Pierre Barouh

#1 · 17. 7. 2025, 23:23

Citát ze zdroje Tom Key dne 17. 7. 2025, 23:23
[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 19.2.1934 - Paříž, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 28.12.2016 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Pierre Élie Barouh navštěvoval katolickou školu v Réaumuru. V patnácti letech si oblíbil knihu Marcela Carného Les Visiteurs du soir: "Ten den jsem se rozhodl, že budu chodit po světě, dokud mi nebude třicet," řekl. Po válce se stal sportovním novinářem Paris-Presse a dokonce hráčem národního volejbalového týmu Racing Club, se kterým se stal francouzským juniorským volejbalovým mistrem v mezinárodní kategorií B.
Na cestách po vojenské službě Pierre Barouh procestoval Skandinávii a poté strávil několik měsíců v Lisabonu v Portugalsku, kde objevil brazilskou hudbu prostřednictvím akordeonisty Sivuca. Okamžitě nastoupil na nákladní loď směřující do Brazílie v naději, že narazí na João Gilberta a Toma Jobima nebo Viníciuse de Moraese. S druhým jmenovaným a s Baden Powellem se nakonec setkal v Paříži v roce 1962.
Jako herec si zahrál v roce roli camargského pastevce ve filmu Johnny Hallydaye D'où viens-tu Johnny? (Odkud jsi, Johnny? 1963) a sám sebe pak ve filmech La Dérive (Zbloudilá dívka, 1964) od Pauly Delsol a Une fille et des fusils (Dívka a zbraně, 1965) Claude Leloucha.
Jako písničkář dosáhl několika velkých úspěchů s nahrávkou La Plage, kterou nazpívala Marie Laforêt, a především s La Playou s kytaristou Claudem Ciarim.
V roce 1965 se Pierre Barouh podílel herecky i skladatelsky na filmu Muž a žena (Un homme et une femme), který získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1966 a čtyři Zlaté glóby v Hollywoodu v roce 1967. Jako autor původních písní se skladatelem Francisem Laiem napsal zejména francouzskou verzi (Samba Saravah) písně Samba da Bênção od Badena Powella a Viníciuse de Moraese. Její úspěch byl obrovský. Pierre Barouh se poté 20. dubna 1966 oženil s herečkou Anouk Aimée, která se v tomto filmu objevila v roli jeho manželky (!). O 3 roky později se rozvedli.
Jako režisér natočil několik filmů - Saravah v roce 1969 (s Marií Bethanií a Badenem Powellem, Paulinho Da Viola, Pixinguinha, João da Baiana), Ça va, ça vient v roce 1970 (s Areski Belkacem a Jérômem Savarym) nedokončený film Carpentras 72 (1972), Labyrint aneb Rodinné album v roce 1976, Rozvod s Leou Massari a Michelem Piccolim v roce 1979, dále dokumentární filmy a řadu videosnímků.
Pierre Barouh založil nahrávací společnost Saravah spolu s Francisem Laiem, Claudem Lelouchem a Fernandem Borusem krátce před uvedením filmu Muž a žena.
Jeho sňatek s jeho druhou manželkou Dominique Royerovou v roce 1970 znamenal začátek studia Saravah v Abbesses a večerů Saravah v Palace, divadle Mouffetard a divadle Ranelagh. Nahrával jako duo se svou ženou La Nuit des masques (adaptace Noite dos mascarados od Chica Buarqua de Hollandy) a ona poté doprovázela většinu umělců labelu (David McNeil, Jean-Roger Caussimon , Mahjun atd.) nebo zpívala sólo. Z jejich svazku se narodil Benjamin Barouh, autor knihy Saravah, c'est où l'horizon?, dodnes manažer společnosti, která je nejstarší francouzskou nahrávací společností v provozu.
Ze setkání Pierra Barouha a týmu divadla Aleph v Ivry-sur-Seine se zrodila opera Le Kabaret de la dernière chance, jejíž píseň byla poslední, kterou nahrál herec a zpěvák Yves Montand. O této písni navíc řekl, že je jednou z nejkrásnějších, které kdy nahrál.
V 80. letech se Pierre Barouh účastnil hudebních projektů v Japonsku, zejména s Yukihirem Takahashim a Ryūichi Sakamotem. Dvě nahrávky (Le Pollen a Sierras) tam byly velmi úspěšné a label Saravah se těšil v Japonsku velké pozornosti.
Pierre Barouh v Japonsku našel zemi, do které se zamiloval. Spřátelil se se svou překladatelkou Atsuko Ushiodou, která se stala jeho třetí manželkou. V roce 1983 se jim narodila dcera Maïa, která se také stala zpěvačkou a skladatelkou. Měli také další dvě děti, Amie-Sarah a Akiru.
20. listopadu 2016 se Pierre Barouh zúčastnil koncertu pořádaného v Paříži u příležitosti 50. výročí labelu Saravah a zemřel na infarkt 28. prosince téhož roku, ve věku 82 let v nemocnici v Cochinu. Pohřben byl o týden později na hřbitově v Montmartru.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2009
Les Marais criminels

