Jean-Paul Belmondo
6. 9. 2021 (88 let) – Paříž, Francie
Píše se rok 1963 a v Jižní Americe probíhá natáčení dobrodružného filmu. Podle pokynů režiséra mladý představitel hlavní role provádí odvážné kousky – uskakuje před jedoucími auty, ručkuje ve dvacetimetrové výšce po napnutém laně mezi dvěma rozestavěnými domy, šplhá po okraji střechy. Filmoví kaskadéři sedí opodál a klidně se dívají na muže, který jim nedává příležitost zastoupit ho ani v těch nejobtížnějších scénách. Vědí, že když si nebude vědět rady, přijde za nimi sám….
O 37 let později – kdesi na Kubě. Stejný herec, stejný režisér. Natáčení dalšího dobrodružného filmu dává oběma zapomenout na neúprosný čas, který jako by pro ně neexistoval. Režisér opět vymýšlí bláznivé kousky a herec, kterému táhne na sedmdesátku, znovu šplhá po žebřících, pádí džunglí a skáče přes vagóny rozjetého vlaku s puškou v ruce. Kaskadéři už rezignují, a popíjejí studenou limonádu ve filmovém stanu…
Kdo jsou ti dva muži, kteří už skoro padesát let rozdávají mezi filmové diváky smích, radost, dobrodružství a napětí? Neúnavný francouzský režisér Philippe de Broca a nejošklivější francouzský sympaťák Jean-Paul Belmondo. Legenda francouzského filmu se narodila na pařížském předměstí Neuilly nad Seinou. O tři roky později se na stejném místě narodí manželům Brasseurovým syn Claude a o rok později manželům Veberovým syn Francis. Z jednoho vyroste uznávaný herec, z druhého schopný režisér a scénárista. A Jean-Paul? Dětství prožil s rodiči a starším bratrem na venkově. Rodiče ho zbožňovali a on zbožňoval je. Otec Paul byl významný sochař, v jehož ateliéru se scházela řada umělců. Pro malého a divokého Jeana-Paula to byla dobrá škola. Zřejmě jediná, kterou byl ochoten akceptovat. Do té, v níž měl tiše sedět v lavici a učit se, docházel většinou jen na tělocvik. Chtěl se stát boxerem – jeho idol byl Francouz Marcel Cerdan, mistr světa v boxu (z jedné školní rvačky si odnesl přeražený nos). Rodiče mu to rozmlouvali, nakonec mu jeho záměr překazila v šestnácti letech tuberkulóza. Když se vyléčil, rozhodl se stát hercem a vypravil se sám do Paříže na konzervatoř. Pro přijímací zkoušku si vybral jeden z klasických kusů, ale v jeho podání vypadala klasika spíš jako parodie, což se pedagogům moc nelíbilo. Vzali ho až na potřetí. Pak učitele překvapil přirozeným talentem a neodolatelným šarmem a charismatem. Jen proto mu odpouštěli jeho rošťácké kousky a rebelantství. Úspěšně absolvoval konzervatoř a začal hrát v provinčních divadlech. Všude měl úspěch, ale všude to pro něj bylo malé a tak se vracel do Paříže korzovat po bulvárech a pít s kamarády. Jeden z nich se zrovna vrátil z Indočíny a nadšeně objevoval pařížský svět na St.Germain des Prés. Jmenoval se Alain Delon. Jean-Paul začínal pozvolna hrát i menší filmové role. Výrazněji se prosadil až o čtyři roky později ve snímku Jeana-Luca Godarda U konce s dechem (1960). Film stál u zrodu francouzské nové vlny a zároveň Belmondova úspěchu. Nikdy se netajil tím, že hrát v komerčních filmech je pro něj větší zábava než se trmácet po ulicích s ruční kamerou. Už v roce 1962 ho okouzlila role v dobrodružném filmu Cartouche. Vždycky rád sportoval a možnost spojit herectví a dobrodružství byla velmi lákavá. Nenechával se zastupovat kaskadéry, a všechny odvážné kousky prováděl sám. Několikrát měl namále, třeba když ve filmu Strach nad městem sklouzl nešťastně ze střechy Galerie Lafayette a jen díky tomu, že se v poslední chvíli zachytil za okap, nepřišla Francie o svého nejoblíbenějšího herce. Při natáčení Zvířete se na něj zase vrhl ochočený tygr tak prudce, že mu zlomil ruku. Až ve třiapadesáti letech změnil názor – při natáčení filmu Bezva finta se jeho hlava srazila s hákem autojeřábu a musel být ošetřen v nemocnici. Až tento úraz přesvědčil Belmonda, že už by neměl tolik riskovat.
Po Muži z Ria (1964) přišla dlouhá řada dobrodružných komedií a drsných kriminálních příběhů. Ještě jednou se vrátil k nové vlně a Godardovi ve filmu Bláznivý Petříček (1965). Nejslavnější filmy přišly v 70. a 80. letech. Nenapravitelný, Zvíře, Sympatický dareba, Veselé Velikonoce, Mrchožrouti, Bezva finta, Samotář – to vše byla přesně Belmondova parketa. V roce 1987 se Belmondo vrátil po 30 letech k divadlu a ohromil kritiku i diváky v rolích Keana a Cyrana z Bergeracu. Později koupil malé pařížské divadlo Marigny, kde vystupoval v roli Fredericka v Bulváru zločinu. V devadesátých letech zvolnil tempo a to se mu vyplatilo – za film Cesta zhýčkaného dítěte obdržel Francouzského Cézara. Další spolupráce s režisérem Claude Lelouchem přinesla film Bídníci 20.století, alegorický příběh Hugových Bídníků, kde si vedle Jeana-Paula zahrál i jeho syn Paul – představoval Jeana Valjeana v mládí. V roce 1997 se dal dohromady se svým dávným přítelem Alainem Delonem a popáté tak spolu stanuly dva největší idoly francouzského filmu před kamerou – film Poloviční šance byla směs akce, napětí a komedie, ovšem ne moc šťastně napsaná, a film neměl takový úspěch jak se čekalo. Zatímco Alain Delon se zapřísahal, že už žádný film nenatočí, Jean-Paul přijal roli v katastrofické sci-fi Možná, a o rok později se vydává na Kubu točit dobrodružný film Amazon.
