Osudové ženy Alaina Delona (část 6)

/ 15 srpna, 2024

Catherine Pironi (1985-1987)

Po rozchodu s Mireille Darc a poté s Anne Parillaud se Delon téměř na rok přestal věnovat svému soukromému životu. „Už nemám milostný život, už nemám život ve dvou, už nemám život,“ řekl tehdy. Catherine Pironi, rozená Bleynic, byla tehdy vnímaná jako skvělá módní návrhářka a podnikatelka, která se rozvedla se závodníkem Didierem Pironim (ten posléze tragicky zahynul v roce 1987 při nehodě na moři). Řízením osudu se jednoho rána ve velkém ženevském ateliéru sešli oba dohromady. Catherine byla chladná a sebevědomá mladá žena, spokojená sama se sebou, spontánní. Zároveň nesnášela společenské události a hluk v údolí, dávala přednost prostým radostem života a především klidu třeba u šampaňského. Delon miloval její sílu a klid v každém okamžiku. Catherine se naučila oceňovat jeho mlčení, jeho citlivost, duši skutečných mužů. „Alain je milý chlap, je něžný,“ přiznala. Pár často unikal z tohoto ráje obehnaného novináři na skutečné výlety po světě, například do Japonska, kde Catherine ke svému úžasu zjistila, že se k Alainovi všude chovají jako k živému bohu. Herec oslavil zrovna své padesátiny, a přestože se na něm čas téměř nepodepsal, jako na všech mužích, i na něm byl stále vidět milník, který měl překročit. Když v listopadu slavil své narozeniny, promluvil ke své matce:“ Mami, tohle je moje přítelkyně Catherine, skvělá žena, která mě miluje.“ Poté řekl tisku: “ Vedle Catherine jsem poprvé pochopil a pocítil klid a pohodu, kterou umí dát jen vyrovnaná žena. Oba žijeme jeden pro druhého. Když tu není, chybí mi, a neustále myslím na to, jaké štěstí má muž, který najde ženu, jež mu rozumí a miluje ho. Nikdy v životě jsem se necítil tak šťastný, jako teď po boku Catherine.“

Když se setkali poprvé, Catherine bylo 18 let a studovala návrhářství šatů a ornamentů u slavného návrháře (Guy Laroche), který Alainu Delonovi šil šaty. On byl hvězda a ona nesmírně plachá dívka. Připadal jí úžasný. Pravděpodobně ho tajně milovala. Respektovala však vztah, který navázal s Mireille. Po nějaké době se znovu náhodně setkali v letadle do Ria de Janeira, když Alain a Mireille letěli na festival a Catherine se chystala na Velkou cenu Brazílie F1 za svým manželem Didierem Pironi. Když se Alain a Mireille rozešli, Didier a Catherine se také rozešli. Takže v červnu 1985, kdy se znovu náhodou potkali, nakonec zasáhl všemocný osud.
Delon později svému příteli řekl: „Když jsem se znovu setkal s Catherine, cítil jsem, že se stala sanitkou, která našla nemocnici“. Trochu krkolomné přirovnání, ale budiž. Daleko zajímavější bylo to, jak Catherine přijal Delonův pes. Timy byl žárlivý a zuřivý, vždycky se díval na pána a nedovolil, aby se k němu někdo přiblížil. Když však Catherine poprvé navštívila Delonův pařížský byt, Timy ji letěl přivítat, a okamžitě ji přijal. Také herec se do ní postupem času zamiloval a začal znovu reálně uvažovat o životě. Od chvíle, kdy se jejich cesty setkaly, vedli Alain a Catherine šťastný život ve svém bytě s výhledem na Seinu a od začátku do konce dne se neopouštěli. Alain znovu získal energii k úsměvu a práci po boku jemné a laskavé Catherine.
„Nevěřím na náhody. Catherine se ocitla na křižovatce, kde jsem ji měl potkat,“ vyjádřil se později herec. „Sedím s ní na gauči a večer si čteme knihy nebo posloucháme hudbu, jako každý jiný pár. Svoboda nás obou je respektována.“ Přestože o jejich milostném vztahu se mluvilo jako o události, a kolovaly zvěsti o jejich opulentním životním stylu nebo dobrodružstvích na palubě soukromého letadla, tyhle příběhy patřily spíše do sféry novinářských výmyslů a domněnek.

