Nádherná zelená (La belle verte)
/ 4 června, 2024
Země: Francie
Rok: 1996
Žánr: komedie, sci-fi
Minutáž: 99 min
Na jedné nejmenované zelené planetě ve vesmíru žijí lidé podobní pozemšťanům prostým životem. Nemají domy, auta, techniku, elektroniku, osobní vlastnictví, nejsou rozděleni na státy ani na třídy. Žijí v komunitě, kde společně pracují, pěstují plodiny, učí se, cvičí a vzdělávají. Ale pozor, není to žádný primitivní národ! Prošli si vývojem stejným jako na Zemi, a dlouho trvalo, než se jim podařilo oprostit se od všeho zbytečného. Také díky tomu se běžně dožívají 250 let, skvěle ovládají telepatii i vesmírné lety. Při jednom z hromadných setkání se rozhoduje o vesmírných letech na ostatní osídlené planety. Najde se spousta dobrovolníků, jen na Zemi se nechce nikomu. Panuje názor, že lidé ze Země jsou hloupí, zlí a nedostatečně empatičtí. Jediný, kdo se nakonec přihlásí, je Mila (Coline Serreau). Rodina jí od toho odrazuje, ale Mila se nenechá odbýt, také proto, že její matka pocházela právě ze Země. Stařešina rodu Osam (Paul Crauchet), který je poslední co navštívil Zemi v době napoleonských válek, jí tedy vybaví nezbytnými vědomostmi, a odešle na Zem. Mila se objeví v Paříži a zpočátku má problémy se orientovat ve velkoměstské džungli. Jediné co potřebuje, je voda, pro komunikaci s rodnou planetou, a potom porodnici, respektive miminka, která jí nabíjí energií a ona zase je. Primář porodního oddělení Max (Vincent Lindon) zpočátku nechápe, o co Mile jde, ale ta mu pomocí telepatického „odpojení od systému“ otevře mysl, a Max se najednou začne chovat neobyčejně přirozeně. Dokonce se pustí do dialogu se svou ženou Florence (Philippine Leroy-Beaulieu), se kterou nikdy upřímně nemluvil. Miminko, které si Mila vybrala, ovšem patří, díky absenci matky, sociálnímu úřadu. Pracovníky úřadu (Armelle Broche, Olivier Broche) se sice podaří Mile přesvědčit „odpojením“, ale stále jsou všichni v nebezpečí. Mila s pomocí zdravotní sestry z porodnice Machy (Marion Cotillard) a její sestry Sonji (Claire Keim) přemístí miminko k Maxovi domů. Tam Mila při telepatické komunikaci s rodinou mimoděk ukáže obě dívky svým dvěma synům, Mesaje (James Thierrée) a Mesaula (Samuel Tasinaje) kteří jsou jimi okouzleni, a rozhodnou se tajně, za pomoci Osama, vydat se na Zemi za matkou, aby je poznali blíže.
Tenhle autorský snímek Coline Serreau, která ho napsala, režírovala, složila hudbu, a zahrála si v něm hlavní roli, není jen pouhým filmem, ale především krásnou myšlenkou. Myšlenkou, že člověk navrácený přírodě, žijící v souladu s vesmírem a okolními lidmi, je šťastný, a nepotřebuje skoro nic. Tahle myšlenka je zde postavena do kontrastu s dnešní uspěchanou dobou, plnou arogance, předhánění se, vymýšlení a dodržování nesmyslných a nelogických pravidel, hromadění majetku a moci…a přitom by stačilo lehnout si do trávy, nebo vykoupat se v jezeře. Dialogy mezi primářem Maxem (Vincent Lindon) a jeho ženou Florence (Philippine Leroy-Beaulieu) jsou až bolestivě odhalující, a konflikt s arogantním motoristou v centru Paříže (skvělý Francis Perrin) kvůli rozbitému zrcátku, je přímo ukázkovým příkladem lidské malosti. Výborné a málo doceněné dílo, jehož kontrast mezi chladným přijetím při uvedení (1996) a jeho úspěchem na začátku 21.století přiměl Coline Serreau v roce 2009 říci, že film „příliš předběhl svou dobu“.
Coline Serreau, Vincent Lindon, Paul Crauchet, Marion Cotillard, Claire Keim, James Thiérrée, Samuel Tasinaje, Philippine Leroy-Beaulieu, Catherine Samie, Didier Flamand, Patrick Timsit, Francis Perrin, Yolande Moreau, Denis Podalydès, Salomé Stévenin, Alain Sachs, Lorella Cravotta, Armelle Broche, Olivier Broche, Aurélia Thiérrée, Alain Stern, Andrée Damant, Michel Lagueyrie, Sophie Artur, James Gerard, Rufus, Emmanuelle Bataille, Colette Sonnier, Margot Capelier, Jacky Sigaux, Jean-Claude Camors, Laurent Vercambre, Pierre Ganem, Laurent Cirade
