Michel Boujenah

#1 · 25. 5. 2023, 9:49

Citát ze zdroje Tom Key dne 25. 5. 2023, 9:49
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 2.11.1952 - Tunis, Tunisko
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Michel Boujenah je francouzsko-tuniský herec, humorista a režisér, který strávil své rané dětství v Tunisku. Jeho otec, Joseph Boujenah, byl lékař. V roce 1963 se Michel s rodiči přestěhoval do Francie a usadil se ve městě Croix d'Arcueil v Bagneux, na skromném předměstí jižní Paříže. V roce 1967 se ve svých 15 letech rozhodl splnit si svůj dětský sen: stát se hercem. Jednoho dne na alsaské škole v 6.obvodu (byl tam středoškolským studentem v letech 1967 až 1970), přednesl ústní prezentaci o knize Le Dernier des Justes od André Schwarz-Barta, díky níž pochopil svůj dar vypravěče příběhů. Poté nastoupil do školního divadla, a po maturitě uspěl v konkurzu na École Supérieure d'Art Dramatique v Národním divadle ve Štrasburku, přestože mnohým zkoušejícím vadil jeho tuniský přízvuk.
V roce 1972, po několika komediálních kurzech, Michel Boujenah a jeho dva přátelé, Paul Allio a Corinne Atlas, založili vlastní divadelní společnost La Grande Cuillère, do které přivedli amatérské herce, teenagery z předměstí. Šest let hrál pro děti a v Café-théâtres vystupoval s vlastními texty.
Psal a režíroval všechny své sólové pořady, které vyvracejí negativní stereotypy a zároveň potvrzují jeho kulturní identitu. Jeho první představení v roce 1980, Albert, vytvořené v divadle Lucernaire v Paříži pronajatém pro tuto příležitost a napsané spolu s Corinne Atlas s hudbou Michela Valensiho a Geneviève Cabannes, mělo velký úspěch. Ztělesňuje svůj vlastní charakter a jako téma si bere život tuniských Židů, imigrantů ve Francii, trpících svým vykořeněním a podivným pocitem při příjezdu do Francie poznamenané zbytky koloniální ideologie. Jeho židovský původ je pro něj zásadní jako osobní prvek, který tvoří jeho identitu, ale nepřeje si stavět svůj humor na tomto obrazu. Jeho druhá show Anatole je neúspěšná, takže pokračuje ve své postavě Alberta. Další, Les Magnifiques, série portrétů francouzsko-tuniských Židů měla opět velký úspěch. Poté byl uznán veřejností, médii i zábavním světem a jeho hvězdná kariéra mohla začít. Pokračuje Andělem strážným, Ona a já, Malý džin atd.
V roce 1979 úspěšně zahájil kariéru komediálního herce filmem Ale co jsem proboha udělal, abych měl ženu, která popíjí v kavárnách s muži? od Jana Saint-Hamonta. Hraje svou oblíbenou roli, hluboce laskavého a poněkud naivního muže. V roce 1985 si zahrál v Tři muži a nemluvně od Coline Serreau s André Dussollierem a Rolandem Giraudem a získal Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli a svůj první velký úspěch jako filmový herec. V roce 1992 byl součástí výběru kandidátů na Césara pro nejlepšího herce za svůj film Ariela Zeitouna Pupek světa, kde se nadobro rozloučil se svými komickými rolemi.
V roce 2003 napsal a režíroval svůj první film Otec a syn s Philippem Noiretem, Charlesem Berlingem a svým synovcem Matthieu Boujenahem. Tato komedie je o otci, který se snaží dát dohromady své tři syny. Osobnosti čtyř postav jsou čtyři z aspektů jeho vlastní osobnosti. Byl nominován na Césara za nejlepší první beletristické dílo a další úspěch získal se svou one-man show Les Nouveaux Magnifiques v Théâtre du Gymnase v Paříži s novou sérií portrétů tuniských Židů, dvacet let po vytvoření první. V roce 2007 byl jmenován uměleckým ředitelem Festival de Ramatuelle, jako nástupcem Jean-Clauda Brialyho, který zemřel v květnu 2007. V roce 2008 uvedl svůj pořad Konečně svobodný!. V lednu 2013 oznamuje v pořadu Les Grosses Têtes na RTL, že připravuje film, ve kterém nebudou chybět Yvan Attal a Pascal Elbé. Tentýž den se na měsíc poprvé objevil ve hře Neznámý na této adrese v divadle Antoine s Charlesem Berlingem. Hra velmi pravidelně mění herce - Gaspard Proust, Pascal Elbé, Stéphane Guillon, Dominique Pinon, Thierry Lhermitte a Patrick Timsit.
Michel Boujenah je rozvedený s Isabelle Luzet, stylistkou a kadeřnicí ze světa zábavy, s níž má syna Josepha (narozen v roce 1998) a dceru Louise (narozen v roce 2000). Michelovi tři bratri Yves (narozen v roce 1946), Jean-Louis (narozen v roce 1950) a Paul (narozen v roce 1958), pracují také jako filmaři.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2021
On est fait pour s'entendre

