Fernandel
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first]
[/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 8.5.1903 - Marseille, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 11.4.1971 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]
[tabs]
[tab title="Životopis"]
Vlastním jménem Fernand Joseph Désiré Contandin se narodil v tradiční herecké rodině, oba jeho rodiče hrály na divadelních scénách v Marseille. Poprvé předstoupil před obecenstvo v divadle Chave již v pěti letech v roli vojáčka. I přes přání svého otce, aby pokračoval v herecké tradici, si Fernandel hledá, po ukončení školní docházky, solidní zaměstnání. Krátce pracoval jako bankovní úředník, účetní, prodavač látek ale i jako metař. Po absolvování vojenské služby u 39. pluku horského dělostřelectva v Grenoblu začal vystupovat s kabaretními scénkami a jako zpěvák o přestávkách filmových promítání. Postupně se jeho okruh výstupů rozšiřuje a zanedlouho se stává v okolí Marseille známým a vyhledávaným komikem.
V roce 1928 odjíždí do Paříže, kde podepisuje smlouvu se společností Pathé na devatenácti týdenní turné. Záhy si získal pařížské obecenstvo, hlavně pro svoji schopnost improvizace a porozumění si s obecenstvem. Jeho popularitu se snažil využít, tehdy začínající, zvukový film. Zdařilý debut před kamerou si odbyl ve filmu Le Blanc et le noir (Bílý a černý, 1931) v roli hotelového poslíčka znuděného životem. Po několika nevýznamných rolích se zakrátko stává trvalou součástí filmových ateliérů, stejně jako jeho přítel, také tehdy začínající, Jean Gabin, se kterým později společně založí filmovou společnost Gafer (Gabin-Fernandel). Kladné kritiky, a první větší roli, si vysloužil v adaptaci hry od Maupassanta Le Rosier de Madame Husson (Mládenec paní Hussonové,1932), kde zaujal především komickou mimikou. I přes nesouhlas autora se překvapivě objevil i ve vážné roli v přepisu románu Jeana Giona Člověk z hor pod názvem Angeles (1933). S režisérem Marcelem Pagnolem, který měl výrazný podíl na jeho formování, pokračoval ve spolupráci i nadále. Společně natáčí další adaptaci románu Jeana Giona Nový život, veselohru Prosťáček (1942), komedie Pekařova žena (1942) a Studnářova dcera (1942). Jejich poslední spoluprací bylo filmování komedie Topaze (Abeceda úspěchu, 1950), film skončil s neúspěchem a dlouholeté přátelství mezi Fernandelem a Pagnolem se po vážné roztržce rozpadlo. Po celou tuto dobu točil samozřejmě i s jinými režiséry. Bohužel byla většina jeho rolí ve filmech, mnohdy kýčovitých, stále stejného charakteru. V souvislosti s toto komerční tvorbou se při vyslovení jména Fernandel každému neodmyslitelně vybaví role prostých, až prostoduchých, a naivních lidí z venkova.
Po druhé světové válce a v padesátých letech točí hlavně komedie, za všechny např. tragikomedie L‘ Auberge rouge (Červená krčma,1951), kde v roli mnicha řeší dilema mezi zpovědním tajemstvím a smyslem pro povinnost, přepis klasické operety Mam‘zelle Nitouche (1954) v dvojroli divadelníka Floridora a varhaníka Celestina, lyrická komedie Sous le ciel de Provence (Čtyři kroky v oblacích, Čtyři kroky do nebe,1956) a veselohra Zákon, kritizující nesmyslnou byrokracii. Za čtyřicet let natáčel s mnoha partnerkami, mezi ty rozhodně zajímavější patří i čtyřnohá kráva se kterou natáčel film La Vache et le prisonnier (Kráva a zajatec,1959), příběh podle novely Jasquese Antoina Skutečný příběh, vyprávějící o cestě francouzského vojáka Charlese z německého zajetí.
Ovšem role jež Fernandela zvěčnila, je role vesnického faráře Dona Camilla, který vede nekonečné spory s komunistickým starostou malého italského městečka. Na úspěch prvních dvou dílů, Le Petit monde de Don Camillo (Don Camillo, 1952), Le Retour de Don Camillo (Don Camillo se vrací, 1953), pod režijním vedením Juliena Duviviera, s touto hlavní postavou navázalo mnoho dalších epizod pod vedením různých režisérů (Carmine Gallone, Luigi Comencini,……). Za tuto roli se mu dostalo i přijetí u papeže, ocenění v podobě řádu Čestné legie, udělované francouzským prezidentem a spoustu dalších poct. Don Camillo byla i jeho poslední role, při natáčení jedné z epizod, Don Camillo a nespokojenci, se zhoršil jeho zdravotní stav a natáčení muselo být přerušeno (film zůstal nedokončen). Fernandel umírá 26. prosince 1971 v rodné Marseille. Během celé jeho kariéry ho provázela jeho první láska, a později manželka, Henrietta, kterou poznal již v době svého mládí. Za svého působení u filmu dostal i několik nabídek od Hollywoodských studií, vždy však odmítl, s úsměvem a se slovy:“ Nerad jezdím tam, kde nemají pastis.“
[/tab]
[tab title="Filmové role"]
Sicilský klan (Delon,Gabin)
Dobrodruzi (Delon)
Riziková třída (Belmondo)
100 000 dolarů na slunci (Belmondo)
Maigret tend un piege (Gabin)
Le Chemin des écoliers (Delon)
Les amants de Montparnasse (Richard)
[/tab]
[/tabs]
[/one-half-first]
[one-half]
[/one-half]