Michel Constantin
13.7.1924 – Paříž, Francie
24.8.2003 (79 let) – Draguignan, Francie
24.8.2003 (79 let) – Draguignan, Francie
Během války pracoval v továrnách Renault v Boulogne-Billancourt, kde jeho rodina žila. Po osvobození založil továrnu na pletací jehlice. Jako nadšený sportovec, k čemuž mu dopomohla jeho vysoká postava (1,85 m), se v roce 1948 připojil k volejbalovému oddílu CO Billancourt, kde hrál několik let a v roce 1954 vyhrál mistrovství Francie. Pravidelně byl vybírán do francouzského národního týmu. Od roku 1951 pracoval na volné noze pro noviny L’Équipe. V roce 1956 se Michel Constantin objevil jako komparzista ve filmu Marca Allégreta En effeuillant la marguerite.
V roce 1959 připravoval filmař Jacques Becker adaptaci románu José Giovanniho Le Trou. Hledal amatérské herce, kteří by hráli vězně snažící se uprchnout z věznice Santé. Jeho syn Jean Becker mu doporučil Constantina, kterého poznal na volejbalových kurtech. Při této příležitosti si Constantin změnil příjmení na Michel Constantin. Tím začala jeho filmová kariéra, která do roku 1994 zahrnovala šedesát čtyři filmů a televizních snímků.
V sedmdesátých letech působil také jako bavič v prázdninové vesnici v Itálii (Cecina), poté na Korsice v prázdninové vesnici Croix du Sud-Caramontino v zátoce Pinarello v Zonze.
Úspěch filmu Le Trou vedl na počátku 60. let k řadě menších gangsterských rolí. V roce 1965 hrál podmínečně propuštěného vězně najatého jako dřevorubec ve filmu Roberta Enrica Les Grandes Gueules po boku Lino Ventury a Bourvila. Film měl obrovský úspěch a ve Francii přilákal 3,6 milionu diváků9. Následující rok se Constantin znovu sešel s Linem Venturou ve filmu Zachovejme klid, parodickém kriminálním filmu Georgese Lautnera, a poté ve filmu Le Deuxième Souffle Jeana-Pierra Melvilla, který se rychle stal klasickým kriminálním filmem. Oba filmy měly obrovský kasovní úspěch.
Kritika vyzdvihovala jeho velkou pusu, hranatý obličej střižený hákovým křížem, děsivou postavu a obrovské háky místo rukou, tvář s hustým černým obočím. Jeho postava ho omezovala na postavy drsňáků, někdy na správné straně zákona a někdy na špatné. Díky svému instinktivnímu herectví a vystupování na plátně je často přirovnáván k Lino Venturovi, bývalému sportovci, který je stejně jako on jeho partnerem ve čtyřech případech.
José Giovanni mu svěřil hlavní roli ve svém filmu La Loi du survivant po boku Alexandry Stewart. Vrcholnou roli ztvárnil ve filmech Jerk à Istanbul a Mise à sac, adaptaci románu Richarda Starka od Alaina Cavaliera a Clauda Sauteta, kde si pod jménem Georges zahrál postavu Parkera – francisé. V roce 1969 pronikl do autorského filmu s filmem Nelly Kaplanové La Fiancée du pirate s Bernadette Lafontovou v hlavní roli. V roce 1970 se znovu sešel s José Giovannim a Lino Venturou a zahrál si znepokojivého zločince ve filmu Dernier Domicile connu, který měl velký úspěch. Dále hrál ve filmech režisérů Jeana Delannoye (La Peau de Torpédo), Yvese Boisseta (Un condé) a Jacquese Deraye (Un homme est mort) a v mezinárodních produkcích Terence Younga (De la part des copains) a Sergia Sollimy (La Cité de la violence), kde byl partnerem Charlese Bronsona. V roce 1971 se vrátil ke komediím v Lautnerově snímku Laisse aller… c’est une valse, v němž hráli Jean Yanne a Mireille Darcová. Následující rok si zahrál hlavní roli v policejní komedii Georgese Lautnera Il était une fois un flic, opět s Mireille Darc, která přilákala přes 2 miliony diváků. Poté hrál společně s Jean-Paulem Belmondem a Claudií Cardinale ve filmu Smůla (La Scoumoune), kriminálním filmu José Giovanniho. Poslední výrazný úspěch tohoto desetiletí zaznamenal ve filmu Kufr na slunci (La Valise), který byl jeho čtvrtou spoluprací s Lautnerem.
