Michèle Morgan

/ 29 února, 1920

29.2.1920 – Neuilly-sur-Seine, Francie
20.12.2016 (96 let) – Meudon, Francie
Narodila se jako Simone Renee Rousselová posledního února přestupného roku (29.2.1920), v dospívání utekla z domova, studovala herectví u René Simona a v 16 letech začala svou filmovou kariéru jako komparzistka, aby si zaplatila hodiny herectví. Mladá herečka brzy upoutala pozornost režiséra Marca Allégreta, který ji obsadil do filmu Gribouille (1937), který jí zajistil hvězdnou slávu. Její odtažité, záhadné rysy a ponurý půvab způsobily, že ji diváci přirovnávali k mladé Gretě Garbo. Poté se objevila po boku Charlese Boyera v Allegretově dramatu Orage (1938), po boku Jeana Gabina ve filmu Můra a plamen (1938) režiséra Marcela Carného a také ve filmech Le récif de corail (1939) a Remorques (1941). První hlavní role dostala ve filmech L’entraîneuse (1939) a La loi du nord (1939). Ve válečných letech Michèle utekla z Francie do Hollywoodu a role získávala výhradně na základě své evropské prestiže. Mezi ostatními zahraničními herečkami té doby, jako například Ingrid Bergmanová, však nijak nevynikala. Byla obsazována do spíše rutinních vedlejších rolí z prostředí druhé světové války a dočkala se jen skromného přijetí za filmy, které vznikly v USA, jako Johanka z Paříže (1942) s Paulem Henreidem, Dva lístky do Londýna (1943) s Alanem Curtisem, Přejezd do Marseille (1944) po boku Humphreyho Bogarta a noirový snímek Honička (1946) s Robertem Cummingsem v hlavní roli.
Mnohem lépe se Michèle dařilo na domácí půdě, kde pokračovala v plodné kariéře ve filmech jako Les orgueilleux (1953), Minuta pravdy (1952), Oasis (1955), Velké manévry (1955), Marie-Antoinette reine de France (1956) (jako Marie Antoinetta), Menschen im Hotel (1959), Landru (1963), Constance aux enfers (1964), Benjamin ou Les mémoires d’un puceau (1968) a Le chat et la souris (1975). Již koncem 40. let získala na filmovém festivalu v Cannes první cenu pro nejlepší herečku za dojemný výkon v roli slepé hrdinky ve filmu Pastorální symfonie (1946). V roce 1992 obdržela také čestného Césara.
Michèle byla během války a v prvních poválečných letech (1942-1949) provdána za amerického herce a zpěváka Williama Marshalla. Jejím druhým manželem byla pohledný francouzský herec Henri Vidal, se kterým se spolu objevili v několika filmech, včetně historického dramatu Fabiola (1949) i romantického dramatu La belle que voilà (1950), dále v Les sept péchés capitaux (1952) (byť v různých segmentech) a Napoléon (1955). Po Vidalově náhlé smrti ve věku 40 let v roce 1959 se herečka o rok později potřetí provdala za známého francouzského scenáristu a režiséra Gérarda Ouryho. Bez nároku na honorář se spolu objevili ve filmu Muž a žena po dvaceti letech (1986). V roce 2006 ovdověla.
V sedmdesátých letech byla Michèle již v hereckém důchodu a jejím posledním filmem byla malá role ve filmu Marcella Mastroianniho Stanno tutti bene (1990). Definitivně se s kariérou rozloučila v roce 1999 po několika sporadických televizních rolích v 90. letech. Zemřela ve svém rodném městě Hauts-de-Seine ve Francii 20. prosince 2016 ve věku 96 let.


Napoleon (Gabin)
Kdyby Paříž vyprávěla (Marais)
Lost command (Delon)
Muž a žena po dvaceti letech (Trintignant)
Le Quai des brumes (Gabin)
Le Récif de corail (Gabin)



Share this Post