Viviane Romance, vlastním jménem Pauline Ronacher Ortmanns, patřila ve druhé polovině třicátých let k největším ženským hvězdám francouzského filmu. Narodila se 4. července 1912 v Roubaix na severu Francie. Už jako velmi mladá se věnovala tanci, vystupovala v pařížských divadlech a v Moulin Rouge. V osmnácti letech získala titul Miss Paris. Její temperamentní povaha a výrazný vzhled jí brzy zajistily pozornost nejen publika, ale také filmařů.
Před kamerou se nejprve objevovala v drobných, často ani neuvedených rolích. Během první poloviny třicátých let prošla filmy režisérů, jako byli Jean Renoir, Fritz Lang, Marc Allégret, Maurice Tourneur nebo Anatole Litvak. Výraznější příležitosti přišly v roce 1935 ve filmech Princesse Tam Tam a La Bandera.

Skutečný průlom znamenala role Giny ve filmu La Belle Équipe Juliena Duviviera z roku 1936. Její postava vstoupí mezi dva přátele v podání Jeana Gabina a Charlese Vanela a jejich vztah postupně rozvrátí. Úspěch filmu pomohl vytvořit obraz Viviane Romance, který ji měl provázet značnou část kariéry – smyslné, nebezpečné a temperamentní ženy, často stojící na okraji společnosti.
Následovala mimořádně úspěšná série filmů: Le Puritain, Naples au baiser de feu, L’Étrange Monsieur Victor, La Maison du Maltais, Prisons de femmes, Gibraltar nebo La Tradition de minuit. Na konci třicátých let byla jednou z nejpopulárnějších francouzských filmových hereček. Její popularita byla natolik velká, že v diváckém referendu časopisu La Cinématographie française v roce 1938 předstihla i Danielle Darrieux.

Romance se však snažila vymanit z typu filmové „vamp“. Výraznou dramatickou příležitost dostala ve Vénus aveugle Abela Gance, kde ztvárnila ženu, která postupně přichází o zrak. Za okupace následovaly Cartacalha, reine des gitans, Feu sacré, Une femme dans la nuit a především Carmen Christiana-Jaquea. Vedle herectví se začala zajímat také o vznik filmů samotných a podílela se na scenáristické práci.
Po válce jí Julien Duvivier nabídl jednu z jejích nejlepších rolí ve filmu Panique podle Simenonových Zásnub pana Hirea. Jako Alice se stala partnerkou Michela Simona. Výraznou roli dostala také v historickém filmu L’Affaire du collier de la reine.
Na konci čtyřicátých let se Viviane Romance pustila do filmové produkce. Koprodukovala například Maya, Passion a později La Chair et le Diable či Pitié pour les vamps. Produkční činnost jí však nepřinesla očekávaný úspěch a přispěla k jejím pozdějším finančním problémům.
V padesátých letech její filmová kariéra postupně slábla. Výjimkou byla mimo jiné výrazná postava Catherine Deshayes, zvané La Voisin, ve filmu L’Affaire des poisons Henriho Decoina. Po roce 1956 už před kamerou vystupovala jen výjimečně.
V roce 1963 se znovu setkala s Jeanem Gabinem v kriminálním filmu Henriho Verneuila Melodie podzemí. Zahrála jeho filmovou manželku Ginette. O jedenáct let později se před kamerou objevila naposledy jako madame Gabrielle ve filmu Nada Clauda Chabrola.

Viviane Romance byla třikrát vdaná – za herce Georgese Flamanta, herce a producenta Clémenta Duhoura a režiséra Jeana Josipoviciho. Po odchodu z filmového světa žila na jihu Francie, kde se věnovala mimo jiné obnově staré stavby v Saint-Jeannet. V roce 1986 vydala vzpomínkovou knihu Romantique à mourir.
Zemřela 25. září 1991 v Nice ve věku 79 let.