Francis Veber a jeho oblíbené postavy
Zhruba před dvaceti lety jsem tu publikoval svůj článek, týkající se nápadně podobných jmen hlavních hrdinů filmových komedií režiséra a scénáristy Francise Vebera – Francoise Pignona a Francoise Perrina. Zhruba ve stejné době vznikla na francouzské Wikipedii stránka, která v podstatě popisovala ten samý jev, jen, díky mnoha přispěvatelům, byly upřesněny další detaily a přidána i výpověď samotného tvůrce postav, Francise Vebera. Zde je upravená verze oné stránky:
François Pignon je jméno, které sdílí několik fiktivních postav vytvořených Francisem Veberem. Poprvé se toto jméno objevilo v roce 1971 ve hře Francise Vebera Le Contrat, kde tuto roli ztvárnil Jean Le Poulain. Hra byla o dva roky později adaptována pro filmové plátno pod názvem Dotěrný chlap (L’Emmerdeur) a Jacques Brel se tak stal prvním hercem, který si Françoise Pignona zahrál na filmovém plátně. 
V několika následujících komediích, které Veber režíroval a napsal, se objevila postava, resp. hlavní hrdina, s tímto jménem. V dalších filmech téhož autora vystupují postavy jménem François Perrin, které jsou variantou jména François Pignon, přičemž obě jména označují v mysli jejich autora stejný archetyp nemotorného hrdiny.
Tito „antihrdinové“, kteří se stali součástí francouzského filmového folklóru, mají společné to, že se ocitají v situaci, která je nad jejich síly, nebo si ji ani neuvědomují; v řadě případů se postavy Pignon-Perrin vyznačují upřímností (někdy hraničící s idiocií), velkou naivitou a laskavostí. Francis Veber hovoří o tom, proč používal pro své hrdiny stále se opakující jméno: „Proč jsem si vybral právě jméno François Pignon? To nevím. A proč jsem k tomu jménu tak přilnul, že jsem ho nechal používat sedm různých herců? Ani pro to nemám vysvětlení. Faktem zůstává, že Pignon, imaginární a složená postava, 
hrál v mém životě větší roli než většina ‚skutečných‘ lidí, které jsem kdy potkal. […] Ať už byl sebevrahem v komedii Dotěrný chlap, smolařem v Kopyto nebo idiotem v Blbec k večeři, vždy to byl tentýž človíček v davu, který se vrhl do situace, jež byla nad jeho síly a z níž se mu podařilo zcela nevědomky uniknout“.
Podruhé se jméno Françoise Pignona objevilo ve filmu Otec a otec (Les Compères, 1983), kde ho poprvé ztvárnil Pierre Richard. Od té doby dostalo přednost před jménem François Perrin, které bylo znovu použito až v roce 1996, kdy ho dostal Patrick Bruel ve filmu Jaguár (Le Jaguar). Francis Veber se domnívá, že se do jména François Pignon zamiloval: „Do té míry, že jsem si ho ponechal ve všem, co jsem potom napsal, ať už pro jeviště, nebo pro film. Jedinou výjimkou je film Drž hubu! (Tais-toi!), kde se Gérard Depardieu jmenuje Quentin, protože jsem nebyl autorem původního nápadu. Proč právě Pignon? Nevím proč. 
Tuto otázku mi kladou často a nikdy jsem sám nenašel uspokojivou odpověď. Myslím, že je to prostě proto, že se mi to jméno líbí a začal jsem ho považovat za něco jako talisman pro štěstí“.
Když herec Francis Perrin spolu s Danielem Janneaulem natáčel film Debutant (Le Débutant, 1986), rozhodl se v narážce na variantu François Perrin dát své postavě jméno François Veber. Ve filmu Pepinova dobrodružství (Ça n’arrive qu’à moi, 1985) zase vytvořil postavu jménem François Pépin.
Zdroj: wikipedia.fr