Charles Dumont

#1 · 19. 11. 2024, 10:40

Citát ze zdroje Tom Key dne 19. 11. 2024, 10:40
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 26.3.1929 - Cahors, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 18.11.2024 (95 let) - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Charles Dumont, francouzský zpěvák a skladatel se proslavil hlavně spoluprací s Édith Piaf, pro kterou složil některé z jejích největších hitů, včetně Non, je ne regrette rien a Mon Dieu. Psal také pro Barbru Streisandovou, Dalidu a Tina Rossiho.
Narodil se v březnu 1929 v Cahors a vyučil se trumpetistou. Po poslechu nahrávek Louise Armstronga se u něj rozvinula vášeň pro jazz. Pod svým jménem nebo pseudonymy také psal a navázal věrnou spolupráci s textařem Michelem Vaucairem.
V roce 1956 spolu napsali Non, je ne regrette rien (Ne, ničeho nelituji), ale teprve 5. října 1960 se jim podařilo domluvit setkání s Édith Piaf, setkání, které vešlo do legend. Piaf byla zrovna nemocná a trpěla bolestmi. Dumont se s ní na písni nedohodl a tři jeho nabídky byly odmítnuty. Piaf byla toho názoru, že skladatel je příliš strojený. Ale toho dne, když si všichni tři povídali o Non, je ne regrette rien, písni o životě, tušili, že dny slavné zpěvačky se krátí a že právě tahle píseň má zvláštní kontext.
Text nakonec Edith dojal a oběma umělcům se podařilo ji přesvědčit, aby píseň zařadila do svého repertoáru. Nakonec se stala hitem. Téhož roku jí pak Dumont nabídl další písně, například Mon Dieu a Les Flonflons du bal. „Na svět mě přivedla moje matka, ale Edith Piaf mě přivedla do světa,“ říkával s oblibou skladatel.
Následoval zásadní příspěvek do zpěvaččina repertoáru: více než třicet písní včetně Les Amants, které Piaf a Dumont napsali a zpívali společně. V roce 1963 pro ni napsal Je m'en remets à toi s textem Jacquese Brela. Piaf zemřela dříve, než ji mohla nahrát, a Dumont ji nahrál v roce 1964. V roce 2007 ji zařadil do pořadu Piaf, je t'aime, který v Olympii uvedla zpěvačka Marie Orlandi.
Charles Dumont skládal také pro televizi, pro Michela Vaillanta v roce 1967, a pro film, včetně Pan Hulot jede na výstavu Jacquese Tatiho v roce 1971 a Parade téhož režiséra v roce 1974. V tomto roce se také seznámil s americkou zpěvačkou Barbrou Streisandovou, která na skladbu Le Mur nahrála francouzskou a anglickou verzi a učinila z ní hit. Jeho melodie převzali Dalida a Tino Rossi, stejně jako Gloria Lasso a Luis Mariano.
V sedmdesátých letech se Dumont vydal na osobnější pěveckou dráhu a na úkor svých protestních písní předváděl vlastní skladby, v nichž hlavní místo zaujímá láska a ženy: jeho Une chanson (1976) a Les Amours impossibles (1978) se staly velkými hity. Mezi další známé písně na stejné téma patří Toi la femme mariée a La Cigarette après l'amour.
Francouzská akademie mu v roce 1987 udělila cenu Prix Henry-Jousselin za všechny jeho písně. V roce 1973 mu byla rovněž udělena Cena Akademie Charles-Cros za album Une femme.
V březnu 2004 oslavil v pařížském Le Bataclan padesát let svého působení v hudební branži.
V roce 2005 se seznámil s aranžéry a producenty Jeanem Lahcènem a Lionelem Ducosem, s nimiž natočil tři alba Passionnément, Je t'invite a Les Incontournables, vydaná u Socadisc. Lionel Ducos natočil videoklip k albu Je t'invite. Poté uspořádal čtyři koncerty v Olympii s názvem Je suis venu te dire au revoir, které produkoval Michel Habert pro MHO.
V roce 2010 se zúčastnil páté sezóny turné Âge tendre et têtes de bois spolu s Michèle Torr, Sheilou, Hervé Vilardem, Georgette Lemaire a Alainem Turbanem. V roce 2018 spolupracoval s Besançonskou filharmonií pod vedením Pascala Vuillemina na přípravě dvou koncertů ve Velkém kursaalu v Besançonu 22. a 23. září 2018. Současně plánoval koncert v Bobinu.
V roce 2019 vystoupil 3. a 4. října v místnosti Gustava Eiffela v Eiffelově věži s recitálem La Tour Eiffel en musique - Chantez! u příležitosti vydání svého posledního alba L'Âme sœur, na kterém ho doprovodí hudebník a aranžér Frédéric Andrews. Bylo to jeho poslední živé vystoupení.

