Nejslavnější „knírači“ francouzského filmu
Knírek je ozdobou každého gentlemana, říkává se. A čím větší, tím lepší! V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se tato hojně rozšířená mužská „ozdoba“ dostala pochopitelně i na stříbrné plátno, a její nositelé byli významní francouzští filmoví tvůrci a umělci.
Asi nejznámějším francouzským hercem, který nás okamžitě napadne při slově knír, je Jean Rochefort. Hrdina mnoha slavných francouzských komedií, jako Sukničkář, Velký blondýn s černou botou, Muž z Hongkongu, Cartouche a dalších, nosil tuto svou neodmyslitelnou část obličeje skoro ve všech filmech. Výjimkou je třeba jeho účinkování ve filmové sérii Angelika, kde byl coby tajný policista Degréze hladce oholen. Nicméně s knírem byl daleko výraznější, jako plukovník tajné služby ve Velkém blondýnovi, jako číšník ve francouzské restauraci ve filmu Rowana Atkinsona Prázdniny pana Beana, nebo v nešťastně nedokončeném snímku Don Quiote Terryho Gilliama.
Když padla zmínka o Velkém blondýnovi, ve druhém filmu o popleteném houslistovi, kterého tajné služby vydávají za agenta, bylo slavných nositelů kníru víc. Jedním z nich byl francouzský herec Jean Bouise, který, co se týče velikosti a hustoty kníru, byl mezi všemi aktéry francouzské kinematografie vidět asi nejvíce. Bouise se při svém hereckém záběru nevyhýbal ani komediím, jako Návrat velkého blondýna nebo Hlavička, ani kriminálním filmům, jako Spálené stodoly, Smrt darebáka, nebo dramatům, jako Stará puška. Většinou hrál role vysoce postavených lidí, ministrů, policejních komisařů nebo státních návladních, ke kterým se jeho mohutný knír, a posléze i brýle, které začal nosit, skvěle hodily. Jeho poslední filmové vystoupení bylo v kultovním filmu Brutální Nikita (nedožil se premiéry, zemřel těsně před dokončením snímku), který mu režisér Luc Besson věnoval. „Byli jsme všichni schopni mu uvěřit, že zmizel, aniž bychom si toho všimli,“ poznamenává Luc Besson ve své poctě.
Dalším „kníračem“ byl sám režisér dvojice snímků o Blondýnovi – Yves Robert. Vysoký muž s kudrnatými vlasy a mrožím knírem byl ve Francii velmi oblíbený, zejména díky svým filmům pro děti. Jedním z jeho největších hitů byl jeho pátý celovečerní film Knoflíková válka (1962). Většinou seděl za kamerou na režisérské židli, ale neodmítal ani malé komické skeče a role jak ve svých tak i v cizích filmech. Celkem se jako herec podílel na zhruba padesáti filmech, během kterých prokázal svůj talent a eklekticismus, často hrál rozmanité postavy. Vytvářel pozoruhodné kompozice během krátkých vystoupení (Le Viager) i v hlavních rolích (Le Cinéma de papa). Vzpomeňme třeba na jeho holícího se souseda ve filmu Roztržitý, a spoustu dalších malých i větších rolí, třeba v komediích Dobrodružství je dobrodružství, Život plný malérů, Idiot v Paříži, Nevídáno neslýcháno a dalších. Kromě toho byl schopný hledač talentů a k jeho úspěchům patří, že se Louis de Funés, Pierre Richard a Anny Duperey stali uznávanými herci.
Dalším nestorem francouzského filmu, kterého zdobil hustý knír, byl Belmondův spolužák z konzervatoře Jean-Pierre Marielle. Jeho filmová kariéra se rozběhla v šedesátých letech, ve filmech jako Vylupme banku (1963) po boku Louise de Funèse, nebo Víkend na Zuydcoote (1964) po boku Jean-Paul Belmonda. Jeho popularita rostla během 70. let, kdy se objevil v mnoha komediích – Sex-shop (1972) Clauda Berriho, kde ztvárnil zlomyslného zubaře, Kufr na slunci (1973) Georgese Lautnera, kde hrál izraelského špióna, který se snaží dostat do Francie letadlem v diplomatickém kufru, Všechno uvidíme (1976) Georgese Lautnera, kde byl producentem pornografických filmů. Přestože v počátcích jeho herecké kariéry nebyl knír součástí jeho image, postupem času si ho nechal narůst a jeho nejslavnější role jsou spjaté už s touto mužskou ozdobou. Asi nejvíce si ho pamatujeme z Belmondova filmu Bezva finta, jako naivního policejního komisaře, který sedl na lep rošťáckému lupiči v převleku klauna v podání Jean-Paul Belmonda.
Kdo viděl Delonův film Smrt darebáka, nemohl si nevšimnout herce Henriho Virlogeuxe, který hrál Paula, přítele hlavní postavy a venkovského malíře, u něhož advokát Maréchal v podání Alaina Delona zanechal ohroženou Ornellu Muti. Henriho výrazný knír vévodil celému jeho obličeji. Virlogeux byl známý jako filmový, divadelní a televizní herec, a na svém kontě má kromě padesáti filmů i zhruba devadesát televizních a čtyřicet divadelních rolí (na začátku sedmdesátých let ztvárnil díky svým ostře řezaným rysům postavu Herlocka Sholmese, ve francouzské parodii na Sherlocka Holmese). Kromě toho se věnoval i dabingu a jeho hlas zazněl i ve více než čtyřiceti filmech. Mimo jiné daboval i Star Wars, v roce 1977 v původních Hvězdných válkách daboval komandéra Tarkina (Peter Cushing) a v roce 1983 dokonce císaře Palpatina (Ian McDiarmid).