Zavalitý četník s vykulenýma očima, patřící do skupiny četníků ze Saint-Tropez, v posledních dvou dílech této slavné série – to je Maurice Risch. Celým jménem Maurice Albert Risch, se narodil 25. ledna 1943 v Paříži. Herectví vystudoval na Conservatoire national d’art dramatique a ještě před svou výraznější filmovou kariérou získával zkušenosti na divadelních scénách. Právě divadlo zůstalo po celý život důležitou součástí jeho práce – nejen jako herce, ale později také jako režiséra.
Před filmovou kamerou se poprvé objevil v roce 1966 v komedii Grand restaurant pana Septima. Louis de Funès zde Rischovi nabídl malou roli číšníka Juliena. O rok později se oba setkali znovu v Senzačních prázdninách, tentokrát už Risch dostal podstatně větší úlohu Stéphana Michonneta, kamaráda Philippea Bosquiera.

Jeho podsaditá postava, kulatý obličej a mimořádně výrazná mimika z něj během sedmdesátých let udělaly vyhledávaného představitele komediálních vedlejších rolí. Přesto se Risch neomezoval pouze na lidové komedie. Maurice Pialat jej obsadil do dramatu Nous ne vieillirons pas ensemble, Yves Robert do filmu Buď pozdravený, umělče! a zahrál si také ve filmech Clauda Berriho, Jeana Yanna, Roberta Lamoureuxe nebo Pascala Thomase.
Kuriózní součástí Rischovy kariéry byla jeho značná fyzická podobnost s Jacquesem Villeretem. Oba herci bývali zejména v sedmdesátých letech zaměňováni a režisér Jacques Rozier této podobnosti využil v komedii Les Naufragés de l’île de la Tortue, kde Risch a Villeret ztvárnili bratry. Risch později odmítl roli mimozemšťana přezdívaného La Denrée v komedii Zelňačka. Postavu nakonec získal právě Jacques Villeret. Risch se v té době snažil vymanit z čistě komediálního zařazení a hledal také dramatičtější role.

K Louisi de Funèsovi se vrátil na konci sedmdesátých let. V komedii Jeden hot a druhý čehý se objevil jako hloupý zaměstnanec továrny a následně vstoupil do slavné četnické série jako strážmistr Beaupied. Zahrál jej v Četníkovi a mimozemšťanech a znovu v posledním filmu série Četník a četnice.
Začátek osmdesátých let patřil k nejpestřejším obdobím jeho filmové kariéry. François Truffaut jej obsadil jako Raymonda Boursiera do Posledního metra, Bertrand Blier do dramatu Otčím a Gérard Oury do komedie Rána deštníkem. Vedle nich následovala řada populárních komedií, například Les P’tites Têtes, La Smala, Vive les femmes! nebo Mon curé chez les Thaïlandaises.
Neobvyklou příležitost dostal ve filmu Gros dégueulasse podle komiksu Jeana-Marca Reisera. Tentokrát nešlo o několikaminutovou vedlejší figurku – Maurice Risch ztvárnil samotného titulního hrdinu. V druhé polovině osmdesátých let se však jeho filmová práce začala postupně omezovat a herec se více soustředil na televizi a především na divadlo.

Na jevišti vytvořil během několika desetiletí rozsáhlou řadu rolí v klasickém i moderním repertoáru. Hrál například v Cyranovi z Bergeracu, Molièrově Lékaři proti své vůli, Pagnolově Topazovi či Anouilhově Plesu zlodějů. Postupně se začal věnovat také divadelní režii a inscenoval mimo jiné hry Silence… on aime, Le Médecin malgré lui a Patate.
Po dlouhé přestávce se k filmu výrazněji vrátil díky režiséru Pascalu Thomasovi. Objevil se v jeho komedii Středa, ten šílený den!, následovala detektivní komedie Škubání v palci a v roce 2006 Bitka o byt. V dalších letech pracoval především pro televizi a na divadle.