Stéphane Audran
2.11.1932 – Versailles, Francie
27.3.2018 (85 let) – Paříž, Francie
27.3.2018 (85 let) – Paříž, Francie
Stéphane Audranová byla dcerou lékaře Corneilla Dachevillea, který zemřel, když jí bylo šest let. Měla těžké dětství, mezi šestým a patnáctým rokem trpěla špatným zdravotním stavem. Její matka Jeanne Rossi, která přišla o první dceru v kojeneckém věku, byla posedlá zdravím své nejmladší dcery. Stéphane Audranová projevovala již v raném věku zálibu v převlecích a herectví, ale její matka neschvalovala její sen stát se herečkou. Po ukončení středoškolského vzdělání na pařížském Lycée Lamartine navštěvovala Stéphane Audranová hodiny herectví u Charlese Dullina, Táni Balachové, Michela Vitolda a Reného Simona.
Na Dullinově kurzu se Stéphane Audran seznámil s Jeanem-Louisem Trintignantem a v listopadu 1954 se vzali. Svou divadelní kariéru zahájila v roce 1955 ve hře Maurice Clavela a Jacquese Panijela La Tragédie des Albigeois, v níž hrál i její manžel. Téhož roku hrála v La Maison carrée a v roce 1957 získala roli v La Nuit romaine. Na rozdíl od několika svých bývalých hereckých spolužáků, jako byli Delphine Seyrigová, Michael Lonsdale, Laurent Terzieff a Jean-Louis Trintignant, Stéphane Audranová nedosáhla na jevišti velkého úspěchu. První filmovou roli dostala v roce 1957 od Daniela Costella v jeho krátkém filmu Le Jeu de la nuit a dále hrála malé role v celovečerních filmech režisérů Érica Rohmera, Jacquese Beckera a Hervého Brombergera.
Toužila pracovat s Claudem Chabrolem, který právě režíroval svůj první film Le Beau Serge v roce 1958, a požádala Gérarda Blaina, aby ji s ním seznámil. Chabrol jí dal malou roli ve filmu Les Cousins, natočeném v létě 1958, a krátce po natáčení spolu navázali milostný vztah. Oba filmy byly uvedeny do kin v rozmezí několika týdnů na začátku roku 1959 a zaznamenaly obrovský úspěch, přičemž za Les Cousins získaly Zlatého medvěda na filmovém festivalu v Berlíně. Větší roli dostal Stéphane Audran ve filmu Les Bonnes Femmes, který rovněž režíroval Chabrol, ale který byl diváky špatně přijat. Po boku Bernadette Lafont zde hraje prodavačku, která tráví noci zpíváním v kabaretu. Nespokojená se svým životem touží po lepší budoucnosti, ale není schopna svou situaci změnit. France Rocheová si v článku, který o filmu napsala pro France-Soir, všimla „unylé sladkosti Stéphane Audranové“.
Audran a Chabrol spolu žili od konce roku 1959 a šedesátá léta znamenala začátek dlouhé spolupráce. Komerční neúspěch několika jeho filmů v té době zanechal Chabrola v obtížné finanční situaci. Výkon Stéphana Audran nebyl zpočátku kritikou přijat kladně. Italský koproducent filmu Landru (1963) si dokonce Chabrolovi stěžoval na výkon „malé herečky“, která hrála roli poslední milenky hlavního hrdiny, aniž by věděl, že je jeho přítelkyní. Chabrol se rozvedl s Agnès Gouteovou, svou první ženou, která financovala jeho první dva filmy. Audranová a Chabrol se vzali v listopadu 1964. Svědky jim byli Roger Hanin, s nímž Stéphane Audran hrál Macbetha v divadle, a jeho žena, producentka Christine Gouze-Reynalová.
Teprve film Les Biches z roku 1968 ocenil herecký talent Stéphane Audran Stříbrným medvědem na filmovém festivalu v Berlíně a Chabrol se vrátil k úspěchu. Ve filmu Les Biches, který Audranovou spojil i s jejím bývalým manželem Jeanem-Louisem Trintignantem, herečka zazářila interpretací krásné, ale chladné, egoistické a majetnické ženy ze střední třídy. Její výkon byl na hony vzdálen výkonu ve filmu Les Bonnes Femmes, kde se vzdala spontánnosti typické pro herečky nové vlny ve prospěch chladu a odtažitosti. Úspěch filmu u kritiky podnítil Chabrola k natáčení dalších filmů s podobnými rolemi, které se k herectví jeho ženy dokonale hodily. Později o ní řekl, že „v pompidoliánské éře měla to štěstí, že se docela dobře hodila k tomu, co jsem chtěl ukázat o vládnoucí třídě. Ona ji reprezentuje. Představuje její idealizaci“.
