Sbohem, pane Delone!
Dnes ráno vyhasla na francouzském filmovém nebi další hvězda, a to jedna z nejjasnějších. Odešel Alain Delon. Zatímco jeho o dva roky starší souputník, komik Pierre Richard oslavil před dvěma dny devadesátku, Delonovi bylo souzeno dožít se pouze 88 let, stejně jako další ikoně francouzského filmu, Jean-Paul Belmondovi. Na rozdíl od Belmonda ale neprošel žádnou hereckou konzervatoří – jednou prostě začal chodit se známou herečkou, čímž se dostal do hledáčku lidí od filmu, a ti už tohoto drzého mladíka s neodolatelným pohledem a tváří prostě nepustili. Ano, Delonova síla nespočívala v nějakých školních znalostech – stačilo, aby se podíval svým nabroušeným pohledem do kamery, a režisér řekl: „Ano, Alaine, to je ono!“
Delon byl všechno možné, jen ne komický herec. Na rozdíl od většiny tehdejších hvězd, které sem a tam vystupovaly v oblíbených francouzských komediích, Alain hrál náruživé šlechtice, odměřené gentlemany, drsné kovboje (viz jeho krátká kariéra v Americe), chladné strážce zákona nebo nesmiřitelné gangstery, či muže co se ocitli na kraji společnosti ne vlastní vinou, a zoufale se snaží dostat zpět. A i když ve filmu Slovo policajta (1985) hraje klauna, jeho klaun je uštěpačný, ironický a nakonec temný – narozdíl od komického, sympatického a vychytralého klauna Jean-Paul Belmonda ve snímku Bezva finta (1985).
Pravdou je, že pouze se svým kolegou Belmondem se dokázal odvázat a z jejich spolupráce vyšly dva nezapomenutelné filmy – Borsalino (1970) o dvojici bezejmenných podvodníčků, kteří se spolu vypracovali až na gangsterské vládce Marseille, a Poloviční šance (1998), kde se jako dva potencionální postarší otcové mladé kriminálnice utkávají s ruským gangem. Traduje se, že před natáčením gangsterky Borsalino měl Delon takový respekt k muskulatuře svého kolegy, že začal posilovat, aby vedle něj při scéně v plavkách nepůsobil moc hubeně.
To v dramatu Dva muži ve městě (1973), jeho třetí spolupráci s Jeanem Gabinem, byl jeho hlavní zbraní pohled jeho očí – jako by do sebe nasál veškerou moudrost svého staršího hereckého kolegy. Čím byl Delon starší, tím více dbal na dobré scénáře, které zároveň šly s moderní dobou, ve které herec působil jako jeden z posledních titánů starých časů – Návrat Casanovy (1992), nebo TV série Frank Riva (2004) a Fabio Montale (2001). Krásně tento svůj status quo vyjádřil v monologu filmu Bertranda Bliera Herci (2000), kde sám radí režisérovi, co má dělat, a vzpomíná na již zemřelé kolegy.
K nim se navždy přidal dnes, 18. srpna roku 2024, ve svém domě v Douchy, obklopen svojí rodinou…
Sbohem, pane Delone, s hlubokou úctou, děkujeme za vše!