Jean Marais
8. 11. 1998 (84 let) – Nantes, Francie
Svou hereckou kariéru začínal už jako dvacetiletý na divadle, ale mezinárodní hvězdu z něj udělaly až romantičtí hrdinové, které vytvořil na stříbrném plátně. Tím prvním byl Patrice v moderní parafrázi o Tristanovi a Isoldě – ve filmu Věčný návrat, který pro něj nenapsal nikdo jiný než Jean Cocteau. Ovšem ani s osmi křížky nesložil Jean Marais ruce do klína, o čemž svědčí jeho herecká kreace ve filmu Svůdná krása režiséra Bernarda Bertolucciho. Traduje se, že slavný italský filmový tvůrce Maraise do filmu tuze moc chtěl, ale současně měl strach. Bál se manýr, kterými prý většina stárnoucích hvězd trpí. Jenomže to byly obavy plané. Někdejší romantický „superman“ byl tehdy v roce 1995 ve skvělé formě a o náladovosti nemůže být ani řeč. Dokonce během natáčení bavil svou vitalitou a vtípky celý filmový štáb…
V ženském přestrojení balil profesora
Narodil se jako poněkud nechtěné dítě v malém domku v Cherbourgu na severu Francie. A protože mu komplikované rodinné poměry nedovolily poznat otce (s nímž se setkal až po mnoha letech), o to víc se upnul se na milou a něžnou matku. Byla i krásné, díky čemuž měl malý Jean celou řadu „strýčků“, trpěla však i neduhem zvaným kleptománie. „Moje matka v pravém smyslu Cherbourg šokovala, říkali jí Pařížanka,“ vyprávěl Jean Marais kdysi v jednom rozhovoru. „Provokovala svým způsobem líčení obličeje, svými šaty podle poslední módy, vysokými podpatky, parfémy, téměř vyprovokovala skandál. To všechno nejsou mé vlastní vzpomínky, vycházím z toho, co mi později matka vyprávěla. Mezi léty 1914 až 1918 jsem prodělal snad všechny nemoci, které může dítě dostat: černý kašel, zarděnky, spálu, zánět středního ucha, bronchitidu a navíc k tomu všemu i španělskou chřipku. Říkalo se jí „španělská“, aby se nemuselo vyslovovat šokující slovo „mor“, které by jistě celou populaci vyděsilo. Lékaři mne už odepsali: dali mi před ústa malé zrcátko, aby bylo vidět, jestli ještě dýchám. Má matka vyžadovala nějakou injekci. „To by ho zabilo,“ domlouval jí lékař. „Jestli má umřít“, řekla matka, „dám mu injekci klidně sama.“ Vynutila si předpis, který jí lékař po chvíli napsal, a matka mi dala injekci. Vzala na sebe veškerou zodpovědnost. Horečka klesla náhle z 41 na 36. „Zabila jsem ho,“ vykřikla matka v slzách. „Nikoliv, zachránila jste ho,“ odpověděl lékař. Vyprávím tuto příhodu, abych trochu vysvětlil charakter mé matky. Měla pro své děti neuvěřitelnou lásku a vášeň. Byla na nás zároveň přísná a spravedlivá, veselá i vážná, elegantní a krásná, byla snad krásnější než Pearl Whiteová…“ I když si jako malý oblíbil Jean Marais hraní s panenkami, na lyceu v Saint-Germain se už vydával za drsňáka. Nic mu nebylo svaté, což mu ve škole přidělávalo pochopitelně a často jen problémy. Jednou se dokonce převlékl do ženských šatů a přímo na ulici „balil“ svého profesora. Traduje se, že byl nezvladatelným studentem, který šel z průšvihu do průšvihu. Nakonec ho matka ze školy vzala a on se začal učit v továrně na rádia, později dělal pomocníka ve fotografickém ateliéru. To už však byl krůček k tomu, aby začal rozesílat své fotografie filmovým producentům – chtěl se přece stát filmovou hvězdou. Vedle statování se také několikrát pokoušel dostat na konzervatoř. Marně. Jeho čas měl teprve přijít a on byl tolik nedočkavý…
Stala se katastrofa – jsem do vás zamilovaný…
