S Funésem jsme si rozuměli, říká Henri Guybet
Henri Guybet je jedním z těch herců, kteří nás rozesmějí svou filmovou postavou, která je stejně zábavná jako roztomilá. To byl případ Tassina ve slavné trilogii Sedmá rota, který myslí více na jídlo než na boj s nepřítelem. Na svém kontě má také filmy Georgese Lautnera Quelques messieurs trop tranquilles, Pas de problème a On aura tout vu. Henri Guybet, člen Café de la Gare (divadelní spolek Nádražní kavárna, podobně jako spolek Splendid) a nepřehlédnutelná divadelní postava, hrál v roce 1978 dokonce hlavní roli ve hře Le Pion (Pěšák) Christiana Giona.
V tomto rozhovoru z 25. června 2007 herec odhaluje své vzpomínky na roli – a dokonce i na repliku – která odstartovala jeho kariéru: Salomone, vy jste Žid? Dnes má na filmový hit Dobrodružství rabína Jákoba krásné vzpomínky.
Pane Guybete, mohl byste popsat svůj vztah s Louisem de Funèsem?
Byl velmi dobrý, nikdy nebyly mezi námi žádné problémy. Byl velmi milý, navzdory všem fámám, které o něm někteří lidé rozšiřovali! Ke mně byl milý, okouzlující, často žertoval. Náš vztah zůstal zdvořilý, já jsem k němu byl zdvořilý a vycházeli jsme spolu báječně. Nejpozoruhodnější věc, které jsem si všiml, bylo, že i mimo scénu dokázal bavit svoje filmové partnerky. Dalo by se říct, že je rozený kabaretiér a divadelník!
Ve filmu Rabín Jacob jste s ním pracoval poprvé?
Ano, předtím jsem ho objevoval jen jako divák (smích)! A musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen!
Je pravda, že když si vás Oury zavolal, nejprve se vás zeptal, jestli jste Žid?
Ano, to je pravda, to byla první věc, kterou mi řekl! Přišel jsem k němu do kanceláře a jeho první otázka zněla: „Jste Žid?“ a já odpověděl: „Ne, ale to se dá zařídit!“ (smích) Mimochodem, kvůli téhle roli jsem musel v jednu chvíli říct pár slov hebrejsky a tak jsem spolupracoval s rabínem, který mi je pomohl správně vyslovit!
Jaká byla atmosféra na place?
Byl to docela vysokorozpočtový film, obrovské množství lidí i techniky, takže bylo hodně práce! Ale atmosféra byla přátelská, i když to nebyl jen samý smích jako ve filmech George Lautnera, ale všechno bylo od srdce! Navíc jsem natáčel s lidmi, které jsem obdivoval už jako dítě, jako byli Dalio a Suzy Delair!
Jaký byl Louis de Funès před scénou, napjatý, nebo uvolněný?
Víte, ve filmovém odvětví jsou dvě kategorie herců: ti, kteří jsou rádi, když řeknete „akce!“, a ti, kteří jsou nadšení, když řeknete „stop!“. De Funès patřil do první kategorie, miloval herectví. Pro takové herce, jakmile se ocitnou na scéně, se tréma, kterou měli předtím, změní v opravdové potěšení! Na druhou stranu si vzpomínám, že nás Oury nutil dělat deset až patnáct záběrů! To víte, Oury byl chytrý, pochopil, že Louis, přestože byl výborný už od prvního záběru, se může v průběhu natáčení ještě zlepšovat, až do úplného maxima! Herectví je schopnost být postavou. De Funès byl jako velcí herci typu Pierre Mondyho, prostě se rozjel!
Byl Louis mimo natáčení přístupný?
No, to je velmi zajímavá otázka – Louis s tímhle měl problém. Byl velmi nenápadný, ale lidé při setkání s ním očekávali grimasy, což mu to zjevně vadilo! Ve svém opravdovém životě se staral o své květiny a zahradu, a nemohl být pořád stejný jako na plátně, on vedl klidný soukromý život!
A jak to bylo s tou vaší legendární scénou v autě: „Salomone, vy jste Žid?“
Oury mě nechal tuto scénu napřed vyzkoušet v jeho kanceláři. Vzpomínám si, že během zkoušek těsně před natáčením jsme ji trochu změnili a došlo k několika improvizacím. Natáčeli jsme to rychle, takže nebylo moc záběrů!
Takže během natáčení se hodně improvizovalo?
Nene, u Ouryho ne. Bylo tam jen pár drobných improvizací, ale to bylo hlavně při zkouškách. Jakmile jsme začali natáčet, jsme přehrávali repliky do poslední čárky ve scénáři! Vlastně všechno bylo dopředu propracované. Oury měl velký smysl pro přesnost.
