Citát ze zdroje
Tom Key dne 3. 9. 2025, 22:43
Král padělatelů (Le Cave se rebiffe) je snímek, díky kterému se v roce 1960 Jean Gabin vrátil na vrchol popularity, a stal se velkou hvězdou francouzského filmu. Z image miláčka žen před druhou světovou válkou se proměnil v image stárnoucího gangstera (jako ve filmu Nesahejte na prachy - Touchez pas au grisbi z roku 1954). Scénárista Michel Audiard (jako vždy) je účasten tohoto návratu na výsluní. Od filmu Gas-oil (Benzín a olej) z roku 1955 mu Audiard vymýšlí zabijácké repliky, plynulé dialogy, včetně legendární hádky prezidenta, nadávek tuláka Archiméda, a drsných výslechů komisaře Maigreta.
Dvanáctá spolupráce mezi Gabinem a Audiardem, snímek Král padělatelů, se bezpochyby stane největší sbírkou „zabijáckých“ replik. Gabin se na natáčení setkává s Gillesem Grangierem za kamerou, kterého zná od roku 1936. Král padělatelů je velmi volnou adaptací stejnojmenného románu Alberta Simonina, druhého dílu dobrodružství Maxe Lháře (třetím dílem bude Grisbi or not grisbi, známý v kině jako Les Tontons flingueurs - Povedení strejcové). Dialogy románu byly navíc zcela přepracovány, a to za dvanáct dní samotným Audiardem, aby Gabinovi nabídl roli skutečného drsňáka. Když Simonin, Audiard a Grangier představili scénář Gabinovi v jeho domě v Deauville, herec roli okamžitě přijal. Byl tak nadšený, že své tři komplice dokonce na dva dny u sebe ubytoval.
Když později Gabin, Audiard a Grangier společně vybírali herce, byli dost nekompromisní a chtěli pouze hvězdy: Bernard Blier, Maurice Biraud, Franck Villard, Robert Dalban... Gabin také najal Martine Carol, která si zrovna procházela obtížné období své kariéry. Začátek jejího angažmá ale nebyl zrovna nejšťastnější: Martine Carol poskytla rozhovor novináři, který v titulku zmínil (zcela nepravdivou) historku o jejím vztahu s Gabinem. Když si Gabin článek přečetl, rozzuřil se a vyhrožoval, že při dalším prohřešku Martine Carol okamžitě vyhodí. Během natáčení procházela herečka složitým obdobím a uchylovala se k pití alkoholu. Následky byly viditelné: problémy s pamětí a koncentrací. Během scény, ve které hraje s Gabinem, Blierem, Villardem a Balpêtrem, musí otevřít jedny dveře v kulise, kterých je tam ale víc. I přes opakované záběry se jí nedaří otevřít ty správné dveře. Grangier začal zuřit, zatímco Gabin řval smíchy, bránil jí před režisérem a poslal ji si odpočinout.
Jednu z postav měla ztvárnit také herečka Gabrielle Dorziat. Role byla dokonce napsána přímo pro ni, ale po změně linie příběhu si Simonin a Audiard uvědomili, že postava bude lépe sedět Françoise Rosay. Jelikož smlouva s Gabrielle Dorziat byla ale již podepsána, přišel ji Gabin osobně do studia informovat, že role pro ni již není vhodná. Herečka velkoryse přijala jeho rozhodnutí. Aby jí kompenzoval toto odmítnutí, obsadil ji Gabin do svého dalšího filmu, Un singe en hiver (Opice v zimě).
Na place byl Gabin v žertovné náladě a atmosféra byla veselá. Gabin si s Blierem vyměňovali anekdoty a popichovali Franka Villarda. Při natáčení jedné scény, kdy měl Gabin nahodit repliku Villardovi, mu tiše pošeptal, že má rozepnutý poklopec. Villard se nemohl ubránit smíchu.
