Roger Vadim
26.1.1928 – Paříž, Francie
11.2.2000 (72 let) – Paříž, Francie
11.2.2000 (72 let) – Paříž, Francie
Roger byl synem Igora Nikolajeviče Plémiannikova (1904-1938) z ruské šlechtické rodiny, kterou rodová tradice spojuje s Čingischánem. Na konci roku 1938 jeho otec zemřel v Morzine na malárii. V září 1939 si jeho matka, on a jeho sestra Hélène (Hélène Plemiannikovová, která se později stala filmovou střihačkou) pronajali od Morzine statek ve vesnici Les Folliets v obci Les Gets (Haute-Savoie). V Gets se seznámil s Yvesem Robertem, budoucím filmovým režisérem, který se stal jeho přítelem. Rodina se později vrátila do Paříže. Po celý život však Roger zůstal věrný městu Les Gets, kde natočil některé exteriéry svých filmů Les Liaisons dangereuses, L’Amour fou a Hellé a kde žil s Marií-Christine Barraultovou.
V roce 1947, ve svých 19 letech, zanechal studia na pařížském Institutu politických studií (Sciences Po) a dal přednost životu malíře nebo herce v Paříži. Zapsal se do hereckých kurzů herce Charlese Dullina. Spisovatel André Gide ho seznámil s režisérem Marcem Allégretem a on se stal jeho asistentem (Jusqu’à ce que mort s’ensuive v roce 1948 s Valerií Hobsonovou a Stewartem Grangerem, Maria Chapdelaine v roce 1950 s Michèle Morgan, Julietta v roce 1953 s Jeanem Maraisem, Dany Robin a Jeanne MoreauJeanne Moreau) a poté scénáristou (Vydírání v roce 1951 s Mai Zetterlingovou a Dirkem Bogardem, L’amante di Paride v roce 1954 s Hedy Lamarrovou), přičemž do roku 1956 pracoval jako novinář a reportér-fotograf pro Paris Match.
V roce 1949 si všiml tehdy patnáctileté Brigitte Bardotové na obálce časopisu Elle a požádal Marca Allégreta, aby ji vyzkoušel na konkurz. Láska na první pohled byla okamžitá a oboustranná. Vadim se rozhodl uvést svou mladou ženu Bardotovou do světa filmu. Získal pro ni roli ve filmu Hvězdy budoucnosti, který režíroval jeho mentor Marc Allégret (k němuž napsal adaptaci a dialogy), kde mladá dívka trápí Jeana Maraise. Pak napsal dva scénáře filmů, které výrazně přispěly k vnucení jejího obrazu sexy, ale sympatické dívky: Cette sacrée gamine, režírovaný Michelem Boisrondem, a En effeuillant la marguerite od Allégreta.
V roce 1956, ve svých 28 letech, napsal a režíroval svůj první film …a bůh stvořil ženu pro svou dvaadvacetiletou manželku, která si zahrála po boku Jeana-Louise Trintignanta, Vadimova stálého spolupracovníka, který se díky tomuto filmu dostal do povědomí veřejnosti. Ve Francii byl film celkem úspěšný, ale ve Spojených státech naprosto triumfoval. Brigitte Bardot se stala živoucím mýtem, společenským vzorem a mezinárodním sexsymbolem. Brigitte se do svého partnera zamilovala ale v prosinci 1957 se manželé Bardotová a Vadim rozvedli. V témže roce Vadim adaptoval další komedii pro Mylène Demongeot (Buď hezká a mlč od Allégreta).
Vadim natočil s Brigitte další čtyři filmy v letech 1958, 1961, 1962 a 1973, aniž by se mu podařilo dosáhnout úspěchu prvního filmu, přestože hledal skandální náměty: například ve filmu Le Repos du guerrier (Odpočinek bojovníka) podle Christiane Rochefortové nebo Don Juan 73, v němž Bardotová sdílí milostnou scénu s Jane Birkinovou. Po tomto mistrovském kousku se Vadim natrvalo věnoval režii a v Benátkách natočil policejní drama Sait-on jamais… s Françoise Arnoul, Robertem Hosseinem a Christianem Marquandem, který se objevil už v jeho předchozím filmu. V roce 1959 natočil adaptaci románu Choderlose de Laclose, kterou napsal Roger Vailland, Les Liaisons dangereuses 1960 s Gérardem Philipem, Jeanne Moreau, Jeanem-Louisem Trintignantem, za přátelské účasti Borise Viana a Annette Stroyberg, s níž se seznámil při natáčení Les Bijoutiers du clair de lune a s níž se 17. června 1958 oženil a která mu dala dceru Nathalii Vadim.
