Velký blondýn s černou botou (Le Grand Blond avec une chaussure noire)
/ 17 května, 2024
Země: Francie
Rok: 1972
Žánr: komedie
Minutáž: 86 min
Šéf francouzské tajné služby, plukovník Louis-Marie-Alphonse Toulouse (Jean Rochefort), nemá zrovna na růžích ustláno. Zrovna byl chycen jeho agent v Americe, a navíc mu za krk dýchá karierista plukovník Milan (Bernard Blier), který by se rád viděl na jeho místě. Jenže Toulouse je všemi mastmi mazaný a vychytralý, a vymyslí na Milana ďábelskou lest. Vyšle svojí pravou ruku kapitána Perrache (Paul Le Person) a dva muže (Maurice Barrier, Jean Saudray) na pařížské letiště vyzvednout náhodného cestujícího, který bude – samozřejmě nevědomky – hrát roli tajného agenta. Perrache si všimne vysokého blondýna s jednou černou botou, který přijíždí po eskalátoru, a rozhodne se okamžitě – tohle je náš „agent“. Nic netušící první houslista pařížského orchestru François Perrin (Pierre Richard) se tak ocitá pod neustálým dohledem plukovníka Milana a jeho lidí (Jean Obé, Robert Castel, Roger Caccia, Arlette Balkis, Robert Dalban), kteří se zoufale snaží zjistit, kdo je tajemný „agent“ plukovníka Toulouse a jaké má poslání. V pátrání mu má pomoci pohledná spolupracovnice Christine (Mireille Darc), která se pokouší zmateného Perrina svést. Situaci ale navíc komplikují Françoisovi přátelé, harfistka orchestru Paulette Lefebvre (Colette Castel) a její manžel tympánista Maurice Lefebvre (Jean Carmet), kteří se neustále pohybují v houslistově blízkosti. Navíc kapitán Perrache začíná pochybovat o správnosti rozhodnutí svého šéfa obětovat nevinného člověka.
Kultovní komedii natočil na začátku sedmdesátých let mistr tohoto žánru Yves Robert (který si zde zahrál i nezapomenutelnou roli dirigenta orchestru), podle scénáře nejlepšího z nejlepších – Francise Vebera. Poslední kamínek do dokonalosti tohoto filmu dodal skladatel Vladimir Cosma, jehož hudební motivy zdobí tento film, a jsou skvěle poslouchatelné i po pětapadesáti letech.
V roce 1973 získal film Stříbrného medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a ocenění „Nejlepší zahraniční film“ od National Board of Review. V roce 1976 obdržel v Německu cenu za popularitu Goldene Leinwand.
Pierre Richard, Jean Rochefort, Bernard Blier, Mireille Darc, Paul Le Person, Colette Castel, Jean Carmet, Yves Robert, Robert Dalban, Michel Duchaussoy, Tania Balachova, Maurice Barrier, Jean Saudray, Roger Caccia, Robert Castel, Xavier Gélin, Bernard Charlan, Marcel Gassouk, Stéphane Bouy, Claudine Beccarie, Jean-Michel Molé, Jean Obé, Arlette Balkis
