Jacqueline Bisset

/ 13 září, 1944

13.9.1944 – Weybridge,  Anglie
Jacqueline Bissetová je mezinárodní filmovou hvězdou od konce 60. let. Své první role získávala především díky své kráse, ale postupem času se z ní stala vynikající herečka respektovaná fanoušky i kritiky. Bissetová spolupracovala s režiséry Johnem Hustonem, Françoisem Truffautem, Georgem Cukorem a Romanem Polanskim. Mezi její herecké kolegy patřili Anthony Quinn, Paul Newman, Nick Nolte, Jean-Paul Belmondo, Kenneth Branagh a Marcello Mastroianni.
Její poněkud francouzsky znějící jméno vedlo mnohé k domněnce, že pochází z Francie, ale vyrůstala v Anglii a musela se učit francouzsky. Její matka byla Francouzka a než se provdala, byla advokátkou. V dětství Jacqueline studovala balet. V době dospívání její otec opustil rodinu, když byla její matce diagnostikována diseminovaná skleróza; Jacqueline pracovala jako modelka, aby podpořila nemocnou matku, a nakonec se její rodiče rozvedli, což podle svých slov považovala za zkušenost, která ji posílila charakter. Brzy se začala zajímat o film a její kariéra modelky jí pomohla zaplatit hodiny herectví.
V roce 1967 si Bissetová získala první pozornost kritiky ve filmu Dva na cestě (1967) a téhož roku se objevila v populární parodii na Jamese Bonda Casino Royale (1967), kde hrála slečnu Goodthighsovou. V roce 1968 její kariéra dostala nový impuls, když Mia Farrowová nečekaně odstoupila z natáčení filmu Detektiv (1968); manželství Farrowové s Frankem Sinatrou bylo na spadnutí a její roli nakonec dostala Bissetová. V následujícím roce si vysloužila nominaci na Zlatý glóbus jako nejslibnější talent za film Sladká jízda (1968) a ještě větší pozornost si získala rolí po boku Steva McQueena v populárním akčním filmu Bullittův případ (1968). V roce 1970 se objevila v hvězdně obsazeném katastrofickém filmu Letiště (1970) a hlavní roli měla ve filmu Kobylka (1970). Poté si zahrála společně s Alanem Aldou v dobře hodnoceném, ale komerčně neúspěšném hororu Mefistův valčík (1971). V roce 1973 se stala v Evropě uznávanou vážnou herečkou, když si zahrála hlavní roli v Truffautově filmu Americká noc (1973). Trvalo však ještě několik let, než byl její talent přijat také v Americe. Ačkoli zaznamenala další domácí úspěch s filmem Vražda v Orient expresu (1974), její role v něm byla spíše vedlejší. S dobrým ohlasem se však objevila ve filmech Věř mi (1971), Muž z Acapulca (1973), La donna della domenica (1975) a St. Ives (1976).
Jacquelinin skvělý vzhled a postava udělaly docela velký dojem ve filmu Hlubina (1977). Následovaly významné role ve filmech Řecký magnát (1978), nápadně maskované fikci manželství Jacqueline Kennedyové a Aristotela Onassise, a Kdo zabíjí velké evropské kuchaře? (1978), za který získala nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší herečka v komedii.
Na počátku 80. let hrála Bissetová v kasovních propadácích Když došel čas… (1980) a Inchon (1981), ale její dobře přijatá role po boku Candice Bergenové ve filmu Bohatí a slavní (1981) jí po těchto filmech pomohla získat uznání amerického publika jako seriózní herečce. To si následně upevnila ve filmech Třída (1983) a Ve stínu vulkánu (1984), za druhý jmenovaný získala nominaci na Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Chválu si vysloužila také za roli ve vynikajícím dramatu z druhé světové války Forbidden (1984) natočeném pro TV, v televizi se pak objevila v adaptacích Anna Karenina (1985) s Christopherem Reevem a Napoleon a Josefína (1987) s Armandem Assantem. V roce 1989 si zahrála v pikantní komedii Scény z třídního boje v Beverly Hills (1989) a kontroverzním erotickém thrilleru Divoká orchidej (1989), z nichž ani jeden nedopadl příliš dobře, ale její popularita to ustála. Když plynule přešla do středního věku, menší filmové produkce jako CrimeBroker (1993) a Leave of Absence (1994) poskytovaly Bissetové velké role, i když zůstávaly většinou nedoceněné.
V roce 1996 byla nominována na Césara, francouzskou obdobu Oscara, za výkon ve filmu Clauda Chabrola La cérémonie (1995). Ztvárnila role v dobových filmech jako Nebezpečná krása (1998) nebo v biblických eposech Ježíš (1999) a Na počátku (2000). Mezi další významné role patří minisérie Johanka z Arku (1999) po boku Leelee Sobieski, za kterou získala nominaci na cenu Emmy, a film Slečna z času spánku (2001), který měl premiéru na festivalu Sundance, ale bohužel nebyl přijat do kinodistribuce. V roce 2005 se Jacqueline vrátila na velké plátno, když si zahrála matku Keiry Knightley v životopisném filmu Domino Harvey Domino (2005). V roce 2006 se objevila ve čtvrté řadě seriálu Plastická chirurgie s. r. o. (2003). Bissetová pak podala výrazné výkony ve znepokojivém nezávislém dramatu Boaze Yakina Zamilovaná smrt (2008) a v televizním snímku Staromódní díkůvzdání (2008) – za oba získala ocenění. V roce 2013 se objevila v pořadu BBC Dancing on the Edge (2013), za který konečně získala svůj první Zlatý glóbus. Následovaly filmy Vítejte v New Yorku (2014) s Gérardem Depardieu a Už se ti stýská (2015) s Drew Barrymore a Toni Collette.
V roce 2016 přišla do kin dlouho očekávaná komedie Lindy Yellenové Poslední filmový festival (2016), kde Jacqueline zazářila jako vymydlená italská diva po boku Dennise Hoppera v jeho poslední roli. Od té doby se věnuje nezávislým filmům, kde se objevila ve filmech Backstabbing for Beginners (2018) s Benem Kingsleym, Blue Night (2018) se Sarah Jessicou Parkerovou a Asher (2018) s Ronem Perlmanem a Famke Janssenovou, a také v původním filmu Amazonu Birds of Paradise (2021).
Bissetová se nikdy nevdala, ale udržovala dlouhodobé milostné vztahy s kanadským hercem Michaelem Sarrazinem, marockým podnikatelem Victorem Draiem, ruským baletním tanečníkem Alexandrem Godunovem, švýcarským hercem Vincentem Perezem a tureckým instruktorem bojových umění Eminem Boztepem. Nadále natáčí řadu filmů a často se účastní filmových festivalů a předávání cen po celém světě.


Muž z Acapulca (Belmondo)
Casino Royale (Belmondo)



Share this Post