrežírovány Rémy Juliennem.
Jak zdůrazňují někteří kritici, tato postava poznamenala kariéru France Rumilly, kde vyzařuje radost ze života a dobrou náladu. Tato role, v níž se představuje jako jiskřivá a bláznivě energická, výrazně kontrastuje s tradičním obrazem diskrétnosti a zdrženlivosti jeptišek, přičemž herečka se neváhá zesměšňovat.
Ve stejné roli jeptišky ze Saint-Tropez ji najdeme ve filmu Le facteur de Saint-Tropez Richarda Balducciho z roku 1985 s Paulem Préboistem v hlavní roli. Ve stejném roce ztvárnila malou roli ve filmu Sac de noeuds Josiane Balasko.
Její vedlejší role jsou často velmi krátké a její vystoupení obvykle trvá jen několik minut. Její další nejznámější role jsou ve filmech s Louisem de Funésem, zejména ve snímku Grand restaurant pana Septima (Le Grand Restaurant, 1966), kde hraje baronku přicházející se svým psem. Má také velmi krátkou, ale výraznou roli ve filmu Zachovejme klid (Ne nous fâchons pas, 1966) od Georgese Lautnera. Ve stejném roce natočila film svého oblíbeného režiséra Jeana Giraulta Monsieur le Président-directeur général, tentokrát s Michelem Galabru, slavným adjutantem Gerberem ze Saint Tropez.
Takhle to děláme v Moskvě (Twist again à Moscou, 1986) od Jean-Marie Poiré zůstává dodnes jejím posledním filmem, natočeným ve věku 47 let. Objevila se také jako komparzistka v mnoha filmech (více než 200 mezi lety 1960 a 1999).
Její slavná scéna s vozem Citroen 2 CV v četnické sérii byla v roce 2010 zpracována do reklamního spotu Citroënu na podporu „šrotovného”.

V divadle hrála v roce 1966 v hře La Bonne adresse od Marca Camolettiho. Poté získala herečka malé role v několika filmech, jako například v Playtime od Jacquese Tatiho, kde v roce 1967 hrála prodavačku brýlí, Faites donc plaisir aux amis od Francis Rigauda v roce 1969, kde hrála kmotru s Jean-Marcem Thibaultem a Rogerem Pierrem, poté roli prostitutky v L’Auvergnat et l’Autobus od Guy Lefranca v roce 1969 s Fernandem Raynaudem a zákaznici v Elle court, elle court la banlieue od Gérarda Pirèse v roce 1973. Také v roce 1973 hrála ve filmu Nevím nic, ale řeknu všechno (Je sais rien, mais je dirai tout) s Pierre Richardem.
V letech 1972 a 1973 France Rumilly vystupovala na jevišti v hře Tu connais la musique? od Roberta Abiracheda v Dijonu, Saint-Étienne, Nice a Paříži. Následující rok hrála v divadelní hře Le Tube Françoise Dorin. Poté, co v roce 1979 natočila film Četník a mimozemšťané, se vrátila na jeviště v divadelní hře Tovaritch Jacquesa Devala. V 80. letech začala filmová kariéra France Rumilly upadat, podobně jako u Claude Gensac po smrti Louise de Funése. S výjimkou filmu Četník a četnice z roku 1982 (kde její postava hraje matku představenou Clotilde) se France Rumilly stala méně atraktivní herečkou a postupně byla méně žádaná.
Mezi lety 1962 a 1986 natočila 25 filmů, což je v průměru téměř jeden film ročně. Je pravda, že její role sestry Clotilde zaznamenala takový úspěch, že zastínila další možnosti herečky, která neměla příležitost zahrát si hlavní nebo vedlejší roli. Je zařazena mezi druhořadé herečky, tedy role ve druhém plánu.
Je vdaná, má dceru a vnučku Ondine. Dnes žije v Paříži.