Pětkrát, počínaje filmem L’Œil du malin (1962), ji Chabrol obsadil do postavy se stejným křestním jménem: Hélène, ačkoli v každém filmu se osobnost postavy tak či onak lišila. Protože tyto filmy mají mnoho společného a všechny vycházejí z postavy, kterou hraje Stéphane Audran, bývají často sdružovány do tzv. cyklu Hélène nebo cyklu Pompidolien. Jedná se o filmy La Femme infidèle (1969), Le Boucher (1970), La Rupture (1970) a Juste avant la nuit (1971). Společná je jim inteligentní žena Hélène s klidnou povahou, která se obětuje pro záchranu buržoazního řádu, v němž žije. Tyto filmy znamenají zlom v Chabrolově definici ženských postav. Předtím je Chabrol omezoval na role provinilců, dědiců prvotního hříchu. Poté se jeho postavy staly přesnějšími, vykazovaly solidnost a nezávislost. Více odpovídaly obrazu současných žen. Například učitelka, kterou hraje Audranová ve filmu Le Boucher, je navzdory svému trápení klidná, důstojná žena. Odmítá návrhy řezníka, kterého hraje Jean Yanne, ne z frigidity, ale prostě proto, že ji nepřitahuje.
Stéphane Audranová několikrát prohlásila, že za svou kariéru vděčí setkání s Chabrolem. Kritici se zase často domnívali, že režisér byl herečkou nesmírně inspirován, což ve své autobiografii Par lui-même et par les siens bagatelizuje. Uvádí, že byla zdrojem filmu Le Boucher, protože svého manžela povzbudila k jeho natočení s Jeanem Yannem, ale že to byl její nejpřímější vliv na jeho tvorbu.
Filmy Les Biches, La Femme infidèle a Le Boucher upevnily její image chladné, elegantní a sofistikované herečky, kterou využila v mnoha filmech 70. let, zejména ve filmu Luise Buñuela Nenápadný půvab buržoazie, společenské kronice s černým humorem a mrtvolným humorem. Claude Chabrol tento film označil za syntézu svých vlastních filmů se Stéphane Audrane v hlavní roli. Za filmy Nenápadný půvab buržoazie a Těsně před setměním získala v roce 1973 cenu BAFTA pro nejlepší herečku. Spolu s Marion Cotillard a Emmanuelle Rivou je jedinou francouzskou herečkou, která tuto cenu získala od doby, kdy byly ceny BAFTA pro nejlepší herečku a nejlepší zahraniční herečku sloučeny do jedné. A jako jediná ji získala za dva filmy ve stejném roce.
V 70. letech byla Stéphane Audran velmi žádaná, i když dávala přednost Chabrolovi. Ostatní režiséři ji většinou omezovali na vedlejší role a plně nevyužívali jejího hereckého talentu. Pracovala pro Clauda Sauteta ve filmu Vincent, François, Paul… et les autres, pro Philippa Labra ve filmu Bez motivu a pro Michela Audiarda ve filmu Comment réussir quand on est con et pleurnichard, který byl jejím komediálním debutem.
Herečka se také vydala na mezinárodní kariéru. Spolupracovala s americkými režiséry, například s Orsonem Wellesem ve filmu Odvrácená strana větru (v roce 2018 jej dokončil Peter Bogdanovich), Anatolem Litvakem v adaptaci románu Sébastiena Japrisota Dáma v autě s brýlemi a pistolí, Peterem Collinsonem ve filmu Deset malých indiánů a Samuelem Fullerem ve filmu Za hranicí slávy, který jí umožnil rozšířit repertoár o válečný film. Přesto se Stéphane Audranové nikdy nepodařilo získat popularitu ve Spojených státech, americkému publiku připadalo její herectví příliš chladné. Dostávala jen menší role, s výjimkou filmu Davida Gilera Černý pták (1975), pokračování Maltézského sokola (1941). Tento film však byl komerčním propadákem.
Chabrolův film Violette Nozière z roku 1978 znamenal důležitou etapu v kariéře herečky i režiséra. Znamenal konec „rolí na tělo“ pro Stéphane Audran a hlavní role se ujala Isabelle Huppertová, Chabrolova nová múza. Stéphane Audranová symbolicky ztvárnila roli Violettiny matky, jejíž společenské postavení je na hony vzdálené postavení buržoazních žen, které byla zvyklá hrát. Herečka se zdráhala roli přijmout, protože měla pocit, že se k ní nehodí. Nakonec byl její výkon oceněn a vedl ji k hlavní roli ve filmu Babettina hostina o deset let později. Stéphane Audran při několika příležitostech vyjádřil obdiv k herectví Isabelle Huppertové a přiznal, že by nebyla schopna hrát stejné postavy jako ona.
