Serge Korber

/ 1 února, 1936

1.2.1936 – Paříž, Francie
23.1.2022 (85 let) – Paříž, Francie
Serge Korber pocházel z židovské rodiny, a strávil část války ukrytý u protestantů z Chambon-sur-Lignon. Ve 14 letech po vysvědčení opustil školu a stal se vyučeným čalouníkem. Vstoupil do Boulle School, sekce čalouníků, kde se učí dějiny umění. Navštěvoval bary La Contrescarpe, včetně bistra La Choppe, setkal se s mnoha umělci, kteří poté začínali v mnoha kabaretech v okolí (Ricet Barrier, Boby Lapointe, Daniel Laloux, Henri Serre, Jacques Florencie atd.). V roce 1955 s jedním z nich, Jean-Pierrem Sucem a několika přáteli, vytvořil kabaret Le Cheval d’Or na rue Descartes, kam se zvali nováčci: Raymond Devos, Pierre Perret, Anne Sylvestre, Pierre Richard nebo třeba Boby Lapointe. Seznámil se i s Françoise Truffautem, začínajícím filmařem, který obsadil Henriho Serreho do filmu Jules a Jim, Bobyho Lapointa do Střílejte na pianistu a mnoho místních umělců pro film Tire-au-flanc 62, který spolurežíroval. Claude de Givray ho potom uvedl do středu nové vlny.
Vedle svých aktivit na Cheval d’Or vytrvale navštěvuje kinotéku: jeho snem je psát a režírovat filmy. Dostal se do kontaktu s Guyem Debordem, nedávným zakladatelem Situationist International, který na podzim roku 1958 právě otevřel za spoluúčasti své manželky Michèle Bernstein a jejich přítele zpěváka Jacquese Florencieho kabaret La Method také na ulici Descartes. Debord ho pak přijal jako prvního asistenta v krátkém filmu, jehož první část natáčení se odehrává v dubnu 1959. Nicméně v srpnu, kdy začaly úpravy, vypukl mezi oběma muži spor a Korber zjistil, že byl propuštěn Debordem, který ho nahradil a neuvedl ho ani do titulků.
V roce 1960 mu Jean-Michel Boris, ředitel Olympie, nabídl, aby s ním spolupracoval. Bude spolupracovat na posledních vystoupeních Edith Piaf a Joséphine Baker. V roce 1962 ho Claude de Givray a François Truffaut požádali, aby se stal hercem ve filmu Tire-au-flanc 62. Bude spoluautorem a asistentem Clauda de Givray na jeho druhém filmu La Grosse Tête od Truffauta. Ve stejném roce mu Agnès Varda nabídla roli v Cléo od pěti do sedmi. V roce 1962 se také díky Françoisi Truffautovi setkal s producentem Pierrem Braunbergerem, který pro něj v letech 1962 až 1964 produkoval osm krátkých filmů oceněných na mnoha festivalech.
Setkání Serge Korbera a Jeana-Louise Trintignanta, který se stal hvězdou po filmu …a bůh stvořil ženu, umožnilo Korberovi režírovat svůj první celovečerní film Le Dix-septième Ciel a vstoupit do spolku velkých režisérů.
Producentem Alainem Poiré byl pak pověřen realizací adaptace Michela Audiarda románu René Falleta s názvem Idiot v Paříži. Spokojený s touto spoluprací mu následně Audiard nabídl scénář k La Petite Vertu. Následovaly dva filmy s Louisem de Funèsem a dva s Annie Girardotovou, velkými hvězdami té doby. S Girardotovou Korber adaptoval román Catherine Paysan, Les Feux de la Chandeleur, drama, ve kterém Girardotová hrála matku Claude Jade a Bernard Le Coq v roce 1972, opuštěná svým manželem (Jean Rochefort).
V roce 1975 vydráždil Serge Korber po sázce s Françoisem Truffautem a Claudem Chabrolem cenzuru tím, že natočil sérii pornografických filmů pod pseudonymem John Thomas.
Režíroval několik dalších celovečerních filmů a poté se v 80. letech věnoval televizi. V roce 1996 se vrátil do kin s adaptací Binetova komiksu Les Bidochon. Od roku 2000 je Serge Korber v podstatě režisérem a producentem dokumentů, zejména o Maurice Béjartovi, Jeanu Gabinovi, Jeanu-Louisi Trintignantovi nebo Borisi Vianovi.
Serge Korber je známý zejména tím, že se pokusil zmodernizovat postavu Louise de Funèse ve dvou filmech, které budou s ohledem na tehdejší popularitu herce poměrně úspěšné: Piti piti pa a Na stromě v roce 1970.
Frédéric Bonnaud, ředitel Cinémathèque française, napsal: Louis de Funès, který je příliš často zbaven režiséra, nachází kromě Gérarda Ouryho a Edouarda Molinara třetího v osobě Serge Korbera. První, Gérard Oury, vytvářel stále odvážnější a bláznivé komedie z velkých her. Druhý, Edouard Molinaro, dal své technické vědomosti do služeb komedie Oscar a Hibernatus. Třetí, Serge Korber, nejexperimentálnější, přistoupil na hlubokou touhu klauna po obnově vyvinutím dvou prototypů, které předvádí Funés ve filmech Piti piti pa a Na stromě.
Serge Korber byl ženatý od roku 1962 až do své smrti s Marie-Claire Korber; mají syna Thomase, který je scenáristou. Jeho manželka Marie-Claire je editorkou téměř všech jeho filmů. Žil mnoho let v Brens, v Tarnu, v domě, ze kterého odešel v roce 2019.
Serge Korber umírá v Paříži 23. ledna 2022, ve věku 85 let. Pozoruhodnou shodou okolností v den jeho smrti naplánovala France 3 jeden z jeho nejznámějších filmů, Piti piti pa, jako film na nedělní odpoledne.


1996
Les Bidochon

1988
À notre regrettable époux

1980
Ta gueule, je t’aime!

1979
The Nibblers
Přinutím vás žít
Un jour un tueur

1978
Bažanti a cizinecká legie

1977
Cailles sur canapé
Pornotissimo

1976
L’Essayeuse
Excès
L’Odyssée de l’extase

1975
Hard Love
À bout de sexe

1974
Ursule et Grelu

1972
Les feux de la chandeleur

1971
Na stromě

1970
Piti Piti Pa

1969
Decameron ’69

1968
La petite vertu

1967
Idiot v Paříži

1965
Le Dix-septième ciel

1988
À notre regrettable époux

1984
Horko

1979
Přinutím vás žít
Un jour un tueur

1978
Bažanti a cizinecká legie

1975
Hard Love

1974
Ursule et Grelu

1972
Les feux de la chandeleur

1971
Na stromě

1970
Piti Piti Pa

1968
La petite vertu

1967
Idiot v Paříži

1976
Excès

1967
Idiot v Paříži

1962
Cléo od pěti do sedmi

1960
Tire-au-flanc 62



Share this Post