Pierre Richard: “Lidé mne mají rádi proto,

/ 10 února, 2001

že mne nepokládají za bytost z masa a kostí, která musí chodit na záchod jako kdokoli jiný.”
Rodina:
Synové Olivier a Christoph jsou muzikanti. Má čtyři vnoučata. Manželka Cayla Lacerd.
Obdivuje:
Bustera Keatona, Orsona Wellese, Roberta de Nira a Marilyn Monroe.
Co má nejraději:
Sám sebe. Ale pak také kubánské doutníky, dobré víno, francouzskou kuchyni, rychlá auta a ženy. Také rád spí: “Moje neštěstí je, že bych spal neustále. Jednou se mi dokonce podařilo usnout na lyžích.”
Co nesnáší:
Sám sebe. Potom politiky: “Rozčilují mne a dělají nám nekalou konkurenci. My však naštěstí nejsme tak nebezpeční jako oni.” A také: “Jsem alergický na nepoctivost režisérů, kteří si vymýšlejí celou minulost postavy jež má ve filmu pronést jen šest řádků dialogu, aby vás přesvědčili, že jde o vynikající a nádhernou roli.”
Krédo:
“Smích je jediná zbraň, jak nepodlehnout smutku.”
Vlastní charakteristika:
“Nechtěl bych předstírat, že jsem nějak moc milý. Dovedu být pořádně nevrlý. Devětkrát z deseti případů se uvolím pózovat před fotoaparátem s něčí nejmladší ratolestí, ale po desáté se už nakvašeně vzepřu. A když žadatel neobezřetně prohlásí, že ve skutečnosti nejsem tak sympatický jako ve filmu, příšerně vybuchnu. Mám v sobě víc vzteku a zuřivosti než dobré nálady.”
Citáty:
“Lidé mne mají rádi proto, že mne nepokládají za bytost z masa a kostí, která musí chodit na záchod jako kdokoli jiný.”
“Můj úspěch? Vidím v tom spojení talentu – zřejmě přece jen nějaký mám – a štěstí. Jsem takový chudinka zmítaný okolnostmi, který si často ani neuvědomuje, jak na tom je.”
Dětství:
Pochází ze starého aristokratického rodu. Tatínek, původem nemajetný italský emigrant, se vypracoval na bohatého textilního průmyslníka. Po tom, co se rodiče rozešli, Pierre vyrůstal na rodinném zámku, kde se o něj staral především dědeček. Ten kromě toho že byl šlechtic, byl vzděláním i polytechnik. Do školy malého Pierra vozil šofér a všude kolem něj poskakovaly sluhové.
K rodinnému byznysu nijak netíhl. (Po letech, kdy rodinné továrny zbankrotovaly, děkoval své prozíravosti.) Více se projevovaly jeho komediantské sklony. Už jako žák církevní školy si odnášel nejednu poznámku, protože se všemožně snažil pobavit spolužáky.
Začátky:
Napřed vystudoval filozofii, a aby uklidnil rodiče, absolvoval ještě nástavbu jako rehabilitační pracovník. Pak už se nechal zapsat do hereckých kursů. První angažmá získal v pařížských kabaretech. Naučil se tam hbitě reagovat na sebemenší podnět ze strany obecenstva. Tam se také začal rodit potrhlý roztržitý nešika, kterého později s úspěchem představil před kamerou.
První drobné filmové role začal dostávat počátkem šedesátých let. Jedna z nich byla dokonce v českém filmu Poslední etapa (1962), kde si zahrál francouzského cyklistu.
Kariéra:
Vlastní režijní debut Roztržitý (1970) se stal i jeho hereckým triumfem. Přes noc se zrodila nová hvězda. Bylo mu už třiatřicet let. Následoval sled úspěšných komedií: Život plný malérů, Nic nevím, ale řekl bych všechno, Jsem nesmělý, ale léčím se, To nejsem já, to je on, Hořčice mi stoupá do nosu, Rána deštníkem, Nalevo od výtahu, Hračka… Spolupracoval i s legendárním režisérem Knoflíkové války Yvesem Robertem – Velký blondýn s černou botou, Návrat velkého blondýna.
Tři filmy (Uprchlíci, Kopyto a Otec a otec) natočil se svým dlouholetým přítelem Gérardem Depardieuem. Vsadili na rozdílnost postav – racionálně uvažujícího hromotluka a roztřeseného drobného popletu.
Ve vážnější poloze se představil až dvěma z posledních filmů: Šachová partie a Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře. “Kdybych řekl, že svou vysněnou roli jsem si už zahrál, bylo by po všem. Ne, tou nejkrásnější bude ta, která teprve přijde.”
Před časem se také po dlouhých dvaceti letech vrátil k divadlu.
Rodina:
Své soukromí si zarputile chrání. Známo je, že má dva syny Oliviera (36) a Christopha (40) kteří jsou muzikanti. Pierre se ženil v roce 1960, ale manželství dlouho nevydrželo. Dnes lituje, že se synům dostatečně nevěnoval. Proto se s velkou láskou stará o svá čtyři vnoučata. Sám tvrdí, že je o hodně lepší dědeček, než býval otec.
Po jeho boku se vystřídalo mnoho krásek. Dlouho byla jeho přítelkyní marokánka Aisha Zarza. Přijela s ním i v roce 1996 na karlovarský filmový festival. Pak ho doprovázela bývalá modelka, Brazilka Mária. Oženil se nakonec s půvabnou Ceylou Lacerd.
Zájmy:
Deset let obýval hausbót na Seině v Paříži, poblíž Place de la Concorde. Ale před pár lety se ho vzdal: “Okolo pořad jezdily lodě s turisty a několikrát denně jsem poslouchal: Napravo Národní shromáždění, nalevo hausbót Pierra Richarda.” Miluje potápění a rád a hodně cestuje: “Plaval jsem snad ve všech mořích světa.”
Dříve rád hrál tenis a také lyžoval: “S tím byl ale konec, když jsem si ošklivě pochroumal koleno. Z hor mi nejvíce učarovaly Himaláje.”
Jeho velkou vášní se před lety stalo víno. Zakoupil statek s 20 ha vinicí v Bordeaux. S pěstováním a produkcí vína značky Chateau Bel-Eveque mu pomáhá jeho sestra Veronika. “Lidé, kteří pěstují víno, a lidé od filmu mají jednu společnou vlastnost, a tou je vášeň.
Zajímavosti:
Napsal knihu vzpomínek na své dětství a mládí, kdy ho vychovával dědeček šlechtic.
Vlastní dva Harleye-Davidson a jedno Porsche.
Miluje český film. Zná prý všechna díla Formana, Menzela, Passera a Chytilové. Nejoblíbenějšími snímky jsou Hoří má panenko, Rozmarné léto a Lásky jedné plavovlásky, který viděl snad stokrát.

Share this Post