Louis de Funés stále vládne
Jeden z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších francouzských komiků se stal filmovou hvězdou až po padesátce, ale v dalších 19 letech patřil k nejúspěšnějším francouzským komikům. Ještě 21 let po smrti přitahuje statisíce diváků.
Jejich „Fufu“, jak se mu přezdívalo, se pro ně stal nezapomenutelným v sérii bláznivých komedií o četnících ze Saint Tropez či o Fantomasovi, bavili se jeho postavami ve veselohrách Smolař, Oskar, Velký flám, Křidýlko nebo stehýnko, Grand restaurant pana Septima, Hibernatus či Jeden hot a druhý čehý.
Bedna citronů pro vzteklouna
Soukromí si tento mistr grimas pečlivě střežil. Novináře odrážel tak nepříčetně, že si od nich několikrát vysloužil Bednu citronů – cenu za nejnesympatičtější osobnost roku. Nepřívětivě se prý choval i k řadě kolegů – například s Jeanem Gabinem natočil film Tetovaný, aniž prý spolu mimo kameru prohodili jediné slovo. Nicméně jeden z mála herců, s nímž Funes vycházel, Michel Galabru, po jeho smrti prohlásil: „Byl to velký profesionál, který respektoval herce obecně a své partnery zvlášť.“ Svůj vztah k novinářům změnil Funes až po infarktu v roce 1975.
Počátkem 40. let získal stálé angažmá klavíristy v baru na Montmartru, kde potkal svou osudovou lásku Jeanne. Tehdy se také zapsal do hereckého kurzu. Vydržel v něm sice jen rok, ale otevřel mu to cestu k divadlu. Dalších deset let pak dělal křoví a velkou roli, po které toužil, dostal až čirou náhodou ve hře Oskar. Objel s ní v roce 1959 celou Francii, Alžírsko i Maroko – a rázem byl na světě velký komik.
Četník, král komiků
Také na filmovém plátně hrál v 50. letech jen okrajové role. Natočil celkem 137 filmů, ale více než v polovině ztvárnil jen malé figurky. První, kdo mu svěřil titulní postavu, byl až v roce 1964 režisér Jean Girault. Tehdy bylo Funesovi padesát let. Jeho snímky Pouic-Pouic a Vyhoďte do povětří banku ještě ale nenaznačovaly, že se na plátně objevil jeden z nejúspěšnějších francouzských komiků. Trhákem se stal hned další film o potrhlém četníkovi, který se později rozrostl do série bláznivých příběhů strážců pořádku.
Takřka k dokonalosti dovedl jeho herecký projev český František Filipovský, který například původní Funesovy pomlky v řeči zaplnil dnes už typickým výkřikem „Hó!“. Do dabingu prý vkládal tolik energie, že se na něj spoluherci chodili dívat do studia. Vyváděl u toho prý neuvěřitelně – a hlavně věrně originálu. Nastudovanou Funesovu komiku pak Filipovský uplatnil i jako komisař v komedii Čtyři vraždy stačí drahoušku.