Patrick Dewaere

/ 26 ledna, 1947

26.1.1947 – Saint Brieuc, Francie
16.7.1982 (35 let) – Paříž, Francie
Populární, ale rozporuplný herec Patrick Dewaere se narodil v Saint-Brieuc na severozápadě Francie jako Jean-Marie Patrick Bourdeaux. Jako třetí ze šesti dětí, které se narodily herečce Mado Maurinové. Všichni jeho sourozenci – Jean-Pierre, Yves-Marie, Dominique, Jean-François a Marie-Véronique se stali herci. Patrick debutoval ve čtyřech letech pod jménem Patrick Maurin ve filmu Monsieur Fabre (1951). Během dospívání se mu kamarádi na školním dvoře posmívali kvůli jeho snům o filmu, takže už v raném věku pocítil izolaci a byl velmi citlivý. K filmu ale tíhnul stále víc a ještě v dětském věku si zahrál bez nároku na honorář roli ve filmu Genea Kellyho Šťastnou cestu (1957). V mládí na počátku 60. let se Patrick objevil v televizi, v roce 1968 se pak připojil k divadelnímu souboru Café de Gare, kde zůstal téměř deset let. Během těchto jevištních let si změnil umělecké jméno na Dewaere, což bylo dívčí jméno jeho prababičky. Seznámil se také s kolegyní ze souboru Miou-Miou a navázal s ní milostný vztah. Z tohoto vztahu se v roce 1974 narodila dcera Angele, ale pár se rozešel již po dvou letech. Z pozdějšího manželství se mu počátkem 80.let narodila další dcera Lola. Po mnoha vedlejších rolích se konečně dočkal slávy díky hlavní roli Pierrota v anarchistické komedii Bertranda Bliera Buzíci (1974), v níž si zahrál i tehdy začínající Gérard Depardieu a jeho láska Miou-Miou. V tomto příběhu o dvou potulných drobných zlodějíčcích si společně s Depardieuem okamžitě vysloužili slávu “antihrdinů”. Patrickova genialita pro černé, neotřelé komedie se projevila v řadě černých komedií, které se mu dostaly do cesty. V sociálně laděném snímku Catherine a spol. (1975) si Patrick zahrál společně s Jane Birkinovou. Následovalo kriminální drama Nelítostný souboj (1975) kde hrál člena policejního týmu inspektora Lino Ventury. Vysoké hodnocení si Dewaere vysloužil za nevyrovnanou roli ve filmu Nejlepší způsob chůze (1976), poté si opět zahrál s Depardieuem v oscarové multižánrové komedii Připravte si kapesníky (1978). Jeho účinkování ve filmech spočívalo ve ztvárňování složitých rolí – snímky které vyhledával byly nejčastěji experimentální, nízkorozpočtové a stylově bizarní. Zdálo se, že ho zcela přirozeně přitahují role citlivých, ošuntělých, nešťastných neurotiků, smolařů a ztroskotanců, jak dokládají jeho postavy ve filmech Hlavička (1979), Černá řada (1979), Plein sud (1981), Hotel Amerika (1981), v němž si zahrál s Catherine Deneuveovou, a kritikou oceňovaný Otčím (1981). Tato posedlost možná vyvolala hluboké utrpení v jeho osobním životě mimo plátno. Na rozdíl od svého kolegy Depardieua se Patrickova sláva nikdy nerozšířila na mezinárodní úroveň, ale pro své vynikající herecké výkony byl stále uznáván po celé Evropě. Byl sedmkrát nominován na Césara, ale nikdy ho nezískal. Patrickova kariéra skončila za tragických okolností. Krátce po uvedení černé komedie Ráj pro všechny (1982), v níž jeho postava spáchá sebevraždu, se pětatřicetiletý herec rozhodl ukončit svůj život. 16. července 1982 zastřelil ve svém pařížském domě puškou. V té době pracoval na filmu Clauda Leloucha Édith et Marcel (1983). Tento šokující a pro přátele, fanoušky i rodinu nevysvětlitelný konec se později stal námětem celovečerního francouzského dokumentu Patrick Dewaere (1992), který byl uveden na filmovém festivalu v Cannes. Cena Patricka Dewaereho je ve Francii udílena od roku 1983.


1982
Paradis pour tous
Tisíc miliard dolarů

1981
Hasnoucí den
Les Matous sont romantiques
Otčím
Plein sud
Psy

1980
Špatný syn

1979
Hlavička
Paco l’infaillible
Silnice Řím – Neapol neprůjezdná!
Černá řada

1978
La clé sur la porte
Připravte si kapesníky

1977
Hra na lásku
Soudce zvaný šerif

1976
F… comme Fairbanks
Nejlepší způsob chůze
Vítězný pochod

1975
Au long de rivière Fango
Katrin a spol.
Lily, aime-moi
Nelítostný souboj
Žádný problém

1974
Buzíci

1973
La Dialectique peut-elle casser des briques?
Themroc

1971
La maison sous les arbres
Manželé z roku II

1966
Hoří v Paříži?

1958
Mimi Pinson

1957
La route joyeuse
Špioni

1956
Je reviendrai à Kandara
Má mě rád, nemá mě rád

1955
La Madelon

1951
Pan Fabre



Share this Post