Podzemka (Subway)

/ 11 listopadu, 2024

Ohodnoť film

Země: Francie
Rok: 1985
Žánr: thriller, krimi, drama
Minutáž: 104 min

Mladý vyděrač Fred (Christopher Lambert) ukradl kompromitující materiály vlivnému právníkovi Raymondu Kermanovi (Constantin Alexandrov), a ujíždí s nimi velkou rychlostí Paříží, zatímco Kermanovy gorily ho pronásledují. Nakonec před nimi Fred uteče do metra, kde se jim ztratí. Odtamtud zavolá právníkově ženě Héléne (Isabelle Adjani), kterou poznal při krádeži a do které se zamiloval. Ani jí není Fred lhostejný, a tak si s ním sjedná v metru schůzku, s tím, že dokumenty vymění za dvacet tisíc franků. Pokud mu ovšem nechá její fotku z dětství, je ochoten slevit na deset tisíc. Héléne se dostaví večer do stanice metra, tajně sledována Jeanem (Pierre-Ange Le Pogam), vůdcem Kermanových nohsledů. Místo peněz ovšem Fred obdrží prázdný kufřík s pětistovkovou bankovkou na dně. Héléne odchází a na místo schůzky přibíhá Jean, který se pokusí Fredovi nasadit pouta. Fred ale útočníka odrazí, a zmizí i s dokumenty skokem pod koleje metra. Tam je tunel pro údržbu, kterým se Fred dostane až do technických prostor. Jde stále dál a hlouběji, zdá se, že prostory nekončí. Najednou potká neznámeho muže na kolečkových bruslích. „Bruslař“, jak se mu říká (Jean-Hugues Anglade), zavede Freda napřed k „Velkému Billovi“ (Christian Gomba), který mu díky síle svých svalů sundá pouta. Poté Fred s pomocí Bruslaře objevuje tajemný svět pod povrchem, kde existuje spousta místností a prostor, kde sídlí zvláštní komunita lidí, muzikantů a podivných existencí. Potká tam Bubeníka (Jean Reno), Květináře (Richard Bohringer) nebo Baskytaristu (Éric Serra). Nahoře se mezitím Héléne rozhodne Freda hledat a navštíví kancelář stanice metra, kde sídlí hlavní dozorčí (Jean Bouise) a také komisař Gesberg (Michel Galabru), věčně nerudný a otrávený patron, který musí dohlížet na své „elitní spolupracovníky“ zvané Batman a Robin (Jean-Pierre Bacri a Jean-Claude Lecas). Komisař dá svým asistentům Fredovu fotku, aby ho našli, a zároveň s ním i Bruslaře, který je specialista na okrádání neopatrných lidí v metru. Po Fredovi navíc jdou i muži od právníka Kermana, jehož žena Freda najde v podzemí a stráví s ním a jeho přáteli pohodový večer v podzemí. Když druhý den zmizí, Fred se začne nudit a napadne ho dát dohromady jednotlivé muzikanty, které potkal v podzemí a vytvořit z nich kapelu. Stále má ovšem v zádech muže zákona a právníkovy gorily.
Fantaskní příběh plný dobrodružství, akce, romantiky a trochy kriminálního nádechu je druhým celovečerním filmem režiséra Luca Bessona. Přitom počátky scénáře už byly napsány v první polovině 80. let, když pracoval se scénáristou Pierre Jolivetem. Po natočení svého krátkého filmu L’Avant-dernier (Předposlední, 1981) Luc Besson přepracoval scénář pro nový film s Pierrem Jolivetem a oslovil producenty. Jeho prvním celovečerním filmem byl Le Dernier Combat (Poslední boj, 1983). Film byl promítán před některými manažery Gaumont, a generální ředitel studia Daniel Toscan du Plantier se zeptal, co Besson plánuje dále. Ten mu krátce řekl o Podzemce. Plantier okamžitě souhlasil a chtěl, aby Gaumont produkoval tento snímek. Po napsání několika verzí scénáře ale nebyl Luc Besson stále spokojen. Na radu Alexandra Arcadyho ji přepsal s pomocí Alaina Le Henryho. Další dva spoluscénáristé Marc Perrier a Sophie Schmitová jsou také v titulcích za jejich podíl. Poslední jmenovaná, která byla jeden čas režisérovou přítelkyní, zde působí i jako střihač.
