Philippe Léotard
18.11.1995 (63 let) – Paříž, Francie
V dětství trpěl Bouillaudovou chorobou, která ho upoutala na lůžko v domě jeho babičky v Ajacciu. Tato zkouška pro něj byla příležitostí k tomu, aby hodně četl a čerpal z rodinné knihovny. Četl básníky i prozaiky, zvláště si oblíbil Baudelaira, Lautréamonta, Rimbauda, Cendrarse, Victora Huga, Flauberta…
V osmnácti letech vstoupil do Cizinecké legie v Bonifacciu, ale nezůstal tam. V roce 1958 začal studovat na Lycée Henri-IV a ve studiu pokračoval na Sorbonně, kde získal titul z literatury. Tam se v rámci ATEP (Association théâtrale des étudiants de Paris) seznámil s Ariane Mnouchkine, s níž v roce 1964 založil Théâtre du Soleil. Současně byl až do roku 1968 učitelem literatury a filozofie na Collège Sainte-Barbe. V roce 1970 odešel z Théâtre du Soleil a hrál v Théâtre national populaire.
Poté se díky Claudu Sautetovi a Françoisi Truffautovi začal věnovat filmu. V roce 1970 se objevil ve filmu Domicile conjugal a pokračoval ve stáži u Françoise Truffauta, který mu v roce 1971 nabídl malou roli ve filmu Les Deux Anglaises et le Continent. Jeho první větší role byla ve filmu René Vautiera Avoir 20 ans dans les Aurès. Jeho prvním velkým úspěchem byl film Clauda Lelouche Le Chat et la Souris z roku 1975. Ve stejném roce se objevil v americkém obsazení filmu Johna Frankenheimera Francouzská spojka 2. V roce 1977 byl nominován na Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za film Yvese Boisseta Soudce zvaný šerif. V roce 1983 získal Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Boba Swaima La Balance. V témže roce si zahrál policejního komisaře vyšetřujícího několik vražd na pozadí obchodu s drogami a ve filmu Clauda Berriho Tchao Pantin ztvárnil roli Colucheho, který tragicky zahynul před natáčením. Toto období bylo vrcholem jeho filmové kariéry, která zahrnovala téměř 80 filmů. Později přešel ke komornějším filmům jako Adieu Blaireau, Rouge-gorge, Le Paltoquet, Jane B. par Agnès V. a Le Sud.
Později, v 90. letech, se s pomocí skladatele a akordeonisty Philippa Servaina vydal na pěveckou dráhu. Jeho první dvě alba À l’amour comme à la guerre a Philippe Léotard chante Léo Ferré byla rok po Ferrého smrti oceněna cenou Charles-Cros. V roce 1997 získal Velkou cenu básníků SACEM. V témže roce si zahrál svou poslední roli v krátkém filmu La Momie à mi-mots režiséra Lauryho Graniera.
La momie à mi-mots
1997
Gueules d’amour
1996
Black Dju
Pandora
1995
Bídníci 20. století
Elisa
Philippe Léotard chante et parle
1994
Le Voleur et la menteuse
1992
Dům na prodej
1991
In the Eye of the Snake
Maso
1990
Gavre Princip – Himmel unter Steinen
Jsou dny… a úplňky
Le grand ruban (Truck)
Vězení – Není čas na spravedlnost
1988
Ada dans la jungle
Jih
Kámen mudrců
La couleur du vent
Le testament d’un poète juif assassiné
Snack Bar Budapešť
1987
Si le soleil ne revenait pas
1986
Exit-exil
L’état de grâce
Le paltoquet
Ça n’arrive jamais
1985
Adieu blaireau
Rouge-gorge
Tanga, Gardelův exil
Úsvit
1984
Femmes de personne
La pirate
Les Fauves
Ni avec toi ni sans toi
Une rébellion à Romans
1983
Ahoj, tajtrlíku!
1982
Hiver 60
Mora
Paradis pour tous
Práskač
Šok
1981
Květinové děti
1980
La Petite sirène
Stopa gigantů
Une semaine de vacances
1979
La Mémoire courte
1978
Jdi za mámou, táta pracuje
Judith Therpauve
1977
La Communion solennelle
La comédie du train des pignes
Soudce zvaný šerif
1976
Dobrák a zlí lidé
L’Ombre des châteaux
Les conquistadores
1975
Francouzská spojka 2
Jako štvaná zvěř
La guerre de pétrole n’aura pas lieu
Le chat et la souris
Vincent mit l’âne dans un pré (et s’en vint dans l’autre)
1974
Juliette a Juliette
Le Milieu du monde
Ne tak zlý
Otevřená tlama
1973
Den Šakala
Kamouraska
Les hasards de la gloire
1972
Le Franc-tireur
Hezká holka jako já
Rak
Tehdy nám bylo dvacet
1971
Dvě Angličanky a kontinent
Max a rváči
Le Mot frère et le mot camarade
1970
Rodinný krb
À l’amour comme à la guerre
1994
Philippe Léotard chante Léo Ferré
1996
Je rêve que je dors
2000
Demi-mots amers