V naději na stejný úspěch s Annette Stroyberg ve filmu Nebezpečné známosti byl stejně jako s Bardot zklamán, kritika mu tento nový odklon od dobrých mravů neodpustila. Vadim a Annette se rozvedli v roce 1960 poté, co spolu natočili film A umřít z rozkoše podle Sheridana Le Fanu, ženský upírský film s mezinárodním obsazením (Mel Ferrer a Elsa Martinelli). Ve stejném roce si zahrál svou vlastní postavu ve filmu Jeana Cocteaua Orfeova závěť (1960).
Vadim na něj navázal skečem L’Orgueil s milostným trojúhelníkem tvořeným Jean-Pierrem Aumontem, Marinou Vlady a Samim Freyem pro skečový film Sedm smrtelných hříchů, na němž se podílela celá tehdejší mladá francouzská garda: Édouard Molinaro, Jean-Luc Godard, Jacques Demy, Philippe de Broca a Claude Chabrol.
V roce 1961 mu bylo 33 let a na natáčení filmu Marca Allégreta Les Parisiennes, k němuž napsal scénku Sophie (Deneuve hraje společně s Johnnym Hallydayem), se seznámil se sedmnáctiletou Catherine Deneuve; ve stejném roce Vadim napsal adaptaci a dialogy k filmu A satan byl pánem plesu, v němž hrají Françoise Brion, Catherine Deneuve a Bernadette Lafont. Během jednoho večera se do sebe zamilovali a vzali se; 18. června 1963 se jim narodil syn Christian Vadim (o dvacet let později mu otec svěřil hlavní roli ve filmu Překvapení). V roce 1962 Vadim natočil také krátký film Ça c’est la vie s Deneuve, Serge Marquandem a Juliette Mayniel.
Vadim dal Deneuveové její první velkou roli na téma markýz de Sade a nacismus ve filmu Le Vice et la Vertu (Neřest a neřest) z roku 1963, kde hrála po boku Annie Girardotové. Film, jehož scénář napsal Roger Vailland, byl odmítnut veřejností i kritikou. Pro svůj další film Château en Suède, natočený podle divadelní hry Françoise Sagana, Vadim najal zahraniční hvězdy Curda Jürgense a Monicu Vittiovou; v obsazení se objevili také Jean-Claude Brialy, Jean-Louis Trintignant a debutantka Françoise Hardyová.
V roce 1964 se ve svých 36 letech znovu zamiloval do sedmadvacetileté americké herečky Jane Fondové při natáčení filmu La Ronde podle scénáře Arthura Schnitzlera a Jeana Anouilha, v němž se sešli Anna Karina, Helmut Berger, Jean Sorel a Françoise Dorléac. Vzali se 18. května 1967 v Saint-Ouen-Marchefroy (Eure-et-Loir) a narodila se jim dcera Vanessa.
Režisér svou novou ženu obsadil do filmu La Curée s Michelem Piccolim podle Émila Zoly s dialogy Jeana Caua – film byl neúspěšný – a do erotického sci-fi Barbarella podle komiksu Jeana-Clauda Foresta, ve kterém se sešli David Hemmings, Anita Pallenberg a Marcel Marceau. Tento film byl Vadimovým posledním filmovým úspěchem. Mezitím režisér natočil se svým švagrem Peterem Fondou (a komparzistkou Anny Dupereyovou) skeč Podivuhodné příběhy inspirovanou Edgarem Allanem Poem. V Itálii se Vadim objevil jako herec ve filmu Le Reflux (1965) inspirovaném Robertem Louisem Stevensonem po boku svého přítele Serge Marquanda, s nímž natočil osm filmů. Jane opustila Vadima, aby se zapojila do sdružení proti válce ve Vietnamu a vrátila se do Spojených států. Rozvedli se v roce 1972.
