Rozhovor s herečkou Juliette Binoche

/ 12 března, 2007

Francouzská herečka si opět vyzkoušela spolupráci s režisérem Anthonym Minghellou. Ve snímku Dveře dokořán si v něm zahrála Bosenku Amiru.
Jako herečka se asi dost nacestujete…
Odmítla jsem přistoupit na obvyklý hollywoodský sen. Samozřejmě hlavně kvůli mateřství, porodila jsem ve Francii a nechtěla jsem se odstěhovat pryč od otce svého dítěte. Ale to nebyl jediný důvod: také jsem chtěla vyzkoušet spolupráci s různými národnostmi, nejen s Američany, ale i s lidmi z Evropy odjinud.
Jste se svou prací spokojená?
Cítím, že se mi splnil velký sen: zrovna teď točím s francouzským režisérem a pak mě čeká spolupráce s režiséry z Argentiny a z Iráku. Navíc jsem právě dotočila americkou komedii se Stevem Carellem a Danem Cookem… Chtěla jsem svobodu a rozmanitost a to se mi podařilo naplnit.
Anthony Minghella původně sháněl pro roli nějakou bosenskou herečku. Jak se vám dařilo sžít se s rolí?
Chápu, že Anthony chtěl původně obsadit někoho z východní Evropy. Jsou věci, které slovy nevyjádříte. Když jsem získala roli, tak jsem strašně toužila jet do Sarajeva, abych pochopila zdejší mentalitu. Amirin manžel je Srb, ona je Bosenka. Doma to byla vzdělaná dáma a najednou je z ní imigrantka. Angličané tyhle lidi vnímají jako sluhy: ušij nám, uvař nám, ukliď nám… I já je takhle vnímala, a to i přes to, že moje babička byla přistěhovalkyně z Polska..
Ve svých předchozích filmech jste hrála sexuálně aktivní ženy, Amira je v tomto ohledu úplně jiná.
Jude Law se jí dotýká a ona byla před tím deset let nedotčená… Amira neustále žila ve strachu, že ji někdo zabije nebo že ztratí někoho blízkého. Ale sexualita v ní zcela nezahynula. Amira žije pro svého syna, snaží se ho ochránit, ale také zkrotit, protože je zrovna pubertě, což je obtížný věk. Je to pro ni náročná doba, nemá čas vnímat svou ženskost. Myslím, že spousta imigrantek prožívá něco podobného.

Share this Post