Stéphane Audran a Claude Chabrol se rozvedli v roce 1982. Hereččina kariéra postupně upadala, i když s režisérem spolupracovala až do počátku 90. let. Znovu se s ním objevila v roce 1983 ve filmu Le Sang des autres, v roce 1985 ve filmu Poulet au vinaigre, poté ve filmech Tiché dny v Clichy v roce 1990 a Betty v roce 1992. Role, které jí Claude Chabrol nabízel, však byly spíše anekdotické. Od 80. let hrála vedlejší role v řadě francouzských komedií, například ve filmech Les Saisons du plaisir Jeana-Pierra Mockyho, Arlette Clauda Zidiho a La Fille de Monaco Anne Fontaineové, kde obvykle hrála svérázné měšťanky. Objevovala se i ve vážnějších filmech, například v Coup de torchon Bertranda Taverniera a Mortelle randonnée Clauda Millera, kde hrála protivné, hysterické ženy. Od 80. let se Stéphane Audranová pravidelně objevovala v televizi, a to jak v televizních filmech, tak v telenovelách. Po boku Laurence Oliviera se objevila v britském seriálu Brideshead Revisited (1981) a v roce 1984 v americkém seriálu L’Amour en héritage.
V roce 1987 jí Dán Gabriel Axel svěřil jednu z jejích největších rolí ve filmu Babettina hostina, který kontrastuje strohost dánské společnosti devatenáctého století s pařížskou fantazií. Axel původně vybral do užšího výběru padesát hereček pro roli Babetty, včetně Stéphane Audran a Catherine Deneuve. Nakonec se rozhodl pro Audranovou, v níž našel velmi pařížský způsob, jak zahrát i ty nejmenší věci, jako je vstup do místnosti. Poprvé si herečky všiml ve filmu Violette Nozière.
V osmdesátých letech, kdy se rozvedla a její kariéra ochabovala, trpěla Stéphane Audranová psychosomatickými poruchami, jako byla chronická únava, mdloby a ztráta paměti. Začala se zajímat o různé léčebné metody, včetně čínské medicíny. V roce 2009 vydala knihu Une autre façon de vivre, v níž shrnula výsledky svého bádání o medicíně, kuchyni a kultuře obecně a jejich alternativách.
Dne 27. března 2018, poté, co byla přibližně deset dní hospitalizována v Americké nemocnici v Paříži, zemřela doma kolem druhé hodiny ranní na následky nemoci. Její pohřeb se konal 3. dubna 2018 v kostele Saint-Roch v Paříži, známém jako „farnost umělců“. Stéphane Audranová pak byla pohřbena 4. dubna 2018 v Tolle, malém městě na jihu Korsiky. Tolla je rodištěm hereččiny rodiny z matčiny strany.
Odvrácená strana větru
2008
Dívka z Monaka
2002
Maurice to zařídí
2001
Hladová
1999
Le Pique-nique de Lulu Kreutz
Tchyně
1998
Madeline
1997
Dědictví z Las Vegas
1996
Maximální riziko
1995
Au petit Marguery
Le Fils de Gascogne
1992
Betty
Návrat mrtvých
1990
La Messe en si mineur
Sons
Tiché dny v Clichy
1989
Manika, une vie plus tard
1988
Corps z’a corps
Les Saisons du plaisir
Pavoučí labyrint
1987
Babettina hostina
Predátoři noci
1986
Cikánka
Suivez mon regard
1985
Night Magic
Poulet au vinaigre
Ptačí klec 3: Svatba
1984
Chlapec ze zátoky
Krev těch druhých
Les Voleurs de la nuit
1983
La Scarlatine
Zhoubné pátrání
1982
Bulvár vrahů
Paradis pour tous
Šok
1981
Les Plouffe
Čistka
1980
Klec bláznů II
Le Coeur à l’envers
Le Soleil en face
Velká červená jednička
1979
Le Gagnant
Orlí pero
1978
Les Liens du sang
Violette Nozière
1977
Bankéři
Des Teufels Advokat
Smrt darebáka
1976
Chi dice donna, dice donna
1975
Folies bourgeoises
The Black Bird
1974
Až tam nezbyl žádný
Hay que matar a B.
Jak získat úspěch, když je člověk hloupej…a ufňukanej
Le Cri du cœur
Vincent, François, Paul a ti druzí…
1973
Krvavé svatby
1972
Nenápadný půvab buržoazie
Vražda je vražda
1971
Aussi loin que l’amour
Bez motivu
Těsně před nocí
1970
La Peau de Torpédo
Roztržka
The Lady in the Car with Glasses and a Gun
Řezník
1969
Nevěrná žena
1968
Laně
1967
Vražedné šampaňské
1966
Demarkační čára
1965
Modrý Panter
Paříž očima…
1964
Le Tigre aime la chair fraîche
Les Durs à cuire
1963
Landru
1962
L’Oeil du malin
Znamení lva
1961
Les Godelureaux
Saint Tropez Blues
1960
Hezké holky
1959
Bratranci
1958
La Bonne Tisane
Milenci z Montparnassu
1957
Le Jeu de la nuit