V roce 1972, ve svých 44 letech, režíroval Si tu crois fillette s Rockem Hudsonem a Angie Dickinsonovou a objevil se ve filmu Ciao! Manhattanu s Edie Sedgwickovou. V témže roce se seznámil s Catherine Schneiderovou, dcerou Charlese Schneidera a Lilian Constantiniové, dědičky Schneiderova ocelářského impéria, s níž měl syna Vania. Vzali se v roce 1975, ale o dva roky později, v roce 1977, se rozvedli. Mezitím Vadim podepsal smlouvu na film Une femme fidèle podle Choderlose de Laclose se Sylvií Kristelovou, Nathalií Delonovou a britským hercem Jonem Finchem.
Po tomto čtvrtém rozvodu Vadim debutoval v televizi snímkem Bonheur, Impair et Passe, novou adaptací Françoise Sagana s hvězdným obsazením: Danielle Darrieux, Ludmila Mikaël a Philippe Léotard.
V roce 1980 se ve svých 52 letech seznámil s 29letou americkou scenáristkou Ann Bidermanovou, v roce 1984 se zasnoubili, ale v roce 1986 se rozešli.
Od té doby Vadim pracoval v Americe (s výjimkou filmu Surprise Party v roce 1983), ale ani Noční hry, ani Adorables Faussaires nebyly úspěšné. Ve stejné době se Vadim objevil ve filmu Bohatí a slavní George Cukora, dalšího známého režiséra. V roce 1988 natočil remake svého největšího úspěchu A Bůh stvořil ženu (1988) s Rebeccou De Mornay v roli nástupkyně Brigitte Bardot.
V roce 1990, ve svých 62 letech, konečně našel klid s herečkou Marií-Christine Barraultovou, s níž se seznámil na festivalu Cognac Detective Film Festival, kde byli oba členy poroty. Po nějaké době společného života se vzali 21. prosince 1990 v Levallois-Perret.
Vadim režíroval Marii-Christine Barraultovou pro divadlo (Même heure l’année prochaine, Enfin seuls !) a pro televizi ve filmech Amour fou, La Nouvelle tribu, Mon père avait raison a ve svém posledním filmu Un coup de baguette magique.
V roce 1993 Vadim napsal čtyři romány, včetně románu Le Goût du bonheur, v němž jako obvykle představuje své ženy, s nimiž po celý život udržoval blízké přátelské i profesní vztahy.
A Bůh stvořil ženu
1983
Surprise Party
1981
The Hot Touch
1980
Night Games
1976
Une femme fidèle
1974
La jeune fille assassinée
1973
Don Juan 73
1972
Hellé
1971
Hezké holky, jedna jako druhá
1968
Barbarella
Podivuhodné příběhy
1966
La Curée
1964
La Ronde
1963
Château en Suède
La Vice et la vertu
1962
Láska na polštáři
1961
Les Sept péchés capitaux
Otěže na krku
1960
A umřít z rozkoše
1959
Nebezpečné známosti
1958
Klenotníci měsíčního svitu
1957
Sait-on jamais…
1956
…a Bůh stvořil ženu
Surprise Party
1976
Une femme fidèle
1974
La jeune fille assassinée
1973
Don Juan 73
1968
Barbarella
Podivuhodné příběhy
1966
La Curée
1963
Château en Suède
La Vice et la vertu
1962
A satan byl pánem plesu
Láska na polštáři
1961
Otěže na krku
1960
A umřít z rozkoše
1958
Klenotníci měsíčního svitu
1957
Sait-on jamais…
1956
…a Bůh stvořil ženu
Má mě rád, nemá mě rád
Zatracená holka
1955
Futures vedettes
1954
Eternal Feminas
1951
Blackmailed
1950
Maria Chapdelaine
La Curée
1962
A satan byl pánem plesu
A Bůh stvořil ženu
1985
Do noci
1983
Surprise Party
1981
Bohaté a slavné
1974
La jeune fille assassinée
1972
Ciao Manhattan
1965
Le Reflux
1963
Dragées au poivre
1960
Orfeova závěť
1956
…a Bůh stvořil ženu
1955
Futures vedettes
1952
Les Dents longues
