Laura Antonelli
28.11.1941 – Pola, Itálie
22.6.2015 (73 let) – Ladispoli, Itálie
22.6.2015 (73 let) – Ladispoli, Itálie
Na vrcholu úspěchu byla v 70. a 80. letech v různých filmových žánrech, od italské erotické komedie po drama, od zábavy po artové filmy. Celosvětovou slávu si vydobyla v roce 1973 jako smyslná hvězda prvního italského kultovního filmu Salvatore Samperi Malicia.
Ještě jako dítě byla Laura Antonelli se svou rodinou vyhnána ze svého rodného regionu Istrie během istrijského exodu na konci druhé světové války. Po několikaleté cestě se její rodiče s ní a jejími bratry přestěhovali do Neapole, kde se věnovala vyššímu studiu na vědecké střední škole Vincenzo-Cuoco. V roce 1960 absolvovala ISPEF (Vyšší ústav tělesné výchovy na konzervatoři). S rodinou se přestěhovala do Říma, města, kde se na krátkou dobu stala učitelkou tělesné výchovy na Liceo artistico na Via di Ripetta.
Laura Antonelli začala svou kariéru v populárním italském televizním seriálu Carosello, telenovelovém westernu, a objevila se v mnoha fotorománech, které byly v té době velmi populární, než získala malé filmové role v Le sedicenni, sentimentální komedii Luigiho Petriniho z roku 1965 nebo ve stejném roce s Vincentem Pricem ve filmu Dr. Goldfoot a jeho sexbomby od Maria Bava, parodii na filmy o Jamesi Bondovi.
První větší role se jí naskytla v roce 1969, kdy si ji režisér Massimo Dallamano vybral jako hlavní herečku ve filmu Venus im Pelz (Venuše v kožichu), inspirovaném románem Leopolda von Sacher-Masocha. Jenže tehdy silná cenzura zablokovala uvedení filmu, který vyšel o šest let později pod názvem Venere nuda.
V roce 1971 se Laura Antonelli proslavila díky hlavní roli ve filmu Moje žena jsou housle (Il merlo maschio) s Lando Buzzancou v režii Pasquale Festa Campanile. Plakát filmu, na kterém jsou její dokonalé boky při pohledu zezadu s překrytými otvory violoncella, je přímo inspirován fotkou Man Raye.
Následující rok se znovu sešla s Buzzancou ve filmu Lucio Fulciho Obsessed Through Himself. Snímek, který na pozadí sexuální posedlosti prominentního politika zesměšňuje vazby mezi politickými, náboženskými, vojenskými a mafiánskými mocnostmi, vyvolává nový skandál. Tím, že Laura Antonelli hraje sestru Delicata, pomýlenou jeptišku, potvrzuje svůj status hvězdy italské erotické komedie.
Na začátku 70. let ji bylo možné vidět v několika francouzských filmech jako Bez motivu od Philippa Labra, Manželé z roku II od Jean-Paula Rappeneaua nebo Docteur Popaul od Clauda Chabrola. Během těchto natáčení potkala Jean-Paula Belmonda a stala se jeho přítelkyní. Odešla od svého manžela a usadila se v Paříži ve velkém domě, kde žil Jean-Paul se svými třemi dětmi. Jejich vášnivý a bouřlivý románek trval od roku 1972 do roku 1980.
V roce 1973 si zahrála Angelu La Barberu, služku ve filmu Malicia od Salvatora Samperiho s Turi Ferro a mladým Alessandrem Momoem. Film, který vydělá více než 6 miliard lir, se stane kultovním filmem pro celou generaci Italů i pro celý svět. Herečku to povýší do řady sexsymbolu.
Za Maliciu obdržela v roce 1973 Zlatý kalich (Grolla d’oro) za nejlepší herečku v hlavní roli udělený největšími italskými filmovými kritiky, v roce 1974 Stříbrnou stuhu (Nastro d’Argento) za nejlepší herečku, udělenou Italským národním syndikátem filmových novinářů a 5. dubna 1974 v San Remu jí zahraniční novináři udělili Globo d’oro za Objev roku.
Dveře slávy jsou pro ní teď otevřené dokořán. Její honorář se pohybuje od 4 do 100 milionů lir za film. Od té doby hraje s těmi největšími od Dino Risiho (Bláznivý sex, 1973 a Do postele vždy a ochotně, 1982) po Ettore Scola (Vášeň lásky, 1981) přes Luigiho Comenciniho (Můj Bože, jak hluboko jsem klesla?, 1974 ) a Mauro Bolognini (Black Journal, 1977). Hraje roli Giuliany ve filmu Zdravý nemocný od Luchina Viscontiho, s Giancarlem Gianninim jako jejím partnerem.
