Maurice Biraud, celým jménem Maurice Eugène Biraud a mezi přáteli i posluchači známý pod přezdívkou Bibi, se narodil 3. března 1922 v Paříži. Než se stal známým filmovým hercem, vybudoval si mimořádnou popularitu v rozhlase. Právě mikrofon a schopnost pohotově pracovat se slovem byly dlouho jeho hlavní profesní doménou.
Biraud se prosadil jako rozhlasový moderátor a humorista a stal se jednou ze známých osobností stanice Europe 1. Účinkoval také v populárním rozhlasovém seriálu Signé Furax, kde ztvárňoval několik postav, mimo jiné komisaře Socrata a Maurice la Grammaire. V šedesátých letech patřil k výrazným hlasům dopoledního vysílání Europe 1. Za svou rozhlasovou práci získal v roce 1962 mezinárodní cenu Prix Ondas.

Před filmovou kamerou se začal pravidelně objevovat na počátku padesátých let. Zpočátku dostával především menší role a jeho civilní projev, výrazný hlas a schopnost suchého humoru z něj postupně udělaly vyhledávaného představitele vedlejších postav. Hrál úředníky, policisty, drobné podvodníky, řidiče, obchodníky i muže, kteří se proti své vůli zapletli do komplikovaných situací.
Výraznou popularitu mu přinesl válečný film Un taxi pour Tobrouk, v němž se objevil po boku Lina Ventury a Charlese Aznavoura. Ve stejném období hrál také s Jeanem Gabinem a Bernardem Blierem v kriminální komedii Le Cave se rebiffe. Následovaly filmy Le Septième Juré, Le Monte-charge, L’Œil du monocle nebo Ďábel a deset přikázání (Le Diable et les Dix Commandements).
V roce 1963 jej Henri Verneuil obsadil do kriminálního filmu Mélodie en sous-sol s Jeanem Gabinem a Alainem Delonem. Biraud zde ztvárnil Louise Naudina, švagra Delonovy postavy Francise. Film se stal jedním z nejznámějších titulů jeho kariéry.
Mimořádnou příležitost dostal o rok později od režiséra Pierra Granier-Deferra ve filmu Les Aventures de Salavin podle díla Georgese Duhamela. Biraud zde vytvořil titulní postavu Louise Salavina. Jeho výkon zaujal také na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastiánu, kde v roce 1964 získal ex aequo s Richardem Attenboroughem cenu za nejlepší mužský herecký výkon.

V druhé polovině šedesátých let pokračoval v charakterních i komediálních rolích. Objevil se například v La Métamorphose des cloportes, La Grande Sauterelle nebo Fleur d’oseille. Často se potkával s herci, kteří vytvořili charakteristickou generaci francouzské populární kinematografie šedesátých a sedmdesátých let – Jeanem Gabinem, Bernardem Blierem, Linem Venturou, Michelem Serraultem či Jeanem Carmetem.
V sedmdesátých letech jej diváci mohli vidět například v bláznivé komedii Michela Audiarda Le Cri du cormoran le soir au-dessus des jonques, ve filmech Le Permis de conduire, Le Complot a Le Train nebo v kriminálních snímcích Flic Story a Le Gitan. Právě jeho přirozený civilní projev dobře fungoval vedle výraznějších hvězd a Biraud dokázal i z relativně malé role vytvořit snadno zapamatovatelnou postavu.
Vedle filmu nikdy neopustil rozhlas a pracoval rovněž pro televizi. Během své kariéry se tak pohyboval mezi několika médii a ve Francii byl dlouhou dobu stejně dobře známý podle hlasu jako podle tváře.
Maurice Biraud zemřel náhle 24. prosince 1982 ve věku pouhých 60 let. Postihl jej srdeční infarkt v Paříži a následně byl převezen do nemocnice Ambroise-Paré v Boulogne-Billancourt, kde byla konstatována jeho smrt.
Jeho posledním kinofilmem se stal kriminální snímek Un dimanche de flic režiséra Michela Vianeyho, v němž hrál bývalého policistu Freda po boku Victora Lanouxe, Jeana Rocheforta a Barbary Sukowé. Film byl do kin uveden až v roce 1983, tedy po Biraudově smrti.