Franck Maurice byl francouzský filmový herec, který během více než třicetileté kariéry vytvořil mimořádné množství drobných a epizodních rolí. Patří k těm tvářím francouzského filmu, které diváci znají z desítek snímků, přestože jejich jméno zůstávalo téměř neznámé. Objevoval se také pod jmény Franck Mauris nebo Franck Morris.
O jeho soukromém životě se nedochovaly prakticky žádné spolehlivé informace. Není známo jeho skutečné datum ani místo narození a stejně nejasné zůstávají okolnosti jeho úmrtí. Přestože během kariéry účinkoval ve více než stovce filmů, nejsou známy rozhovory, ve kterých by o sobě mluvil, ani významnější dobové články věnované jeho osobě.
Před kamerou se poprvé objevil na počátku třicátých let. Jedním z jeho prvních filmů byl Milión Reného Claira z roku 1931. V průběhu následujících let se Franck Maurice stal typickým představitelem malých charakterových rolí, často bez uvedení v titulcích.

Jeho filmografie je současně pozoruhodným průřezem několika desetiletími francouzské kinematografie. Ve třicátých letech se objevil například ve filmech Pépé le Moko Juliena Duviviera, Podivné drama Marcela Carného nebo La Belle Équipe. Hrál většinou bezejmenné postavy, jejichž úkolem bylo během několika okamžiků dotvořit prostředí a atmosféru filmu.
Právě takové role se staly jeho specialitou. Franck Maurice byl policistou, četníkem, inspektorem, vojákem, dělníkem, námořníkem, vězněm, divákem, hostem v restauraci nebo prostě mužem stojícím na ulici. Mnohé z jeho výstupů trvají jen několik sekund a v řadě filmů nebyl vůbec uveden v titulcích.

Po druhé světové válce jeho filmová kariéra pokračovala ještě intenzivněji. Objevil se například v Manon Henri-Georgese Clouzota, Milencích z Verony Andrého Cayatta, Fantomas contre Fantomas Roberta Vernaye nebo v komedii Garou-Garou, le passe-muraille.
V roce 1951 se objevil také v komedii Atoll K, posledním společném celovečerním filmu slavné dvojice Stan Laurel a Oliver Hardy. O několik let později hrál drobnou roli v povídkovém filmu Beránek má pět nohou Henriho Verneuila s Fernandelem.
Franck Maurice se opakovaně objevoval také ve filmech, které patří ke klasice francouzské kinematografie padesátých let. V Duvivierových Bídnících byl jedním z mužů z podsvětí, v barevném Zvoníkovi u Matky Boží Jeana Delannoye ztvárnil kata a v Přechodu přes Paříž Clauda Autant-Lary prodavače novin u vchodu do metra.

Jeho fyziognomie se velmi dobře hodila k rolím mužů zákona i lidí stojících na opačné straně. Jednou mohl být policistou, jindy vězněm nebo členem zločineckého prostředí. Díky tomu patřil mezi hojně využívané představitele nejmenších filmových rolí.
Na začátku šedesátých let se objevil v dobrodružném filmu Kapitán Fracasse s Jeanem Maraisem, kde ztvárnil kata. Následovaly další drobné role například v Pařížském blues, filmu Le Monte-charge nebo L’Empire de la nuit.
V roce 1963 jej Claude Chabrol obsadil do filmu Landru jako jednoho z mužů přítomných u soudního procesu. Téhož roku se objevil také jako vězeň v kriminálním filmu L’Assassin connaît la musique…
Pro české diváky je zajímavá především jeho účast v Banánové slupce Marcela Ophülse. Ve filmu s Jean-Paulem Belmondem, Jeanne Moreauovou, Claudem Brasseurem a Jean-Pierrem Mariellem ztvárnil jednoho ze sázkařů na dostizích.

Poslední známé filmové role vytvořil v polovině šedesátých let. V Le Majordome hrál odsouzence vedeného na popravu a ve filmu Hrom do toho! režiséra Denyse de La Patellière se objevil jako muž odcházející se zavazadly.
Tím v roce 1965 končí více než třicet let trvající doložená filmová dráha Francka Maurice. Jeho kariéra je typickým příkladem práce nenápadných francouzských epizodních herců, bez nichž by klasické filmy působily podstatně méně živě a autenticky. Franck Maurice málokdy dostal jméno své postavy a často ani místo v titulcích, přesto se jeho tvář stala součástí více než tří desetiletí francouzského filmu.