2012
Cendrillon au Far West

2009
La Grande Vie
Ultimatum

2008
Les Bureaux de Dieu

2007
Poslední gang

2003
Les Clefs de bagnole
Otec a synové
Tři muži a nemluvně po 18 letech

2001
La Grande vie

1998
Don Juan

1997
Une femme très très très amoureuse
XXL

1996
Léto v La Goulette
Má žena mě opustila

1995
Bídníci 20. století

1993
Le Nombril du monde

1991
Podtrženo, sečteno!

1989
Moitié-moitié

1988
Les surprises de l'amour

1987
Lévy et Goliath

1986
La Dernière image
Prunelle Blues

1985
Tři muži a nemluvně
Le Voyage à Paimpol
Zlomky života

1983
Rock 'n Torah

1981
Fais gaffe à la gaffe!

1980
Mais qu'est-ce que j'ai fait au Bon Dieu pour avoir une femme qui boit dans les cafés avec les hommes?

[/tab]
[tab title="Režie"]
2016
Na stejné notě

2007
Trois amis

2003
Otec a synové

[/tab]
[tab title="Scénáře"]
2016
Na stejné notě

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]

[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 2.11.1952 - Tunis, Tunisko
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Michel Boujenah je francouzsko-tuniský herec, humorista a režisér, který strávil své rané dětství v Tunisku. Jeho otec, Joseph Boujenah, byl lékař. V roce 1963 se Michel s rodiči přestěhoval do Francie a usadil se ve městě Croix d'Arcueil v Bagneux, na skromném předměstí jižní Paříže. V roce 1967 se ve svých 15 letech rozhodl splnit si svůj dětský sen: stát se hercem. Jednoho dne na alsaské škole v 6.obvodu (byl tam středoškolským studentem v letech 1967 až 1970), přednesl ústní prezentaci o knize Le Dernier des Justes od André Schwarz-Barta, díky níž pochopil svůj dar vypravěče příběhů. Poté nastoupil do školního divadla, a po maturitě uspěl v konkurzu na École Supérieure d'Art Dramatique v Národním divadle ve Štrasburku, přestože mnohým zkoušejícím vadil jeho tuniský přízvuk.
V roce 1972, po několika komediálních kurzech, Michel Boujenah a jeho dva přátelé, Paul Allio a Corinne Atlas, založili vlastní divadelní společnost La Grande Cuillère, do které přivedli amatérské herce, teenagery z předměstí. Šest let hrál pro děti a v Café-théâtres vystupoval s vlastními texty.
Psal a režíroval všechny své sólové pořady, které vyvracejí negativní stereotypy a zároveň potvrzují jeho kulturní identitu. Jeho první představení v roce 1980, Albert, vytvořené v divadle Lucernaire v Paříži pronajatém pro tuto příležitost a napsané spolu s Corinne Atlas s hudbou Michela Valensiho a Geneviève Cabannes, mělo velký úspěch. Ztělesňuje svůj vlastní charakter a jako téma si bere život tuniských Židů, imigrantů ve Francii, trpících svým vykořeněním a podivným pocitem při příjezdu do Francie poznamenané zbytky koloniální ideologie. Jeho židovský původ je pro něj zásadní jako osobní prvek, který tvoří jeho identitu, ale nepřeje si stavět svůj humor na tomto obrazu. Jeho druhá show Anatole je neúspěšná, takže pokračuje ve své postavě Alberta. Další, Les Magnifiques, série portrétů francouzsko-tuniských Židů měla opět velký úspěch. Poté byl uznán veřejností, médii i zábavním světem a jeho hvězdná kariéra mohla začít. Pokračuje Andělem strážným, Ona a já, Malý džin atd.