Pro hlavní ženskou roli zvažoval Luc Besson tehdy velmi populární britskou herečku Charlotte Rampling. Herečka ale trvala na tom, aby hudbu složil její tehdejší přítel Jean-Michel Jarre. Luc Besson trval na tom, že skladatelem bude jeho přítel Éric Serra, takže z angažmá Ramplingové sešlo a režisér nabídl roli Isabelle Adjani, pro kterou právě režíroval videoklip k Pull marine. Okouzlena scénářem francouzská herečka velmi rychle kývla.
Na samém začátku vývoje filmu Luc Besson zvažoval pro hlavní mužskou roli Françoise Cluzeta, ale Gaumont ho neshledal dostatečně známým. Protože mužská role byla inspirována zpěvákem skupiny The Police Stingem, kamarád Bessonovi poradil, aby ho oslovil. Poté, co Sting shlédl Bessonův Poslední boj, byl nadšený a roli přijmul. Stingova účast však kolidovala s natáčením kvůli datům jeho světového turné. Luc Besson se znovu chtěl vrátil k Françoise Cluzetovi, s nímž Isabelle Adjani natočila snímek L‘ Été Murderer (1983). Ale vzhledem k neotřelému stylu filmu herečka navrhla najmout nějakého neznámého herce. Prostřednictvím agenta Isabelle Adjani se Luc Besson setkal s Christophem Lambertem. Širší veřejnosti zatím neznámý francouzsko-americký herec právě dokončil natáčení Legendy o Tarzanovi, které mělo přijít do kin. Herec a Luc Besson si padli velmi rychle do oka a podepsali smlouvu. Role komisaře Gesberga byla nabídnuta Michelu Galabru, s nímž se Luc Besson setkal na natáčení jednoho z dílů Bažantů (1981), kde byl asistentem režie. Pokud jde o Jean-Pierre Bacriho, Luc Besson se s ním setkal při natáčení filmu Le Grand Carnaval (1983) Alexandra Arcadyho. Role Bruslaře byla původně plánována pro Richarda Anconinu, ale o několik let později, když se film blížil k realizaci, herec zjistil, že role je příliš malá. Nakonec to byl Jean-Hugues Anglade, kdo roli převzal. Pro roli Bubeníka Luc Bessona okamžitě napadl Jean Reno, který hrál v jeho krátkém filmu Předposlední i v Posledním boji. Režisér poté nabídl roli basisty svému příteli a budoucímu oblíbenému skladateli Ericu Serrovi a roli zpěváka Arthuru Simmsovi (seznámili se také při natáčení Grand Carnaval. Do role manžela Hélény Luc Besson obsadil Constantina Alexandrova, obchodníka ruského původu, který částečně financoval jeho první film.
Úvodní sekvence filmu, automobilová honička, je poctou filmu Francouzská spojka z roku 1971. Závěr filmu pak volně vychází z filmu U konce s dechem z roku 1960.
Sám režisér se krátce objeví v roli strojvedoucího vlaku, okradeného Richardem Bohringerem. Podzemka je jedním z prvních francouzských filmů, které používají Steadicam. Tým vedený Laurentem Cazalou také používá nové techniky snímání obrazu. Například motokára byla použita k natáčení záběrů na kolečkových bruslích nebo pronásledování v metru.
Hudbu k filmu složil Éric Serra, který se podílel i na melodiích ke krátkému filmu Předposlední a snímku Poslední boj. Serra dostal nakonec velkou cenu za nejlepší filmovou hudbu v roce 1985 a byl nominován na Césara za nejlepší původní hudbu.

Režie: Luc Besson
Scénář: Luc Besson, Pierre Jolivet, Alain Le Henry, Marc Perrier, Sophie Schmit
Kamera: Carlo Varini
Hudba: Éric Serra
Produkční společnost: Les Films du Loup, TSF Production, Gaumont, TF1

Christopher Lambert, Isabelle Adjani, Jean-Hugues Anglade, Richard Bohringer, Michel Galabru, Jean-Pierre Bacri, Jean Bouise, Jean Reno, Pierre-Ange Le Pogam, Jean-Luc Miesch, Éric Serra, Christian Gomba, Michel D’Oz, Pierre Carrive, Isabelle Sadoyan, Claude Melki, Arnold Walter, Luc Besson, Jean-Claude Lecas, Benoît Régent, Brigitte Chamarande, Magali Guidasci, Martine Rapin, Dominique Hennequin, Maria Vincent, Guy Laporte, Alain Guillard, Constantin Alexandrov, Arthur Simms, Jimmy Blanche, Bernard Pollak, Jacky Jackubowicz, Catherine Luton, Francis Lemonnier, François Ruggieri