Problémy ale nastaly v momentě, když Gabin kategoricky odmítl natočit scénu, ve které se má setkat s Blierem v Jižní Americe, protože nechtěl cestovat pryč z Francie. Nakonec byla scéna natočena v Normandii, nedaleko jeho nemovitosti v Deauville.
Když nakonec film Král padělatelů přišel do kin, kritika byla rozporuplná, ale sami diváci uvítali dobrodružství Gabina a jeho kumpánů s velkým nadšením. Audiard později přiznal, že tento film patřil k jeho oblíbeným a že miloval legendární scénu mezi Jeanem Gabinem a Françoise Rosay. Díky tomuto filmu se také Audiardova popularita prudce zvýšila a za film dostával 30 milionů franků, což bylo o 5 milionů více než v předchozím roce a dvojnásobek oproti situaci před třemi lety.
Zdroj: https://lenouveaucinephile.blogspot.com/
Král padělatelů (Le Cave se rebiffe) je snímek, díky kterému se v roce 1960 Jean Gabin vrátil na vrchol popularity, a stal se velkou hvězdou francouzského filmu. Z image miláčka žen před druhou světovou válkou se proměnil v image stárnoucího gangstera (jako ve filmu Nesahejte na prachy - Touchez pas au grisbi z roku 1954). Scénárista Michel Audiard (jako vždy) je účasten tohoto návratu na výsluní. Od filmu Gas-oil (Benzín a olej) z roku 1955 mu Audiard vymýšlí zabijácké repliky, plynulé dialogy, včetně legendární hádky prezidenta, nadávek tuláka Archiméda, a drsných výslechů komisaře Maigreta.
Dvanáctá spolupráce mezi Gabinem a Audiardem, snímek Král padělatelů, se bezpochyby stane největší sbírkou „zabijáckých“ replik. Gabin se na natáčení setkává s Gillesem Grangierem za kamerou, kterého zná od roku 1936. Král padělatelů je velmi volnou adaptací stejnojmenného románu Alberta Simonina, druhého dílu dobrodružství Maxe Lháře (třetím dílem bude Grisbi or not grisbi, známý v kině jako Les Tontons flingueurs - Povedení strejcové). Dialogy románu byly navíc zcela přepracovány, a to za dvanáct dní samotným Audiardem, aby Gabinovi nabídl roli skutečného drsňáka. Když Simonin, Audiard a Grangier představili scénář Gabinovi v jeho domě v Deauville, herec roli okamžitě přijal. Byl tak nadšený, že své tři komplice dokonce na dva dny u sebe ubytoval.
Když později Gabin, Audiard a Grangier společně vybírali herce, byli dost nekompromisní a chtěli pouze hvězdy: Bernard Blier, Maurice Biraud, Franck Villard, Robert Dalban... Gabin také najal Martine Carol, která si zrovna procházela obtížné období své kariéry. Začátek jejího angažmá ale nebyl zrovna nejšťastnější: Martine Carol poskytla rozhovor novináři, který v titulku zmínil (zcela nepravdivou) historku o jejím vztahu s Gabinem. Když si Gabin článek přečetl, rozzuřil se a vyhrožoval, že při dalším prohřešku Martine Carol okamžitě vyhodí. Během natáčení procházela herečka složitým obdobím a uchylovala se k pití alkoholu. Následky byly viditelné: problémy s pamětí a koncentrací. Během scény, ve které hraje s Gabinem, Blierem, Villardem a Balpêtrem, musí otevřít jedny dveře v kulise, kterých je tam ale víc. I přes opakované záběry se jí nedaří otevřít ty správné dveře. Grangier začal zuřit, zatímco Gabin řval smíchy, bránil jí před režisérem a poslal ji si odpočinout.