2005
Odvaha milovat

1990
Jsou dny... a úplňky

1982
Elle voit des nains partout!

1977
Jiný muž, jiná šance

1972
Ça va ça vient

1966
Arrastão
Muž a žena

1965
Les Grands Moments

1964
D'où viens-tu, Johnny?
La Dérive
Une fille et des fusils
Četník ze Saint Tropez

1962
En plein cirage

1960
Arrêtez les tambours

[/tab]
[tab title="Režie"]
1979
Rozvod

1976
Labyrint aneb Rodinné album

1970
Ça va, ça vient

1969
Saravah

1972
Ça va ça vient

[/tab]
[tab title="Scénáře"]
1979
Rozvod

[/tab]
[tab title="Filmová hudba"]
1979
Rozvod

1966
Muž a žena

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]

[one-half-first]
[columns-container class="nahled"]
[one-fourth-first][/one-fourth-first]
[three-fourths]
[icon name="star-of-life" prefix="fas"] 19.2.1934 - Paříž, Francie
[icon name="cross" prefix="fas"] 28.12.2016 - Paříž, Francie
[/three-fourths]
[/columns-container]

[tabs]
[tab title="Životopis"]
Pierre Élie Barouh navštěvoval katolickou školu v Réaumuru. V patnácti letech si oblíbil knihu Marcela Carného Les Visiteurs du soir: "Ten den jsem se rozhodl, že budu chodit po světě, dokud mi nebude třicet," řekl. Po válce se stal sportovním novinářem Paris-Presse a dokonce hráčem národního volejbalového týmu Racing Club, se kterým se stal francouzským juniorským volejbalovým mistrem v mezinárodní kategorií B.
Na cestách po vojenské službě Pierre Barouh procestoval Skandinávii a poté strávil několik měsíců v Lisabonu v Portugalsku, kde objevil brazilskou hudbu prostřednictvím akordeonisty Sivuca. Okamžitě nastoupil na nákladní loď směřující do Brazílie v naději, že narazí na João Gilberta a Toma Jobima nebo Viníciuse de Moraese. S druhým jmenovaným a s Baden Powellem se nakonec setkal v Paříži v roce 1962.
Jako herec si zahrál v roce roli camargského pastevce ve filmu Johnny Hallydaye D'où viens-tu Johnny? (Odkud jsi, Johnny? 1963) a sám sebe pak ve filmech La Dérive (Zbloudilá dívka, 1964) od Pauly Delsol a Une fille et des fusils (Dívka a zbraně, 1965) Claude Leloucha.
Jako písničkář dosáhl několika velkých úspěchů s nahrávkou La Plage, kterou nazpívala Marie Laforêt, a především s La Playou s kytaristou Claudem Ciarim.
V roce 1965 se Pierre Barouh podílel herecky i skladatelsky na filmu Muž a žena (Un homme et une femme), který získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1966 a čtyři Zlaté glóby v Hollywoodu v roce 1967. Jako autor původních písní se skladatelem Francisem Laiem napsal zejména francouzskou verzi (Samba Saravah) písně Samba da Bênção od Badena Powella a Viníciuse de Moraese. Její úspěch byl obrovský. Pierre Barouh se poté 20. dubna 1966 oženil s herečkou Anouk Aimée, která se v tomto filmu objevila v roli jeho manželky (!). O 3 roky později se rozvedli.