Hraje také ve dvou komediích založených na hrách Molièra, Il malato immaginario a Lakomec, v režii Tonina Cerviho s Albertem Sordim.
Po tomto filmovém vrcholu její kariéra začala stagnovat. Tři roky chyběla na plátně, než se vrátila v roce 1985 se Zlomky života Françoise Leterriera, jejím čtvrtým a posledním francouzským filmem a V pasti od Giuseppe Patroni Griffiho. Následující rok z ní Mauro Bolognini udělal svou hlavní interpretku v Benátská noc, čímž herečce dal příležitost zahrát si její poslední velkou dramatickou roli.
Laura Antonelli pak hrála komické role: Obchodní domy v roce 1986, Luxusní prázdniny a Rimini Rimini v roce 1987.
Na konci 80.let se objevila na TV obrazovce ve dvou úspěšných televizních minisériích: Les Indifferents (Gli indifferenti) v roce 1988 a Disperatamente Giulia v roce 1989 v režii Maura Bologniniho a Enrica Maria Salerna.
27. dubna 1991 policie po prohlídce najde v její vile v Cerveteri 36 gramů kokainu. Herečka je zatčena a poté umístěna do domácího vězení. Za obchodování s drogami byla v prvním stupni odsouzena na 3 roky a 6 měsíců vězení. V roce 2000, po devíti letech řízení, ji římský odvolací soud zprostil obžaloby vznesené proti ní.
Touha vidět Lauru Antonelliovou znovu na velkém plátně mimo její právní neštěstí je tak silná, že v roce 1991 vyústila v produkci Zlomyslnost 2000, pokračování filmu, který ji téměř před dvaceti lety proslavil ve světě. Film opět režíroval Salvatore Samperi a produkoval Silvio Clementelli, ale kouzlo už nefungovalo a film se ukázal jako kasovní propadák. Důsledky tohoto neúspěchu, stejně jako probíhající právní nešvar tlačí herečku k tomu, aby opustila svou kariéru.
Během přípravy Malicia 2000 se navíc Laura Antonelli podrobí péči plastického chirurga, který jí vstříkne do obličeje kolagenovou injekci, aby skryl nějaké vrásky, ale efekt, nečekaný a dramatický, u ní způsobí prudkou alergii a víceméně nevratné důsledky.
Proti herečce a chirurgovi stojí občanskoprávní žaloba. Po třinácti letech řízení římský soud jeho žádost o náhradu škody zamítl a usoudil, že jeho dermatologické poruchy byly způsobeny alergickou reakcí zvanou Quinckeho edém. Obvinění jsou vznesena proti chirurgovi, stejně jako producentovi a režisérovi, kteří jsou rovněž stíháni za to, že ji donutili podstoupit léčbu.
Přílišná pomalost spravedlnosti způsobila stav hlubokého psychického utrpení Laury Antonelli, která je přijata do specializovaného nemocničního centra Civitavecchia, což nutí její právníky, aby žalovali ministerstvo spravedlnosti a požadovali finanční náhradu od italského státu. Konečně rozhodnutím 23. května 2006 odvolací soud Perugia přiznává odškodnění ve výši 108 000 eur odpovídající poškození jejího zdraví a image.
Bývalá herečka pak žila odtržena od světa v Ladispoli, asi čtyřicet kilometrů od Říma, kde znovu objevuje víru a náboženské praktiky.
Zlomyslnost 2000
1990
Lakomec
1987
Luxusní prázdniny
Rimini Rimini
1986
Benátská noc
Obchodní domy
1985
V pasti
Zlomky života
1982
Do postele vždy a ochotně
Porca vacca
Viuuulentemente mia
1981
Casta e pura
Třetí na řadě
Vášeň lásky
1980
Mi faccio la barca
1979
Inside Laura Antonelli
Tygřice
Zdravý nemocný
1977
Mogliamante
Tre scimmie d’oro
Velké vyváření
1976
Nevinný
1975
Divina creatura
1974
Bože, jak hluboko jsem klesla!
Simona
1973
Bláznivý sex
Lehký hřích
Zlomyslnost
1972
All’onorevole piacciono le donne (Nonostante le apparenze… e purché la nazione non lo sappia)
Doktor Popaul
1971
Bez motivu
Il merlo maschio
Manželé z roku II
1970
Gradiva
Incontro d’amore
Sledge
1969
L’arcangelo
Un detective
Venus im Pelz
1968
La Rivoluzione sessuale
1967
Scusi, lei è favorevole o contrario?
1966
Dr. Goldfoot a jeho sexbomby
1965
Le Sedicenni