Jednu z postav měla ztvárnit také herečka Gabrielle Dorziat. Role byla dokonce napsána přímo pro ni, ale po změně linie příběhu si Simonin a Audiard uvědomili, že postava bude lépe sedět Françoise Rosay. Jelikož smlouva s Gabrielle Dorziat byla ale již podepsána, přišel ji Gabin osobně do studia informovat, že role pro ni již není vhodná. Herečka velkoryse přijala jeho rozhodnutí. Aby jí kompenzoval toto odmítnutí, obsadil ji Gabin do svého dalšího filmu, Un singe en hiver (Opice v zimě).
Na place byl Gabin v žertovné náladě a atmosféra byla veselá. Gabin si s Blierem vyměňovali anekdoty a popichovali Franka Villarda. Při natáčení jedné scény, kdy měl Gabin nahodit repliku Villardovi, mu tiše pošeptal, že má rozepnutý poklopec. Villard se nemohl ubránit smíchu.
Problémy ale nastaly v momentě, když Gabin kategoricky odmítl natočit scénu, ve které se má setkat s Blierem v Jižní Americe, protože nechtěl cestovat pryč z Francie. Nakonec byla scéna natočena v Normandii, nedaleko jeho nemovitosti v Deauville.
Když nakonec film Král padělatelů přišel do kin, kritika byla rozporuplná, ale sami diváci uvítali dobrodružství Gabina a jeho kumpánů s velkým nadšením. Audiard později přiznal, že tento film patřil k jeho oblíbeným a že miloval legendární scénu mezi Jeanem Gabinem a Françoise Rosay. Díky tomuto filmu se také Audiardova popularita prudce zvýšila a za film dostával 30 milionů franků, což bylo o 5 milionů více než v předchozím roce a dvojnásobek oproti situaci před třemi lety.
Zdroj: https://lenouveaucinephile.blogspot.com/
Král padělatelů (Le Cave se rebiffe) je snímek, díky kterému se v roce 1960 Jean Gabin vrátil na vrchol popularity, a stal se velkou hvězdou francouzského filmu. Z image miláčka žen před druhou světovou válkou se proměnil v image stárnoucího gangstera (jako ve filmu Nesahejte na prachy - Touchez pas au grisbi z roku 1954). Scénárista Michel Audiard (jako vždy) je účasten tohoto návratu na výsluní. Od filmu Gas-oil (Benzín a olej) z roku 1955 mu Audiard vymýšlí zabijácké repliky, plynulé dialogy, včetně legendární hádky prezidenta, nadávek tuláka Archiméda, a drsných výslechů komisaře Maigreta.
Když později Gabin, Audiard a Grangier společně vybírali herce, byli dost nekompromisní a chtěli pouze hvězdy: Bernard Blier, Maurice Biraud, Franck Villard, Robert Dalban... Gabin také najal Martine Carol, která si zrovna procházela obtížné období své kariéry. Začátek jejího angažmá ale nebyl zrovna nejšťastnější: Martine Carol poskytla rozhovor novináři, který v titulku zmínil (zcela nepravdivou) historku o jejím vztahu s Gabinem. Když si Gabin článek přečetl, rozzuřil se a vyhrožoval, že při dalším prohřešku Martine Carol okamžitě vyhodí. Během natáčení procházela herečka složitým obdobím a uchylovala se k pití alkoholu. Následky byly viditelné: problémy s pamětí a koncentrací. Během scény, ve které hraje s Gabinem, Blierem, Villardem a Balpêtrem, musí otevřít jedny dveře v kulise, kterých je tam ale víc. I přes opakované záběry se jí nedaří otevřít ty správné dveře. Grangier začal zuřit, zatímco Gabin řval smíchy, bránil jí před režisérem a poslal ji si odpočinout.
Na place byl Gabin v žertovné náladě a atmosféra byla veselá. Gabin si s Blierem vyměňovali anekdoty a popichovali Franka Villarda. Při natáčení jedné scény, kdy měl Gabin nahodit repliku Villardovi, mu tiše pošeptal, že má rozepnutý poklopec. Villard se nemohl ubránit smíchu.