Jean Louis Trintignant, další z herců-vinařů
Jean Louis Trintignant je jeden z nejvýznamnějších francouzských herců. Jeho hvězda zářila nejvíce v šedesátých a sedmdesátých letech. Má nejen velký dům a zahradu, ale také své vinařství. S oblibou říkává, že „ být hercem není ideální hledání rovnováhy. Člověk je šťastnější jako zahradník… ale za to vás mnohem méně platí.“ JLT je zahradníkem vlastně celý život. Nemá rád publicitu a odmítá nabídky na natáčení. Po celý jeho život ho doprovázejí tři vášně: poezie, víno a automobilový sport.
Málokdo o vás ví, že žijete na venkově.
Já jsem se v tomto kraji nedaleko Orange narodil a vlastně ho nikdy neopustil. V Aix-en-Provence jsem začal studovat práva, ale pak jsem se zamiloval do divadla a navštěvoval školy herectví v Paříži. Bydlel jsem v podnájmu a později, když jsem točil nebo měl angažmá v divadle, v hotelu. Nikdy jsem se tam necítil dobře. Nebavilo mě tam žít. Zpočátku jsem nadšeně navštěvoval galerie, přátele, divadla, ale pak mne to přestalo bavit a tak jsem seděl zavřený v pokoji. Alespoň jsem hodně četl a pracoval na svých rolích. Vadí mi ta tendence Pařížanů hrát si na inteligentnější než ve skutečnosti jsou. Mám rád venkovany. Jsou upřímní a póza sebejistoty je jim cizí. Proto žiji na venkově.
A ve svém rodném kraji jste koupil vinice… vždycky jste měl rád víno?
Ne, když jsem byl mladý, byl jsem jen průměrný konzument, neměl jsem ho moc rád, to přišlo později. Asi to mám po rodičích. Můj otec měl vinice a jednu dobu se intenzivně věnoval vinařství. Můj děda byl velkým vinařem po celý život. Tady v údolí Rhony, v Sainte Cecile les Vignes poblíž Cairanne. Dříve jsem zdejší víno (Cotes du Rhone) nikdy nevyhledával. Dával jsem přednost Bordeaux. Vlastně jsem objevil víno díky Bordeaux… a uvědomil si, že existují i jiné apelace, například burgundské. A poté objevil i další vína – to bylo v době, kdy byla ta burgundská špatná. A tak jsem se oklikou dostal k vínu rodného kraje. Za poslední roky udělala rhonská vína velký pokrok. Mnohem větší než vína z oblasti Burgundska či Bordeaux. Neznamená to ale, že kvalita Bordeaux klesla, to ne, ale ne všichni tamější vinaři dělají skutečně kvalitní víno. A potom, úroveň vín z údolí Rhony skutečně neuvěřitelně stoupla.
Kdy jste začal být skutečným vinařem?
Mí přátelé, Claudie a Bertrand Cortelliniovi, měli tady v Colias vinice v nájmu od vinařského družstva a podíleli se v něm na výrobě vína. Zkrátka družstevní vinaři. Když družstvo nabídlo vinice k prodeji, koupili 23 hektarů. Bertrand mi pak říká „poslyš Jean Lousi, je tam ještě pět hektarů na prodej, nechceš mít svůj vinohrad?“ no a já chtěl. A tak se ze mne stal opravdový vinař.
V čem spočívá vaše práce vinaře, pracujete na vinici?
Ne, na to už jsem trochu starý. Děláme slepé degustace – nejedná se jen o asambláže různých odrůd, ale i různých parcel jedné odrůdy. Víte, tady na jihu mají vinaři většinou jen malé parcely na různých místech. Našich 28 hektarů je například rozděleno na 15 parcel. Největší mají téměř dva hektary, ty malé sotva hektar. Ochutnáváme naslepo ze všech těch maličkých políček a pak posuzujeme – tak tady tohle jde dobře s tou parcelou z druhé strany kopce… a ve většině případů se všichni shodneme na tom, ze kterých parcel uděláme asambláž. Nejprve ze stejné odrůdy, pak z různých odrůd. Ta souhra mě fascinuje. Bertrand mi říká, že mu vždycky dobře poradím, jak má udělat víno. Já jemu zase, že bez jeho připomínek bych nebyl dobrý herec.
Není vám líto, že vaši kolegové-herci, například Gérard Depardieu jsou daleko slavnější vinaři než vy?
Když jsme před deseti lety začínali, určitě by byl rozjezd společného podnikání díky známému jménu snadnější. Ale to jsme nechtěli. Zásadně dodržujeme jedno pravidlo: nejprve kvalitní víno, a až poté můžeme dodat ano, to je víno z vinic Jean Louise Trintignanta. Chci být na své víno hrdý. Jsem vinař a ne obchodní značka. Takže líto mi to není. Tím ovšem nechci říct, že mí kolegové nedělají dobré víno!
Vaše vinařství je spojeno s jednou osobností francouzského filmu…
Ano, v roce 1989 jsem hrál postavu Holma ve filmu Bunker Palace Hotel. Je to sci-fi. Byl to první film známého francouzského kreslíře Enki Bilala. Proslavil se svými komiksy po celém světě. A já ho požádal, jestli by nám navrhl vinětu. Chtěli jsme něco živého, něco, co vyjadřuje pohyb, rozlet. A tak máme od Enkiho na všech vinětách orla s napřaženými křídly. Mimochodem, Enki je původem z bývalé Jugoslávie a jeho matka je Češka. Tak vidíte, na našem víně je také malá česká stopa…