Jacques Marchand je francouzský divadelní, filmový a televizní herec, jehož kariéra trvá více než půl století. Patří k početné skupině francouzských charakterních herců, kteří jen zřídka dostávali hlavní role, ale pravidelně se objevovali po boku největších hvězd francouzské kinematografie.

Marchandova herecká dráha je spojena především s divadlem. Během dlouhé kariéry prošel klasickým i moderním repertoárem a hrál například v Lakomci, Scapinových šibalstvích, Eurydice, Deníku Anny Frankové, Arsenu a starých krajkách nebo v inscenaci L’Habilleur. V divadle spolupracoval mimo jiné s Georgesem Wilsonem, Robertem Hosseinem, Jeanem Le Poulainem, Pierrem Franckem a Robertem Dhérym.

Pozoruhodnou ukázkou jeho všestrannosti byla divadelní adaptace Cesty kolem světa za osmdesát dní, v níž během jediného představení ztvárňoval přibližně dvacet různých postav. Režisér a herec Jacques Rosny jej charakterizoval jako mimořádně všestranného a skromného herce, který se stejnou jistotou zvládal klasický i moderní repertoár.

Před filmovou kamerou se Marchand začal objevovat na přelomu padesátých a šedesátých let. Mezi jeho rané filmové zkušenosti patřily snímky Díra Jacquese Beckera a Krásná Američanka Roberta Dhéryho.

V roce 1965 se objevil v kriminální komedii La Métamorphose des cloportes režiséra Pierra Granier-Deferra. V příběhu podle románu Alphonse Boudarda s dialogy Michela Audiarda hráli Lino Ventura, Charles Aznavour, Pierre Brasseur, Maurice Biraud a Georges Géret; Marchand zde vytvořil malou roli návštěvníka galerie.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se několikrát objevil ve filmech režiséra Josého Giovanniho. V kriminálním dramatu Poslední adresa s Linem Venturou a Marlène Jobert ztvárnil maniaka, na kterého policisté narazí při pátrání po důležitém svědkovi.

S Giovannim následně natočil také Smůlu s Jean-Paulem Belmondem a Claudií Cardinale. Zahrál si jednoho z vězňů trestanecké kolonie, kde se odehrává významná část filmu.

V roce 1973 následovali Dva muži ve městě, jeden z nejznámějších Giovanniho filmů. V dramatu s Jeanem Gabinem a Alainem Delonem ztvárnil zoufalého vězně. Přestože šlo o malou úlohu, Marchandova postava se objevila i v českém dabingu, kde ji namluvil Stanislav Zindulka.

Během sedmdesátých a osmdesátých let pokračoval ve filmových i televizních vedlejších rolích. Objevil se například v komediích Impossible… pas français a Opération Lady Marlène Roberta Lamoureuxe, ve filmu Rendez-moi ma peau… Patricka Schulmanna nebo v kriminálním dramatu Černý talár pro vraha, které opět režíroval José Giovanni.

Marchand však nikdy neopustil divadlo. Právě jeviště zůstalo těžištěm jeho herecké práce a filmové a televizní role tvořily paralelní část jeho kariéry.

V devadesátých letech se před filmovou kamerou připomněl mladší generaci diváků. Cédric Klapisch jej obsadil jako Moroniho do filmu Rizika mládí, který se vrací do prostředí francouzských středoškoláků sedmdesátých let.

V roce 1997 se objevil také v historickém dramatu Clauda Berriho Lucie Aubracová s Carole Bouquet a Danielem Auteuilem. Ztvárnil zde smírčího soudce. Film vycházel ze skutečného příběhu francouzské odbojářky Lucie Aubrac a jejího úsilí zachránit manžela z rukou gestapa.

Pozoruhodná je mimořádná délka Marchandovy herecké kariéry. Ještě v roce 2013 se objevil ve filmu Suzanne a v roce 2016, více než půl století po svých prvních filmových rolích, hrál ve dvou úspěšných francouzských komediích: ve filmu Skrblík s Danym Boonem a v Raid dingue, kde ztvárnil penzionovaného prefekta.

Přes desítky divadelních, filmových a televizních rolí zůstává Jacques Marchand představitelem typu herce, jehož tvář zná francouzské publikum lépe než jeho jméno. Během kariéry se přitom objevil ve filmech s Jeanem Gabinem, Alainem Delonem, Jean-Paulem Belmondem, Linem Venturou, Marlène Jobert, Claudií Cardinale, Danielem Auteuilem nebo Danym Boonem.