Catherine, které Delon říkal „KiKi“, o sobě a herci promluvila pro časopis France-Soir: „Láska opět dokázala zázrak. Bylo mi osmnáct, když jsem Alaina uviděla. Přišel nakupovat do obchodu Guy Laroche. Byla jsem naprosto fascinována jeho vzhledem a usměvavou tváří a byla jsem zcela okouzlena „něčím“, co mají jen největší hvězdy, čím se liší od osttních lidí. To kouzlo bylo v jeho ostrém pohledu, který měl jen on. Ještě teď mám pocit, že když mě Alain vidí, čte si všechno v mém srdci. A vím, že tohle kouzlo funguje aniž by si to on sám uvědomoval. Vždycky si toho jeho pohledu všimnu, když někoho příliš přitahuje. A jsem přesvědčená, že může okouzlit každou ženu. Když s ním žiji, zapomínám, že je mezi námi nějaký věkový rozdíl. Protože jemu nevadí, že stárne, a i teď, když je mu padesát, je pořád krásný, stejně jako byl, když jsem ho poznala poprvé. Vždycky o sobě říká, že je „dobré víno, které pěkně zraje“. Tenhle jeho zvláštní svět jsem objevila také díky jeho filmu Slovo policajta.“ Byl to v mnoha případech akční film, kde sám předváděl některé akrobatické kousky. Když se Catherine poprvé zúčastnila natáčení, zarazil jí Delonův způsob práce a chování i mimo kameru – jeho vyčerpaný stav, jeho zaryté mlčení, jeho sebeobětování se filmu i scénáři, to vše jí uchvátilo a začala v něm vidět skutečného muže.
„Když si Catherine přečetla první verzi scénáře, líbila se mi její poznámka o tom, že kdyby Fionu Gelin, která je ve filmu mou přítelkyní, na konci zabili, bylo by to příliš smutné. Scénář jsme tedy předělali tak, aby se Fiona uzdravila a v poslední scéně jsem já i ona byli šťastní, tak jak by to mělo správně dopadnout. Myslím, že to byl skvělý nápad.“ vzpomínal později Delon.

Catherine taky překvapilo, že při tvorbě filmu se nepostupuje podle pořadí ve scénáři a že se začíná točit od poslední scény obráceně. „Nejvíce mě ale podvědomě zasáhl obraz Alaina-herce. Udivilo mě, že má schopnost se v okamžiku zcela proměnit v jinou osobu. Ve chvíli, kdy se mnou pomalu pil kávu, na poslední chvíli se chytil za ruce, jeho pohled se změnil na přísný útočný výraz, který vyžadovala role. A pak se pomalu vrátil k pití kávy. Někdy si říkám, jak jeho herectví ovlivňuje to, že se dokáže i v soukromí proměnit v jinou osobu. Někdo mu řekl, že „možná jsi hrál i ve skutečném životě“. Alain na to se smíchem odpověděl. „Ve skutečném životě jsem špatný herec“. To je správně. Na to, aby dokázal hrát i ve skutečném životě, je příliš tvrdohlavý, příliš puntičkářský a příliš přísný. Žije úspěšně a dělá co ho napadne, aniž by se příliš ohlížel na diskrétnost. Díky tomu se také rozhodl, že o mně promluví na veřejnosti, aby se vyhnul pomluvám. Řekl prostě: „Veřejnost musí vědět o tvé existenci“. Když to tedy oznámil oficiálně, usnadnil mi soukromý život. Dbal na to, abych měl dobrou náladu, a dělal to proto, abych se necítila nepatřičně. Každopádně život s Alainem byl úžasný. Hodně jsem se od něj naučila. Hodně mi dával a hodně ode mě očekával, takže jsem si nemohla jen dát šlofíka a užívat si lenošení. Byl stále aktivní a měl rád všechno, byl dokonalý principál a vždycky mě navedl, abych si hned všimla i jen nepatrné změny. Když byl přísný, mlčela jsem a má nálada se zhoršila. Omlouval se, když se ukázalo, že se v něčem mýlil. Měl schopnost vzbuzovat hněv, ale zároveň byl velmi jemný a strašně soucitný a citlivý. Byl to také velmi přitažlivý člověk. Asi kdyby to všechno nepřeháněl, tak by neměl své kouzlo. Někdy jsem ale měla chuť mu říct, jestli by neměl zpomalit. I když to bylo těžké… Ale moje povaha je bezstarostná, ráda se směju a vidím jen tu lepší stranu života, takže jsme měli hezky vyvážený vztah. Každopádně měl velmi dobrou náladu, protože Slovo policajta vidělo nakonec rovných 1 800 000 lidí. Velmi mě překvapilo, když jsem v titulcích filmu uviděla nápis „KiKi“. Jednou jsem byla na předprojekci, když Alain přišel na promítání. A řekl: „Podívej se na titulky“, a pak jsem dole uviděla „KiKi“. Pomyslela jsem si, že tohle je přesně ta jeho opravdu úžasná péče. Chtěl mi ukázat tento film, v němž se objevuje s usměvavou tváří, která vypadá úplně jinak než ty předchozí snímky. Jako by chtěl říct: „Chci, abys mě viděla takhle.“ Vím, že Alain vždy potřebuje mít kontakt s lidmi. Moje péče pro něj byla nejdůležitější. Potřebuje mou společnost, když se jeho mysl a tělo zabývají natáčením.
Dům v Douchy, který jsme spolu měli, byl mým domovem. Zdá se, že Alain tam byl vždycky šťastný. Bylo tam 18 psů, 3 kozy, 15 ovcí a bazén a cvičák a kola. Vždycky v neděli pracoval se dřevem. Byla to chvíle klidu a odpočinku, kdy ho nikdo nenavštěvoval a nikdo mu netelefonoval.“

Navzdory své okouzlující image se ale Delon a Pironiová ve svém vztahu potýkali s řadou problémů, které nakonec vedly k jejich rozchodu. Jejich milostný příběh nicméně zůstává poutavou kapitolou v dějinách románků slavných.

Zdroj: www.facebook.com, alainfabiendelon.blogspot.com