[/tab]
[tab title="Filmová hudba"]
1975
Le Commando des chauds lapins

1974
Le Plumard en folie
Parade

1973
Les Gourmandines

1971
Pan Hulot jede na výstavu

1968
Il mio corpo per un poker
[/tab]
[tab title="Hudební ukázky"]
[audiotrack title="Non, je ne regrette rien" songwriter="Charles Dumont" mp3="https://francouzskyfilm.cz/wp-content/uploads/2024/11/Piaf-Regrette.mp3"]

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]

[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 26.3.1929 - Cahors, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 18.11.2024 (95 let) - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Charles Dumont, francouzský zpěvák a skladatel se proslavil hlavně spoluprací s Édith Piaf, pro kterou složil některé z jejích největších hitů, včetně Non, je ne regrette rien a Mon Dieu. Psal také pro Barbru Streisandovou, Dalidu a Tina Rossiho.
Narodil se v březnu 1929 v Cahors a vyučil se trumpetistou. Po poslechu nahrávek Louise Armstronga se u něj rozvinula vášeň pro jazz. Pod svým jménem nebo pseudonymy také psal a navázal věrnou spolupráci s textařem Michelem Vaucairem.
V roce 1956 spolu napsali Non, je ne regrette rien (Ne, ničeho nelituji), ale teprve 5. října 1960 se jim podařilo domluvit setkání s Édith Piaf, setkání, které vešlo do legend. Piaf byla zrovna nemocná a trpěla bolestmi. Dumont se s ní na písni nedohodl a tři jeho nabídky byly odmítnuty. Piaf byla toho názoru, že skladatel je příliš strojený. Ale toho dne, když si všichni tři povídali o Non, je ne regrette rien, písni o životě, tušili, že dny slavné zpěvačky se krátí a že právě tahle píseň má zvláštní kontext.
Text nakonec Edith dojal a oběma umělcům se podařilo ji přesvědčit, aby píseň zařadila do svého repertoáru. Nakonec se stala hitem. Téhož roku jí pak Dumont nabídl další písně, například Mon Dieu a Les Flonflons du bal. „Na svět mě přivedla moje matka, ale Edith Piaf mě přivedla do světa,“ říkával s oblibou skladatel.
Následoval zásadní příspěvek do zpěvaččina repertoáru: více než třicet písní včetně Les Amants, které Piaf a Dumont napsali a zpívali společně. V roce 1963 pro ni napsal Je m'en remets à toi s textem Jacquese Brela. Piaf zemřela dříve, než ji mohla nahrát, a Dumont ji nahrál v roce 1964. V roce 2007 ji zařadil do pořadu Piaf, je t'aime, který v Olympii uvedla zpěvačka Marie Orlandi.
Charles Dumont skládal také pro televizi, pro Michela Vaillanta v roce 1967, a pro film, včetně Pan Hulot jede na výstavu Jacquese Tatiho v roce 1971 a Parade téhož režiséra v roce 1974. V tomto roce se také seznámil s americkou zpěvačkou Barbrou Streisandovou, která na skladbu Le Mur nahrála francouzskou a anglickou verzi a učinila z ní hit. Jeho melodie převzali Dalida a Tino Rossi, stejně jako Gloria Lasso a Luis Mariano.
V sedmdesátých letech se Dumont vydal na osobnější pěveckou dráhu a na úkor svých protestních písní předváděl vlastní skladby, v nichž hlavní místo zaujímá láska a ženy: jeho Une chanson (1976) a Les Amours impossibles (1978) se staly velkými hity. Mezi další známé písně na stejné téma patří Toi la femme mariée a La Cigarette après l'amour.
Francouzská akademie mu v roce 1987 udělila cenu Prix Henry-Jousselin za všechny jeho písně. V roce 1973 mu byla rovněž udělena Cena Akademie Charles-Cros za album Une femme.
V březnu 2004 oslavil v pařížském Le Bataclan padesát let svého působení v hudební branži.
V roce 2005 se seznámil s aranžéry a producenty Jeanem Lahcènem a Lionelem Ducosem, s nimiž natočil tři alba Passionnément, Je t'invite a Les Incontournables, vydaná u Socadisc. Lionel Ducos natočil videoklip k albu Je t'invite. Poté uspořádal čtyři koncerty v Olympii s názvem Je suis venu te dire au revoir, které produkoval Michel Habert pro MHO.
V roce 2010 se zúčastnil páté sezóny turné Âge tendre et têtes de bois spolu s Michèle Torr, Sheilou, Hervé Vilardem, Georgette Lemaire a Alainem Turbanem. V roce 2018 spolupracoval s Besançonskou filharmonií pod vedením Pascala Vuillemina na přípravě dvou koncertů ve Velkém kursaalu v Besançonu 22. a 23. září 2018. Současně plánoval koncert v Bobinu.
V roce 2019 vystoupil 3. a 4. října v místnosti Gustava Eiffela v Eiffelově věži s recitálem La Tour Eiffel en musique - Chantez! u příležitosti vydání svého posledního alba L'Âme sœur, na kterém ho doprovodí hudebník a aranžér Frédéric Andrews. Bylo to jeho poslední živé vystoupení.

[/tab]
[tab title="Filmová hudba"]
1975
Le Commando des chauds lapins

1974
Le Plumard en folie
Parade

1973
Les Gourmandines

1971
Pan Hulot jede na výstavu

1968
Il mio corpo per un poker
[/tab]
[tab title="Hudební ukázky"]
[audiotrack title="Non, je ne regrette rien" songwriter="Charles Dumont" mp3="https://francouzskyfilm.cz/wp-content/uploads/2024/11/Piaf-Regrette.mp3"]

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]