Povedení strejcové (Les Tontons flingueurs)

/ 17 června, 2024

Ohodnoť film
Země: Francie, Západní Německo, Itálie
Rok: 1963
Žánr: komedie, krimi
Minutáž: 105 min
Fernand Naudin (Lino Ventura) je bývalý gangsterský boss, který již patnáct let provozuje v Montaubanu podnik na výrobu traktorů. Když dostane znenadání dopis od svého dávného kamaráda Louise „Mexičana“ (Jacques Dumesnil), také gangsterského bosse, který ho zve na návštěvu do Paříže, neváhá a vypraví se za ním, s domněnkou, že se mu muselo něco stát, nebo je v nebezpečí. Když dorazí do jeho pařížského bytu, je přivítán jeho bodyguardem Pascalem (Venantino Venantini) a nalezne Louise v ležícího v posteli. Přítel mu sdělí, že umírá na vážnou nemoc, a proto se vrátil do Paříže. A zároveň určuje Fernanda svým nástupcem v místním gangsterském podsvětí, které zahrnuje několik odvětví výdělku – hazardní hry, bordel, pančované lihoviny. Co ale Fernanda překvapí nejvíce, je, že mu svěří do výchovy svoji jedinou právě dospělou dceru Patricii (Sabine Sinjen). Zatímco si Fernand láme hlavu s tím, jak zajistí chod Louisovy agendy a poručnictví jeho dcery, Louis umírá, a z Fernanda se tím pádem stane šéf místních mafiánů. Těm se ale Fernandovo náhlé zjevení a převzetí moci vůbec nelíbí, a tak svolají tajnou schůzku, aby se poradili, jak Fernanda odstranit. Nejbojovnější je manažer herny Raoul Volfoni (Bernard Blier), zatímco jeho bratr Paul (Jean Lefebvre) je spíše skeptický. Madame Mado, majitelka nevěstince (Dominique Davray) čeká od přítomných mužů nějakou akci, majitel lihovaru Theo (Horst Frank), a majitel rulety Tomate (Charles Régnier), vyčkávají, stejně jako jeho společník Freddy (Henri Cogan), který na jednáních většinou spí. Fernard Naudin mezitím dorazí do domu zesnulého přítele Louise, kde se seznámí s komorníkem Jeanem, mluvícím převážně anglicky (Robert Dalban) a Louisovým notářem Folace (Francis Blanche), který ho obeznámí se všemi dluhy přítelových gangsterských kompliců. Fernand se poté setká v koupelně se svou „neteří“, která vůbec netuší nic o jejich minulosti, a posléze i s jejím excentrickým přítelem Antoinem Delafoy (Claude Rich), který mu dokáže lézt na nervy hned od začátku. Fernand se radši vydává s Folacem a Pascalem na tajnou schůzku ostatních mafiánů, aby jim razantně ukázal, že on je skutečným šéfem, kterého není radno podceňovat.
Tuto gangsterskou komedii režíroval Georges Lautner podle scénáře spisovatele detektivních románů Alberta Simonina, který si vzal za předlohu svůj vlastní román Grisbi or not grisbi (1955). Simonin zde ale opouští temný a krvavý tón původního románu ve prospěch komické složky, kterou svými dialogy vytvořil mistrně Michel Audiard. Ventura se ve své roli pohybuje naprosto přirozeně, Blier mu zdatně sekunduje, zatímco vyhlášený komik Jean Lefebvre je tu dost nevýrazný. Rolí šitou na tělo se tu blýsknul Venantino Venantini, který je jako „laskavý a klidný nájemný střelec“ vynikající. Také Francis Blanche je ve své roli notáře mafiánského bosse, který, když na to přijde, obstojně zachází s pistolí s tlumičem, naprosto přirozený. Třešničkou na dortu je komorník Jean Roberta Dalbana, který zachovává dekorum i při přestřelce přímo v domě. Hudba Michala Magne je nenápadná přesně tak jak má být. Během desetiletí se film stal kultovním zejména kvůli svým dialogům a replikám, které se díky četným televizním opakováním dostaly do francouzské populární kultury. Tento film je považován za nejúspěšnější dílo Georgese Lautnera.

Režie: Georges Lautner
Scénář: Albert Simonin, Georges Lautner, Michel Audiard (dialogy)
Kamera: Maurice Fellous
Hudba: Michel Magne
Produkční společnost: Gaumont, Les Films Corona
Lino Ventura, Francis Blanche, Bernard Blier, Sabine Sinjen, Claude Rich, Jean Lefebvre, Horst Frank, Venantino Venantini, Robert Dalban, Paul Meurisse, Jacques Dumesnil, Dominique Davray,  Henri Cogan, Pierre Bertin, Paul Mercey, Philippe Castelli, Mac Ronay, Yves Arcanel, Jean-Pierre Moutier, Charles Regnier, Charles Lavialle, Georges Nojaroff, Anne Marescot, Marcel Bernier, Jean-Pierre Moutier, Jean Luisi, Jean-Louis Castelli, Béatrice Delfe, Jean-Michel Derot, Françoise Borio, Paul Meurisse
Share this Post