Zbytek 70. let se Michelu Constantinovi dařilo méně. Francouzské kriminální filmy, jejichž byl oblíbenou postavou, upadaly a diváci na něj přestávali chodit. Spolupracoval se Sergem Leroyem (Le Mataf, La Traque), Jean-Pierrem Mockym (Un linceul n’a pas de poche) a Marcem Simenonem (Signé Furax). Natáčel také v Itálii se Sergiem Corbuccim (Deux Grandes Gueules) a Toninem Valeriim (Les Requins du désert). Na počátku 80. let se vrátil k populárnímu úspěchu filmy Tir groupé Jeana-Clauda Missiaena s Gérardem Lanvinem, Deux heures moins le quart avant Jésus-Christ Jeana Yannea a Mrchožrouti (Les Morfalous) Henriho Verneuila s Belmondem. V roce 1991 se naposledy objevil ve filmu Ville à vendre Jeana-Pierra Mockyho.
V osmdesátých letech, kdy se již filmu nevěnoval, natočil několik televizních filmů, zejména pod vedením Josée Dayana (Le Deuxième Couteau). Objevil se v epizodách seriálu Marc et Sophie a ve francouzsko-italském seriálu Le Professeur s Budem Spencerem a Mylène Demongeot. V letech 1988-1991 hrál hlavní roli v seriálu Paparoff, vysloužilého policisty, který hraje volejbal v prázdninové vesnici. Seriál, který režíroval Denys de La Patellière a v němž hráli André Pousse a Michel Duchaussoy, byl jakýmsi rozloučením s kriminálním thrillerem minulých let.
Jako fanoušek herních pořadů se v osmdesátých letech zúčastnil L’Académie des neuf. V roce 1985 moderoval pořad Anagram, který se vysílal na stanici TF1. Po šesti měsících ho nahradil Daniel Prévost.
Michel Constantin zemřel na infarkt během vlny veder v roce 2003. Jeho popel byl rozptýlen na pláži poloostrova Giens, kde se seznámil se svou ženou.
Dne 13. července 1957 se Michel Constantin oženil s mladou učitelkou Maud Serresovou, kterou poznal o rok dříve. V roce 1962 se manželům narodila dcera Sophie (Sophie Hokhloff Onimus Constantin). Maud Serresová zemřela v roce 1996.
Žil v Sainte-Maxime ve Var, kde vlastnil vilu ve čtvrti Beauvallon. Byl vášnivým hráčem bridže a místopředsedou bridžového klubu v Sainte Maxime.
Dům na prodej
1988
La Loi sauvage
1985
La Baston
Telefon zvoní vždycky dvakrát
1984
Mrchožrouti
1982
Tir groupé
Ve tři čtvrtě na dvě před Kristem
1981
Il Cappotto di legno
Signé Furax
1978
Napříč Saharou
Plein les poches pour pas un rond…
Ça fait tilt
1977
Ten prokletý obrněný vlak
1975
Jako štvaná zvěř
Víc než pouhý strach
1974
Il bestione
OK patron
Rubáš nemá žádné kapsy
1973
Kufr na slunci
Mataf
Muži
La Ragazza di Via Condotti
1972
Les Caïds
Smůla
Un homme est mort
1971
Byl jednou jeden policajt
La Part des lions
V rytmu valčíku
1970
Brutální město
La Peau de Torpédo
Poslední adresa
Studený pot
Un condé
Vertige pour un tueur
1969
Diamanty
L’Ardoise
Pirátova nevěsta
The Southern Star
1967
A zítra potáhnete do pekla
Jerk à Istambul
La Loi du survivant
Notte per 5 rapine, Una
1966
Druhý dech
Zachovejme klid
1965
Les Grandes gueules
1964
Les Gorilles
1963
Komisař Maigret zuří
1962
La Loi des hommes
1961
Muž jménem La Rocca
1960
Díra
1956
Má mě rád, nemá mě rád