Jako režisér natočil několik filmů - Saravah v roce 1969 (s Marií Bethanií a Badenem Powellem, Paulinho Da Viola, Pixinguinha, João da Baiana), Ça va, ça vient v roce 1970 (s Areski Belkacem a Jérômem Savarym) nedokončený film Carpentras 72 (1972), Labyrint aneb Rodinné album v roce 1976, Rozvod s Leou Massari a Michelem Piccolim v roce 1979, dále dokumentární filmy a řadu videosnímků.
Pierre Barouh založil nahrávací společnost Saravah spolu s Francisem Laiem, Claudem Lelouchem a Fernandem Borusem krátce před uvedením filmu Muž a žena.
Jeho sňatek s jeho druhou manželkou Dominique Royerovou v roce 1970 znamenal začátek studia Saravah v Abbesses a večerů Saravah v Palace, divadle Mouffetard a divadle Ranelagh. Nahrával jako duo se svou ženou La Nuit des masques (adaptace Noite dos mascarados od Chica Buarqua de Hollandy) a ona poté doprovázela většinu umělců labelu (David McNeil, Jean-Roger Caussimon , Mahjun atd.) nebo zpívala sólo. Z jejich svazku se narodil Benjamin Barouh, autor knihy Saravah, c'est où l'horizon?, dodnes manažer společnosti, která je nejstarší francouzskou nahrávací společností v provozu.
Ze setkání Pierra Barouha a týmu divadla Aleph v Ivry-sur-Seine se zrodila opera Le Kabaret de la dernière chance, jejíž píseň byla poslední, kterou nahrál herec a zpěvák Yves Montand. O této písni navíc řekl, že je jednou z nejkrásnějších, které kdy nahrál.
V 80. letech se Pierre Barouh účastnil hudebních projektů v Japonsku, zejména s Yukihirem Takahashim a Ryūichi Sakamotem. Dvě nahrávky (Le Pollen a Sierras) tam byly velmi úspěšné a label Saravah se těšil v Japonsku velké pozornosti.
Pierre Barouh v Japonsku našel zemi, do které se zamiloval. Spřátelil se se svou překladatelkou Atsuko Ushiodou, která se stala jeho třetí manželkou. V roce 1983 se jim narodila dcera Maïa, která se také stala zpěvačkou a skladatelkou. Měli také další dvě děti, Amie-Sarah a Akiru.
20. listopadu 2016 se Pierre Barouh zúčastnil koncertu pořádaného v Paříži u příležitosti 50. výročí labelu Saravah a zemřel na infarkt 28. prosince téhož roku, ve věku 82 let v nemocnici v Cochinu. Pohřben byl o týden později na hřbitově v Montmartru.

[/tab]
[tab title="Filmové role"]
2009
Les Marais criminels

2005
Odvaha milovat

1990
Jsou dny... a úplňky

1982
Elle voit des nains partout!

1977
Jiný muž, jiná šance

1972
Ça va ça vient

1966
Arrastão
Muž a žena

1965
Les Grands Moments

1964
D'où viens-tu, Johnny?
La Dérive
Une fille et des fusils
Četník ze Saint Tropez

1962
En plein cirage

1960
Arrêtez les tambours

[/tab]
[tab title="Režie"]
1979
Rozvod

1976
Labyrint aneb Rodinné album

1970
Ça va, ça vient

1969
Saravah

1972
Ça va ça vient

[/tab]
[tab title="Scénáře"]
1979
Rozvod

[/tab]
[tab title="Filmová hudba"]
1979
Rozvod

1966
Muž a žena

[/tab]
[/tabs]

[/one-half-first]
[one-half]

[/one-half]