Jean-Paul a ženy, to bylo téma, které zaměstnávalo francouzský tisk po léta. Když v roce 1959 spolu s Alainem Delonem hráli ve filmu Buď hezká a mlč, jako by tím názvem předznamenali oba roli žen v jejich životě.Ve dvaceti se Jean-Paul oženil s tanečnicí Elodií Constantinovou. Manželství jim vydrželo 12 let (1953-1965), a narodily se jim tři děti. Nejstarší dcera Patricie zahynula v roce 1994 při požáru jejího pařížského bytu (bylo jí 36 let). Syn Paul byl automobilovým závodníkem, příležitostným hercem a dnes se věnuje obchodu. Dcera Florence je filmovou produkční. Belmondo už má pět vnuků. Po rozvodu žil dva roky s herečkou Ursulou Andress (se kterou se seznámil při natáčení adaptace Vernova románu Číňanovy trampoty v Číně), sedm let s herečkou Laurou Antonelli a kratší dobu s dalšími ženami. Usadil se v roce 1989, kdy se na tenisovém kurtu díky své fence Maye seznámil s o 30 let mladší bývalou tanečnicí Natty. Obklopen její láskyplnou péčí se zatím vždy zotavil z těžkých nemocí – v roce 1995 prodělal náročnou operaci nohou po ucpání cév, v roce 1998 měl malou srdeční slabost a před dvěma lety prodělal masivní mozkovou mrtvici. Po deseti měsících uspořádal v červnu nový vstup do společnosti. A v prosinci odvedl milovanou Natty (41) po třinácti letech k oltáři. V srpnu 2004 Jean-Paul opět všechny překvapil – poté, co oslavil sedmdesátku, narodila se mu další dcera – malá Stella.
Muž a jeho pes
2000
Amazonka
Herci
1999
Možná
1998
Poloviční šance
1996
Désiré
1995
Bídníci 20. století
Sto a jedna noc
1992
Neznámý v domě
1988
Cesta zhýčkaného dítěte
1987
Samotář
1985
Bezva finta
1984
Mrchožrouti
Veselé Velikonoce
1983
Dobrodruh
1982
Eso es
1981
Profesionál
1980
Kašpárek
1979
Policajt nebo rošťák
1977
Zvíře
1976
Lovec hlav
Tělo mého nepřítele
1975
Nenapravitelný
Strach nad městem
1974
Stavisky
1973
Muž z Acapulca
Následník
1972
Doktor Popaul
Smůla
1971
Kořist
Manželé z roku II
1970
Borsalino
1969
Muž, který se mi líbí
Siréna od Mississippi
Velký šéf
1968
Le Démoniaque
Ho!
1967
Casino Royale
Zloděj z Paříže
1966
Hoří Paříž?
Sympatický dareba
1965
Bláznivý Petříček
Muž z Hongkongu
Par un beau matin d’été
1964
100 000 dolarů na slunci
Honba na muže
Muž z Ria
Víkend na Zuydcoote
Záhadný kontraband
1963
Banánová slupka
Dragées au poivre
Mare matto
Nejkratší den
Nejstarší Fercheaux
1962
Cartouche
I Don giovanni della Costa Azzurra
Opice v zimě
Práskač
1961
Amours célèbres
Kněz Léon Morin
Muž jménem La Rocca
Statek
Žena je žena
1960
Francouzka a láska
Horalka
La novice
Les Distractions
Moderato cantabile
U konce s dechem
Velký risk
1959
Anděl na zemi
Na dva západy
1958
Buď hezká a mlč
Les Tricheurs
Přátelé na neděli
Un drôle de dimanche
À pied, à cheval et en sputnik
1957
À pied, à cheval et en voiture
1956
Moliere
Bulvár zločinu / Frédérik ou le boulvard du crime
(od Erica Emmanuela Schmitta )
1996
La puce a l’oreille
(od Georgese Feybyaua)
1993
Příběhy pro dámy / Tailleur pour dames
(od Georgese Feybyaua)
1990
Cyrano z Bergeracu
(od Edmonda Rostanda)
1987
Kean
(drama/komedie od Jean-Paul Sartra)
1959
Trésor party
1958
Oscar
1957
César et Cléopatre
La mégere apprivoisée
1956
L’hôtel du libre échange
1955
Fantasio
L’annonce faite a Marie
1954
Les plaibyurs
Crinolines et guillotine
Andalousie
Le médecin malgré lui
Les précieuses ridicules
Georges Dandin
Le commissaire est bon enfant
La petite hutte
L’avare
Le malaby imaginaire
1953
La jalousie du barbouillé
Le mariage forcé
Médée
Zamore
La reine blanche
La locandiera
Le boulingrin
1952
Gloria sera vangée
1951
Mon ami le cambrioleur
1950
La belle au bois dormant
Eso es
1979
Policajt nebo rošťák
1974
Stavisky
1973
Muž z Acapulca
