Alain Resnais
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 3.6.1922 - Vannes, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 1.3.2014 (91 let) - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
"Pokud se v mých filmech děje nevyprávěly chronologicky, nebylo to naschvál, ale protože jsem věřil, že divák tak dospěje k silnější emoci. Moje idea nebyla, že dramatický vývoj neexistuje a že vše je zpochybněno." řekl Alain Resnais.
Jeho tvorba patří bez větších pochyb mezi klasiku. Už film Hirošima, má láska (1959) vzbudil zasloužený ohlas neotřelým vyprávěním milostného příběhu na pozadí "jednoho z nejhorších zločinů lidstva", a řekl-li Godard, že prvotním úkolem filmové montáže je "přiblížit k sobě věci, které se k tomu nezdály určeny", pak Alain Resnais už mnohem dříve předvedl ohromující a těžko překonatelný způsob, jak to udělat.
Resnaisovým nesmrtelným dílem už navždy zůstane uhrančivá, tajemná, horečnatá a neuchopitelná "barokní freska" Loni v Marienbadu (1961), zcela nepolitický (a z tohoto ohledu z Resnaisovy tvorby až do 80. let vybočující) snímek, vítězný film benátského festivalu roku 1961. Jeho východisko je však stejné jako u Hirošimy, mé lásky, jen s prohozenými rolemi muže a ženy; on s sebou přináší minulost, na niž si ona nemůže nebo nechce vzpomenout - i tady je ve hře láska stejně jako smrt.
Milostná zápletka je obsažena i ve zdánlivě ryze politickém snímku Válka skončila (1966), o španělském odbojáři ve francouzském exilu. Proti ocenění filmu Válka skončila na karlovarském festivalu bývalí soudruzi úspěšně intervenovali, tato epizoda však nemohla ohrozit historické ohodnocení filmu jako dalšího dokladu Resnaisova jedinečného umění skloubit politiku s láskou a erotikou, minulost s přítomností.
Politizující rozměr má i jinak výrazně psychologický snímek Prozřetelnost z roku 1977 - ve svém odlehlém sídle Providence se stárnoucí spisovatel pokouší dát dohromady nitky svého románu. Čím déle trvá noc a stoupá hladina alkoholu v krvi, tím více se mu postavy vymykají z rukou a objevují se na nepřípadných místech a v nevhodných situacích. Spisovatel Langham (sir John Gielgud) do nich promítá své nejosobnější pocity: hrůzu z organizovaného teroru diktatur stejně jako z vlastního fyzického úpadku, pocit viny vůči své ženě, která spáchala sebevraždu, špatné svědomí spojené s averzí vůči svému vlastnímu synovi (Claud) a spiklenecké sympatie k nevlastnímu (Kevin). Soukromí je neoddělitelné od politiky: vlastní syn je ztělesněním sebejistého pravicového liberála, "bastard" Kevin je zase dítětem "Vlasů" a levicových protestních hnutí, jejich otec je pak jedním z oněch "salónních bolševiků", kteří z bezpečné distance snili dlouhý revoluční sen a nechtějí z něj být na stará kolena rušeni. Po noci, v níž zbytek logiky románu rozloží zbytečná, ale neodehnatelná postava fotbalisty v trenýrkách a kdy už není jasné, zda všudypřítomné hřmění vychází z autorova žaludku či z otřesů doby a universa, přijde ráno, projasnění, smíření a skládání účtů. Filosofický traktát, dotýkající se nejvážnějších věcí s fascinujícím mistrovstvím výrazu a s vydatnou dávkou humoru, získal Césara za nejlepší film roku - ocenění, které Alain Resnais jako dosud jediný filmař obdržel celkem třikrát (1977 - Prozřetelnost, 1993 - Smoking, no smoking, 1997 - Stará známá písnička).
Zcela vybočující z dosavadní Resnaisovy tvorby pak je snímek Život je román z roku 1983 - extrémní vybočení Resnaisovy tvorby, barokní film, jehož ironický chlad je způsoben šílenou "sázkou", totiž: včlenit do jediného filmu naprosto nesourodé, necelé, protichůdné prvky - a postavit si přitom do cesty tolik překážek, kolik jen možno. Divák se neustále ocitá v jiném filmu (Resnais chtěl, aby určité scény vypadaly, že nejsou od něj), v hudbě, architektuře, montáži záběrů následuje jeden rozpor za druhým. Perfekcionista Resnais, známý jindy svou schopností dosáhnout dokonalé souhry svých spolupracovníků, tentokrát od počátku zajistil, aby se nikdo z nich neseznámil s prací toho druhého - až do začátku natáčení.
[/tab]
[tab title="Režie"]
1984
Pravý břeh, levý břeh
1983
Zločin
1976
Lovec hlav
1974
Náhoda a násilí
1973
Následník
1971
Bez motivu
1969
Tout peut arriver
[/tab]
[tab title="Scénáře"]
1984
Pravý břeh, levý břeh
1976
Lovec hlav
1973
Následník
1971
Bez motivu
[/tab]
[tab title="Herec"]
1975
Le chat et la souris
1973
Následník
1971
Bez motivu
1966
Made in U.S.A.
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]