Připomeňme si, že ve filmu na sebe poprvé Jean Marais upozornil jako novodobý Tristan ve filmu Věčný návrat (1941). Setkání s dramatikem, básníkem, malířem a režisérem Jeanem Cocteauem (1889 – 1963) proběhlo o pár let dříve a znamenalo pro oba životní zlom. Tím začala snad nejslavnější mužská romance filmových dějin. Začalo to tím, když se mladému adeptovi slávy podařilo sehnat roličku v Juliu Ceasarovi a pak se v roce 1937 prostřednictvím kolegyně z dramatického kursu seznámil s Jeanem Cocteauem, který mu krátce poté nabídl roli Galaada ve své hře Rytíři kulatého stolu… Pohledný a urostlý (a rovněž talentovaný) adept herectví byl i pro další léta tím nejideálnějším představitelem básníkových postav na divadle i ve filmu. O hercově a režisérově vztahu ostatně hodně vypovídají i u nás před časem vydané publikace Jean Cocteau/Adresát Jean Marais, či Maraisovy memoáry Příběhy mého života. V duchu Pygmalionu prováděl Cocteau snaživého Maraise úskalími jeho umělecké kariéry a s jistou nadsázkou lze prohlásit, že v něm vytvořil jedno ze svých životních uměleckých děl. Jean Marais o tomto vztahu, který léta tajil, však v závěru svého života psal i mluvil velice otevřeně. V knize Příběhy mého života pak doslova úchvatně popisuje, jak jej básník náhle zavolal k sobě domů: „Cocteau kouřil opium. Vypadal stejně zoufale jako já. Spustil ruce podél těla a zopakoval – Je to katastrofa… Jsem do vás zamilovaný…“ Působivé byly i dopisy, ve kterých mu Cocteau vyznává Maraisovi svou horoucí lásku: „Ale v mé duši a v mém těle už žádná jiná cesta neexistuje. Při myšlence, že bych se měl dotýkat nějaké jiné bytosti než tebe a že bych ji měl říkat něžná slůvka, mně tuhne v žilách krev. Takovou myšlenku odmítám…“ „…ten zázrak našeho života, jenž se nepodobá žádnému jinému…“
Odmítal vidět to, co se mu nelíbilo
Většinu snímků, v nichž Jean Marais ztělesnil hlavního hrdinu, jsme u nás viděli. Připomeňme si alespoň tituly Kráska a zvíře, Ruy Blas, Hrabě Monte Christo, Ve službách krále, Hrbáč, Kněžna de Cléves, Kapitán Fracasse, Železná maska, Oslí kůže… V posledních letech svého života žil v jihofrancouzském městečku Vallauris nedaleko Cannes. Věnoval se nejen divadlu a občasnému filmování (Parking, Svůdná krása, Děti ztroskotance), ale také malování, keramice a sochařství. Krátce před svou smrtí měl hrát Prospera ve Shakespearově Bouři, ale turné se nemohl zúčastnit kvůli vleklému zánětu podhrudnice. Zemřel 8. listopadu 1998, těsně před svými pětaosmdesátými narozeninami. Byl to den, ve kterém slovy Jacquese Chiraca „ztratilo mnoho Francouzů něco ze svých snů a svého mládí“. Jean Marais byl rozhodně šťastným člověkem a nepolepšitelným optimistou, protože se rozhodl jím být. Několikrát v rozhovorech na toto téma prohlásil: „Pro mne je štěstí natolik důležité, že odmítám vidět, co se mi nelíbí.“ Během svého života napsal pět knih a uspořádal řadu výstav. Natočil pětašedesát filmů, hrál a režíroval v řadě divadel i v Comédie Francaise. V roce 1963 adoptoval syna Sergea, ale jejich vzájemný vztah byl prý hodně komplikovaný. Po Maraisově smrti Serge dokonce vystoupil s prohlášením, že je jeho skutečným synem. Naši diváci ho znají i z několika komedií o Fantomasovi, ve kterých se ani v padesátce nenechal při kaskadérských kouscích zastupovat a které se objevují na naší televizní obrazovce zcela průběžně. Přesto se však dočkali před časem i hodinového dokumentu, kterou pro Českou televizi natočil o Jeanu Maraisovi v roce 1997 režisér Rudolf Tesáček.