Takže mezi Ourym a de Funèsem bylo tím pádem velké souznění…
Ano, znali se velmi dobře, hráli spolu už v minulosti, protože Oury byl původně taky herec. Pak přešel k režii a de Funèsovi občas svěřoval malé role. V té době Oury točil hlavně dramatické filmy a právě de Funès mu navrhl, aby zkusil taky komedie! Bylo mezi nimi staré kamarádství. Ale víte, v tomhle filmu jsem měl docela důležitou roli a tak jsem velmi dbal na svou postavu, abych odvedl co nejlepší práci.
Jak jste se cítil, když vedle Vás Funés rozehrával svůj part?
Věděl jsem, co o něm někteří lidé říkají, že je prý jak osina v zadku, otrava, že mě odradí a že všechno ve střižně nakonec změní. Tak jsem si řekl: „Když se na něj snáší taková kritika, tak musí být hodně dobrý (smích)!“ Nakonec jsem si řekl: Uvidíme. Moje první setkání s ním bylo velmi jednoduché, řekl „Dobrý den, rád vás poznávám“, potkali jsme se v maskérně a pak jsme šli rovnou na naše repliky. Na place se pak stalo něco mimořádného: když totiž dáte repliku někomu, koho neznáte, už od první věty víte, jestli to mezi vámi bude fungovat, nebo ne. U Louise jsem hned viděl, že všechno funguje dobře, takže naše přátelství, pokud se tomu dá říkat přátelství, se rozvíjelo především po herecké stránce. Bavilo nás dávat si navzájem repliky.
A Louis si rozuměl i s ostatními herci v obsazení?
Ano, atmosféra byla opravdu dobrá. Vzpomínám si na Dalia, který byl skvělý, byl to jeden z těch herců, kteří měli před válkou velmi dobré role, zejména u Renoira, a kteří pak kvůli svému židovskému původu utekli do Spojených států. Udělal tam celkem dobrou kariéru, hrál hodně v komparzu a říkal mi, že většinou hrál mexické kněze (smích)! Claude Giraud byl také velmi dobrý a podle mého názoru ho francouzská kinematografie málo využívala! Je to přesně ten typ herce, kterým bych chtěl být já sám (smích), trochu jako Jean-Pierre Marielle! Girauda si velmi vážím a vždycky jsme měli velmi srdečný vztah. Suzy Delair si pořád na něco stěžovala, ale měl jsem ji rád, vždycky mě dovedla rozesmát!
Jak se točila ta slavná scéna s židovským tancem?
Louis ji zkoušel tři týdny ve studiu. Byl to velký perfekcionista a navíc výborný muzikant, takže to opravdu pomohlo! Byl to opravdu dříč. Tu scénu natáčeli dva dny a bylo to hodně záběrů, protože byla dost složitá!
Jak dnes vzpomínáte na Louise de Funèse?
Mám na něj silné, krásné vzpomínky. Vlastně si říkám, že je zbytečné truchlit nad tím, co už je pryč, a radši myslím na každý další den, který je přede mnou a může být skvělý!
Nakonec bychom se rádi dozvěděli něco o natáčení trilogie Sedmá rota. Jaké na tohle natáčení máte vzpomínky?
To byl úplně jiný svět. Roberta Lamoureuxe jsem zbožňoval a byl to částečně on, kdo mě přiměl k herectví! Ale zpátky k otázce – v té době jsem dělal spoustu filmů pro Gaumont a jednoho dne mi řekli: „Budeš hrát ve filmu Sedmá rota místo Alda Maccioneho. A já jsem se rozhodl, že to udělám. Říkal jsem si, převzít roli po tomhle herci bude asi propadák, ale nakonec se z toho vyklubal opravdový úspěch! Byl jsem obklopen talentovanými lidmi a dělali jsme věci, o kterých sní děti, jako je řízení lokomotivy nebo střelba z kulometu. Pořád tam byl ten duch staromódní komedie, ale líbilo se mi to, cítil jsem se dobře! Vlastně teď, po natočení těch úspěšných filmů, mi lidé na ulici říkají Salomon nebo Tassin – je to dojemné (smích)! Totéž mi nedávno provedl dokonce i můj zubař, když se mě zeptal: Jsi Žid? Mimochodem, tahle trilogie měla velký úspěch v Německu. Byli rádi, že vidí francouzské vojáky jako antihrdiny a že Německo zvítězilo (smích)! Lamoureux byl velmi precizní, pečlivý a náročný, křičel na Lefèbvra, protože ten vždycky přišel pozdě a nepamatoval si své repliky. Stejně jako na natáčení filmu Rabín Jakob panovala úžasná nálada, která vás nutila hrát uvolněně a užívat si celou scénu! Bylo to jiné než v divadle, kde je reakce diváků vidět hned. Při natáčení filmu to nemůžete vědět hned, nemáte svůj výkon pod kontrolou, jsou tam věci, které se mohou a nemusí vystřihnout, nikdy nevíte, jaký bude konečný výsledek!
Zdroj: http://nimotozor99.free.fr/