René Clément, rodným jménem René Jean Bayle, patřil k nejvýznamnějším francouzským režisérům poválečného období. Během kariéry, která vedla od krátkých dokumentárních snímků přes filmy o francouzském odboji až k psychologickým dramatům a mezinárodním velkoprodukcím, vytvořil několik děl považovaných za klasiku francouzské kinematografie.

Narodil se 18. března 1913 v Bordeaux. Původně studoval architekturu na École des Beaux-Arts v Paříži, ale stále více ho přitahoval film. Už ve třicátých letech natáčel krátké snímky a dokumenty. V roce 1936 spolupracoval s Jacquesem Tatim na krátké komedii Soigne ton gauche. Dokumentární práce Clémentovi poskytla zkušenost s natáčením mimo ateliér a se zachycováním skutečného prostředí, což později výrazně ovlivnilo jeho první celovečerní filmy.
Za druhé světové války natáčel dokumentární a technické filmy. Zkušenosti železničářů zapojených do francouzského odboje se staly základem jeho prvního významného celovečerního filmu Bitva o koleje. Snímek natočený bezprostředně po osvobození kombinoval hraný film s dokumentárně působícím zachycením železničního prostředí a sabotáží prováděných proti německým okupantům.
Bitva o koleje přinesla Clémentovi mezinárodní uznání. Na prvním ročníku festivalu v Cannes v roce 1946 získala jednu z hlavních cen a Clément byl oceněn také za režii. Ve stejném období natočil další příběh z okupované Francie, Otec kliďas, v němž se za zdánlivě spořádaným životem provinčního občana skrývá činnost významného člena odboje.
Téma války a jejích následků se vracelo i v dalších Clémentových filmech. Prokletí vyprávějí o skupině nacistů prchajících po skončení války ponorkou do Jižní Ameriky. Ve francouzsko-italském filmu Za mřížemi s Jeanem Gabinem zase spojil kriminální příběh s realistickým obrazem poválečného Janova.

Vrchol jeho raného období představují Zakázané hry. Příběh malé Paulette, která při útěku civilistů v roce 1940 přijde o rodiče a společně s venkovským chlapcem Michelem vytváří dětský svět poznamenaný smrtí, se stal jedním z nejslavnějších francouzských filmů padesátých let. Clément dokázal tragédii války zobrazit z pohledu dětí bez obvyklého patosu. Film získal Zlatého lva v Benátkách a čestného Oscara pro nejlepší zahraniční film.
V padesátých letech Clément postupně opouštěl dokumentární styl svých prvních snímků. Natočil psychologické drama Skleněný zámek s Michèle Morganovou a Jeanem Maraisem, Monsieur Ripois s Gérardem Philipem a Gervaisu podle románu Émila Zoly. Gervaise s Marií Schellovou získala Zlatého lva na festivalu v Benátkách a patří k jeho nejuznávanějším filmům.
Na přelomu padesátých a šedesátých let vzniklo dílo, které se stalo patrně nejslavnějším Clémentovým filmem – V plném slunci podle románu Patricie Highsmithové Talentovaný pan Ripley. Alain Delon zde vytvořil postavu Toma Ripleyho, mladíka fascinovaného bohatým životem svého přítele Philippa Greenleafa. Film zásadně přispěl k Delonovu vzestupu mezi největší evropské filmové hvězdy.

Clément ve snímku V plném slunci spojil kriminální příběh s mimořádně propracovanou obrazovou stránkou a natáčením ve skutečných italských exteriérech. Právě tento film ukazuje, jak obtížné je zařadit Clémenta jednoduše mezi představitele konzervativního „filmu kvality“, proti němuž vystupovali tvůrci francouzské nové vlny.
Jeho vztah k nové vlně byl ostatně paradoxní. Clément patřil k okruhu Objectif 49 a pohyboval se v prostředí, z něhož vznikly Cahiers du cinéma a pozdější politika autorů. Nastupující generace kritiků jej však začala vnímat jako představitele tradiční francouzské kinematografie. François Truffaut mu vytýkal především technickou virtuozitu, za níž podle něj nebyla dostatečně výrazná autorská osobnost.

V šedesátých letech Clément pokračoval v mezinárodně obsazovaných produkcích. Natočil Jaká radost žít! s Alainem Delonem, Den a hodinu se Simone Signoretovou a Stuartem Whitmanem a psychologický thriller Kočkovité šelmy, v němž se Delon ocitl mezi Jane Fondovou a Lolou Albrightovou.
Jedním z největších projektů jeho kariéry se stal film Hoří Paříž? zachycující osvobození francouzské metropole v srpnu 1944. Rozsáhlá mezinárodní produkce shromáždila mimořádné herecké obsazení, v němž se objevili Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Jean-Louis Trintignant, Yves Montand, Michel Piccoli, Simone Signoret, Kirk Douglas, Glenn Ford, Orson Welles a řada dalších hvězd.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Clément obrátil k thrilleru. Cestující v dešti s Charlesem Bronsonem a Marlène Jobertovou získal Zlatý glóbus pro nejlepší zahraniční film. Následovaly Dům pod stromy s Faye Dunawayovou a Frankem Langellou a kriminální drama Štvanice zajíce přes pole s Jean-Louisem Trintignantem a Robertem Ryanem.
Posledním Clémentovým celovečerním filmem se stala v roce 1975 Babysitter s Marií Schneiderovou, Sydne Romeovou a Robertem Vaughnem. Poté se z filmové režie stáhl.
René Clément byl během své kariéry oslavován jako mimořádný filmový řemeslník, později částí kritiky odsouván do pozadí jako představitel akademické kinematografie. Novější pohled na jeho tvorbu však tento jednoduchý obraz koriguje. Především jeho filmy z let 1945 až 1960 ukazují režiséra, který dokázal spojovat dokumentární pozorování skutečnosti, precizní obrazovou kompozici, napětí a psychologickou práci s postavami.
Zemřel 17. března 1996 v Monte Carlu, pouhý den před svými třiaosmdesátými narozeninami.