Luchino Visconti
1997
Milice, film noir
1996
Belmondo, le magnifique
Ukradená krása / Stealing Beauty
1995
Svět Jacquese Demyho / L´Univers de Jacques Demy
Bídníci 20.století / Les Misérables
Děti ztroskotance / Les Enfants du naufrageur
1986
Lien de parenté
1985
Parking
1980
Můj americký strýček / Mon oncle d’Amérique
1978
Gagliostro in Wien
1975
Jean Marais, artisan du reve
1973
Karatekas and co(TV Serie)
Joseph Balsamo(TV Serie)
1970
Jaque mate
Opičí kůže / Peau d’âne
1969
Le Jouet criminel
La Provocation
1966
Fantomas kontra Scotland Yard / Fantômas contre Scotland Yard
Sept hommes et une garce
Le Saint prend l’affut
Train d’enfer
1965
Fantomas se zlobí / Fantômas se déchaîne
Pleins feux sur Stanislas
1964
Fantomas
Gentleman z Cocody / Le Gentleman de Cocody
Patate
Thomas l’imposteur
1963
L’Honorable Stanislas, agent secret
1962
Železná maska / Le Masque de fer
Pilát Pontský / Ponzio Pilato
Pařížské záhady / Les Mysteres de Paris
1961
Le Miracle des loups
Napoléon II, l’aiglon
Il Ratto delle sabine
1960
Kapitán Fracasse / Le Capitaine Fracasse
Kapitán / Le Capitan
Princesse de Cleves
Austerlitz
Orfeova závěť / Le Testament d’Orphée
1959
Hrbáč / Le Bossu
1958
Dvojí život / La Vie a deux
Chaque jour a son secret
1957
Amour de poche
La Tour, prends garde!
Bílé noci / Le Notti bianche
S.O.S. Noronha
Typhon sur Nagasaki
1956
Elena a její muži / Elena et les hommes
Goubbiah, mon amour
Toute la ville accuse
1955
Futures vedettes
Když nám Paříž řekla / Si Paris nous était conté
Napoléon
Hrabě Monte Christo / Le Comte de Monte-Cristo
1954
Versailleské záležitosti / Si Versailles m’était conté
Le Guérisseur
1953
Julietta
Dortoir des grandes
L´Appel du destin
Les Amants de minuit
1952
La Conciencia acusa
L´Amour, Madame
1951
Nez de cuir
1950
Zázrak se stane jednou / Miracles n’ont lieu qu’une fois
Le Château de verre
1949
Orfeus / Orphée
1948
Aux yeux du souvenir
Les Parents terribles
Tajemství Mayerlingu / Le Secret de Mayerling
1947
Dvouhlavý orel/ L´Aigle a deux tetes
Les Chouans
Ruy Blas
Kráska a zvíře / La Belle et la bete
1943
Voyage sans espoir
Věčný návrat / L´Éternel retour
1942
Le Lit a colonnes
1941
Le Pavillon brule
1938
Abus de confiance
1937
Nuits de feu
1936
Les Hommes nouveaux
1934
L´Aventurier
Le Scandale
1933
Píseň ulice / Dans les rues
Rytíři Kulatého stolu / Knights of the Round Table
1938
Indiscretions
1957
Caesar a Kleopatra / César et Cléopatre
1960
Dvouhlavý orel / L’Aigle a deux tetes
???
Dva na houpačce