V roce 1979 úspěšně zahájil kariéru komediálního herce filmem Ale co jsem proboha udělal, abych měl ženu, která popíjí v kavárnách s muži? od Jana Saint-Hamonta. Hraje svou oblíbenou roli, hluboce laskavého a poněkud naivního muže. V roce 1985 si zahrál v Tři muži a nemluvně od Coline Serreau s André Dussollierem a Rolandem Giraudem a získal Césara za nejlepšího herce ve vedlejší roli a svůj první velký úspěch jako filmový herec. V roce 1992 byl součástí výběru kandidátů na Césara pro nejlepšího herce za svůj film Ariela Zeitouna Pupek světa, kde se nadobro rozloučil se svými komickými rolemi.
V roce 2003 napsal a režíroval svůj první film Otec a syn s Philippem Noiretem, Charlesem Berlingem a svým synovcem Matthieu Boujenahem. Tato komedie je o otci, který se snaží dát dohromady své tři syny. Osobnosti čtyř postav jsou čtyři z aspektů jeho vlastní osobnosti. Byl nominován na Césara za nejlepší první beletristické dílo a další úspěch získal se svou one-man show Les Nouveaux Magnifiques v Théâtre du Gymnase v Paříži s novou sérií portrétů tuniských Židů, dvacet let po vytvoření první. V roce 2007 byl jmenován uměleckým ředitelem Festival de Ramatuelle, jako nástupcem Jean-Clauda Brialyho, který zemřel v květnu 2007. V roce 2008 uvedl svůj pořad Konečně svobodný!. V lednu 2013 oznamuje v pořadu Les Grosses Têtes na RTL, že připravuje film, ve kterém nebudou chybět Yvan Attal a Pascal Elbé. Tentýž den se na měsíc poprvé objevil ve hře Neznámý na této adrese v divadle Antoine s Charlesem Berlingem. Hra velmi pravidelně mění herce - Gaspard Proust, Pascal Elbé, Stéphane Guillon, Dominique Pinon, Thierry Lhermitte a Patrick Timsit.
Michel Boujenah je rozvedený s Isabelle Luzet, stylistkou a kadeřnicí ze světa zábavy, s níž má syna Josepha (narozen v roce 1998) a dceru Louise (narozen v roce 2000). Michelovi tři bratri Yves (narozen v roce 1946), Jean-Louis (narozen v roce 1950) a Paul (narozen v roce 1958), pracují také jako filmaři.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2021
On est fait pour s'entendre

2012
Cendrillon au Far West

2009
La Grande Vie
Ultimatum

2008
Les Bureaux de Dieu

2007
Poslední gang

2003
Les Clefs de bagnole
Otec a synové
Tři muži a nemluvně po 18 letech

2001
La Grande vie

1998
Don Juan

1997
Une femme très très très amoureuse
XXL

1996
Léto v La Goulette
Má žena mě opustila

1995
Bídníci 20. století

1993
Le Nombril du monde

1991
Podtrženo, sečteno!

1989
Moitié-moitié

1988
Les surprises de l'amour

1987
Lévy et Goliath

1986
La Dernière image
Prunelle Blues

1985
Tři muži a nemluvně
Le Voyage à Paimpol
Zlomky života

1983
Rock 'n Torah

1981
Fais gaffe à la gaffe!

1980
Mais qu'est-ce que j'ai fait au Bon Dieu pour avoir une femme qui boit dans les cafés avec les hommes?

[/tab]
[tab title="Režie"]
2016
Na stejné notě

2007
Trois amis

2003
Otec a synové

[/tab]
[tab title="Scénáře"]
2016
Na stejné notě

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]